Statistika modrého plátku
Zde, na přelomu dějin našeho časopisu, je třeba popustit uzdu pýchy a dopřát si trošku, nebo větší trošku, vychloubání. Je na čase, aby někdo konečně nezaujatým pohledem zhodnotil, jak si vlastně vedl a kolik toho dokázal! Čísla jsou to nevídaná, sami až žasneme, kolik velkolepé práce za sebou necháváme… Ale ne. Opustíme původní myšlenku „Skromní neodejdeme!“ a namísto chvály pošleme do vlastních řad slova mnohem pravdivější a upřímná. Nejprve však s historií smíchanou statistiku.
Corvinus Declaratio, tak, jak jej známe dnes, tak, jak mu dávalo křídla Sedmero havranů, máme od posledního sněženového dne roku 2010. Jsou tomu již neuvěřitelná čtyři léta mudlovská a plných osm let hradních, kdy spatřily světlo světa právě tyto stránky. Kdy kolejní časopis navlékl svůj velkolepý kabát a kdy jej naplnilo sedm havraních ctností.
Toho dne oznámila novou éru modře moudrého časopisu šéfredaktorka Theresa Leagwitová. První úvodník v novém plátku byl i jejím posledním a v dalším vydání převzala šéfredaktorské pero Larrie Larstonová. Té věrně sloužilo dva roky a s prvním vydáním roku 2012 přelétlo na další dvě léta do rukou Lilien Emity Meissed. Dnes se tedy vydává opět k dalšímu letu; následující kapitoly Corvinova života jím bude podtrhovat Dunstan Merryweather.
Za svá čtyři novodobá léta oznámil Corvinus Declaratio na šest desítek vydání. V nich otiskl celých 793 článků. To však není ani zdaleka číslo konečné. Dalších 48 přidal ve speciálních sedmibojařských zpravodajích. K tomu se uchýlil k drobné lsti a vydal 258 článků prázdninových, průběžných, zkrátka článků, které se vyhnuly pravidelným číslům.
S nezbytnou troškou matematiky tak najdeme na jeho stránkách 1099 článků. Ty doplňuje téměř 700 módních patrol a více než 300 krátkých zpráviček reagujících na aktuální dění.
Nejdůležitější však nejsou čísla, ale to, co se za nimi skrývá. Corvinus Declaratio není jen časopisem s velkým číslem ke chlubení. Je výčtem jednoho tisíce myšlenek, nabídl stránky tisícovce múz. Je záznamem tisíce příběhů a okamžiků, které tvoří nejen hradní historii, ale i historii životů všech hradních obyvatel. Kronikou vzpomínek, které se dotkly každého z nás, právě těch vzpomínek a zážitků, které do našeho světa vnáší skutečnou magii. Byl svědkem i dějištěm radostí i smutků, vítání a loučení, oslav, chvály i kritiky, hádek i porozumění. Více než časopisem je stránkami hradního a havraspárského života.
Není proto na místě pyšně shlížet na ohromná čísla. V jejich stínu se nabízí jen jediný pocit, myslím, že pocit společný nejen všem vedením časopisu, ale i všemu živému, co se na tvorbě Corvina Declaratio podílí. Není jím nic menšího než neutuchající vděčnost. Za to, že je osud zavál právě mezi stránky něčeho natolik magického, že mohli a stále mohou stát u zrodu tisíců myšlenek, že jim mezi prsty proudí inkoustová hradní historie a že ji může provázet právě jejich rukopis.
Dovolím si tedy mluvit za vedení minulé, za vedení ještě pár vteřin současné a snad i za to budoucí. I když se v nás tajně skrývá tolik pýchy, že si ji jen s tichou tolerancí Hremma a Ouzela můžeme dovolit, jsme Corvinu ze všeho nejvíc vděčni za to, čím se stal.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno:
