OVCE se nevyhnuly ani Watfarovi!
O Jamesovi už jste určitě slyšeli, a pokud ne, máte smůlu, musíte si vyhledat starší publikace našeho Corvina Declaratio, kde se o něm sem tam napsalo. Ještě než se pustíme do rozhovoru s Jamesem samotným, uděláme si malou rekapitulaci jeho zkoušky OVCE. Ať už to poslouží jemu samotnému jako vzpomínka nebo ostatním, kteří u toho být nemohli.
James skládal OVCE z Kouzelnických institucí u slečny Janel Weilové. Písemná zkouška trvala od 10.12. 2013 do 10.1. 2014. Celý jeden měsíc tedy mohl James věnovat své přetěžké zkoušce. A zde je monstrózní výsledek.
Samozřejmě si od slečny Weilové odnesl známku V a už jen netrpělivě čekal, kdy mu bude oznámen termín ústní zkoušky. Když tu se jednou v jeho sovinci objevila sova, která po několika minutové diskuzi přilétala s konečným verdiktem: 28.1.2014 v 19:00 vás očekávám s Severní věži... Dál už nic nevíme, jelikož James omdlel a sova mezitím i s dopisem odletěla zpět k majitelce.
A tak se i stalo, James, následován mou maličkostí, vstoupil v tento magický čas do Severní věže, kde už na něj čekala zkušební komise ve složení: Janel Weil, Niane z Libelusie, Matthew Whitecrow a Selena Enail Smithová. Původně měla být přítomna kolegyně Larstonová, bohužel padla do léčky mudlům a trvalo nějakou tu chvíli, než se z ní vyvlékla.
Hned na úvod se ujala slova slečna Weilová a její kolegové zrovna prolistovávali dlouhé vypracování a trochu je to i orosilo. Avšak pak už to začalo, otázku střídala odpověď a tu pak zase otázka. Střelba probíhala na obou stranách a James se nenechal zahanbit. Po více než hodině mohl konečně odejít do Velké síně, kde si počkal na ortel. Odnesl si, jak jinak, samá V a gratulace hradního obyvatelstva.
I přes absenci pana Paštičky jsem Jamese zatáhla do záře blesku, aby měl nějakou tu vzpomínku na své OVCE a pak už ho strhla na zrovna probíhající kolejní večírek, kde už bylo na čase, abychom převzali slovo my.
*
*
Ale nyní už pojďme k rozhovoru!
Corvinus Declaratio: Dobrý den, pane Watfare! *trochu se ošije při tom vykání*Je to pár dnů, kdy jste dovršil řádné kouzelnické dospělosti tím, že jste zdárně složil zkoušku OVCE, k čemuž vám ještě jednou gratuluji. Avšak povězte mi, v sedmém ročníku jste již třetím rokem. Bylo odhodlávání ke zkouškám těžké, že jste ho odkládal? A co vás přesvědčilo, že tento rok už do toho půjdete? *přistrčí před modrého studenta horkou čokoládu a sušenky*
James Watfar: Dobrý den madam. 
*usměje se* Já vám ještě jednou děkuji. Odhodlávání bylo těžké přímo nesmírně, jsem jak známo strašlivě líný a napsat OVCE není jen tak. Mně to trvalo několik dní psaní až do zblbnutí a myslím, že ještě dnes trpím následky. A druhá část zkoušky je ještě horší, tam se může dokonce ukázat, jak málo toho student ví! Ale nakonec mě přemluvily studované předměty. Byly tak výjimečné, že mi přišlo líto nechat se po šestém termínu vystrčit za dveře. Když jste navíc začala přemýšlet o dalších předmětech, které výjimečností rovněž hrozily, už se nedalo nic dělat a muselo se konečně vrhnout na zkoušku. No a nezanedbatelný byl samozřejmě taky příslib platu, ehm.
*
Corvinus Declaratio: *zasměje se* Ach ano, ten plat, ten už vám nikdo nesebere, ten už může jen růst. Ale podívejme se na vaši zkoušku trochu hlouběji. Co jste prožíval u psaní celé té gigantické práce a jak jste se cítil, když jste konečně stanul před zkušební komisí?
James Watfar: To se myslím nedá popsat. Instituce jsou pro mě tak výjimečným předmětem, že je to čirá radost, když se v nich člověk může na dlouhé hodiny a hodiny ztratit. Mají dokonalou atmosféru, jsou předmětem, který staví na reálných základech a zároveň vyžaduje spoustu fantazie a to v tom nejideálnějším poměru. Proto mě tak baví a psát z nich dlouhou práci je, i přes všechnu moji lenost, spíš splněným snem než prací. Ale nejsilnější prožitek byla marnost z toho, že stejně nezvládnu obsáhnout všechno, co bych chtěl. Před komisí to ovšem bylo horší. Otázky mohly být všetečné, a taky že byly, odpovědi hrozily nesouvislé a zmatené, a taky že byly... Pokoušel jsem se předtím zavřít oči a otevřít je, až bude po zkoušce, ale vrazil jsem kvůli tomu do zavřených dveří, takže z plánu sešlo. Ale komise byla vstřícná, a tak se povedlo přežít i přes nervozitu.
*
Corvinus Declaratio: Já myslím, že jste to i přes své přísné hodnocení zvládl mistrovsky, přesně ve svém stylu. *mrkne* Já na vaší zkoušce samozřejmě byla, avšak krom zkoušejících jsem tam moc dalších obličejů neviděla. Mohu se zeptat, z jakého důvodu vás nikdo nepřišel podpořit v tak velký den? Vy jste jim snad o své zkoušce neřekl? Nebo jak si to mám jako pozorovatel vysvětlit?
James Watfar: To víte, že neřekl. Né, že bych měl lidi nerad, to by snad zrovna do mě nikdo nemohl říct... *směje se* Ale potřeboval jsem na tak náročnou věc trochu klidu a soustředění. Taky by se mohlo stát, že někdo upozorní komisi na mou špatnou odpověď, které si třeba nevšimla. Zkrátka, zkouška byla náročná i v tiché učebně, a kdyby byl výkon tragický, možná by se dal i utajit. Mně přítomná podpora úplně vyhovovala. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: *usměje se* To jsem ráda, že vyhovovala. *napije se čokolády, aby schovala následky slov pana Watfara* A co říkáte na svou zkušební komisi? Byl jste s ní spokojen? Nekladla až moc těžké otázky?
James Watfar: Všechny otázky, kromě "Chcete se posadit?", jsou u zkoušky těžké. Ale komise byla výborná a nakonec nepoložila žádnou, která by nešla z hlubin paměti vytáhnout. Byly to otázky zajímavé. Trochu mi zatrnulo u otázky na bezpečnost Gringottovy banky, což mě samotného překvapilo, protože je to téma velice vděčné. Ale snad právě proto se najednou přihnalo tolik myšlenek, že bylo těžké nějakou vybrat a smysluplně ji formulovat. Takže se z nejlehčí otázky stala paradoxně otázka nejtěžší.
*
Corvinus Declaratio: Ano, lehkosti se často mění v těžkosti, to znám v praxi. *směje se* Teď už ale opusťme téma minulé, pojďme dopředu. *mrkne* Nedávno jste odešel z pozice zástupce šéfredaktora. Znamená to snad, že si chcete v poklidu a v ústraní užívat své pen… ehm, svého zaslouženého platu? Anebo je v tom něco víc? Chcete se snad věnovat jiné záslužné práci? A jak se vlastně vy díváte výhledově na fialový hábit? Uvažujte o něm, nebo jste věčný student modré koleje?
James Watfar: Svého zaslouženého platu bych si v ústraní užíval rád. Ale jak víte, vtrhla teď k nám do koleje velká voda přestrojená za madam profesorku a ta naneštěstí trpí neléčenou infekční pracovitostí. Asi mě bude budit kolejní pracovní nasazení. Pustím se tedy do náročného života studenta. Výhledově se zatím dívám jen na tu nezdolatelnou hromadu předmětů, kterou je třeba zdolat. Stále je co studovat, takže se mě na svých hodinách ještě nezbavíte. *škodolibě se zasměje*
*
Corvinus Declaratio: Jako bych se vás zbavit chtěla, vždyť jsem s vámi teprve začala! *zhrozí se při té představě* Ale mít vás za kolegu by také nebylo marné, o tom žádná.
Chápu, odpočinek se nekoná, takže mi řekněte, jakou práci plánujete, co na vás bylo uvaleno. Tedy, jestli to můžete prozradit. *zasměje se*
James Watfar: Měla by to být práce poměrně tradiční, shánět body jako divý, ponocovat nad úkoly, bít nováčky jejichž patroni si hrají na hodné... Jako každý rok. Jinak mě bude plně vytěžovat mé stálé zaměstnání být ozdobou koleje a vzorem havraních ctností. A taky trocha té nevděčné neviditelné práce pro kolej, trocha té vděčnější viditelné pro kolejní časopis. V nejbližších dnech musím navíc najít vhodné místo kam se zazdít, až dojde na práci, která mi byla přidělena vedením. Bude toho jistě víc než dost.
*
Corvinus Declaratio: ProRowenu, žádné zdění! *zděsí se, ale pak přejde k veselejšímu tématu, než je práce* Vím, že jste před pár dny oslavil narozeniny, což je vždy velmi slavný den. Jak jste ho prožil? Vzpomněli si na vás obyvatelé hradu, byla nějaká oslava v kolejní místnosti nebo někde?
James Watfar: Já na oslavy moc nejsem, bohatě mi stačí, když nemusím okolo narozenin pracovat. Okolo znamená asi 180 dní před i po slavném dni. Ale gratulantů byla celé řada, naštěstí je sovinec vydržel, kromě nich dva dorty, ty jsem naštěstí vydržel já, protože by byla škoda přejíst se hned u prvního. Povedl se, celý narozeninový den. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Tak to je skvělé! Narozeninový den má být vždy podle gusta oslavence. A teď malý dárek pro vás. *zasměje se* Vím o vás, že jste milovník kritiky a chvála od vás umí potěšit. Takže bych vám tu chtěla dát možnost jak ke kritice, tak ke chvále. Je něco, co si v tuto chvíli zaslouží vaši pozornost, ať negativní, či kladnou?
James Watfar: *zasvítí nadšenýma očima* To je krásný dárek, děkuji! Kladnou pozornost si v tuto chvíli zaslouží nové předměty, shodou okolností vaše, ale to je shoda náhod... Alespoň pro mě jsou tedy spolu s pár dalšími takové to důležité kouzelné, co prodlužuje životnost mého zalíbení v hradní atmosféře a v hradním životě. Myslím, že by to pár lidí mohlo vidět stejně. A pak samozřejmě Havraspár, který se nadechl k impozantnímu výkonu a zatím se mu, naštěstí, nedaří vydechnout. Snad jej nikdo nepraští do zad.
*
Corvinus Declaratio: Výborně, zrovna jste mi zasmečoval na další otázku! Sice jsem řekla, že se už vyhneme minulosti, ale tak myslím, že se k ní ještě můžeme vrátit. Jak byste zhodnotil svoje působení na hradě? V čem vidíte nejhlavnější pilíře, které podpírají vaši existenci zde? A samozřejmě doufám, že vaši důvěru v mé předměty nezklamu! *dodá a usměje se*
James Watfar: To je na mě příliš těžká otázka. Já se umím v případě pochválit, to ano, ale zhodnotit vlastní působení, to mi moc nejde. Existenci vždy podpíral Havraspár a několik lidí nejen v něm, díky těm hrad vždycky byl a je kouzelný. A pak už zmíněné předměty, kterým bych v tomto přikládal opravdu velkou váhu, pro mnohé možná až váhu nepochopitelnou. A samozřejmě úspěchy, menší i větší, skromné i neskromnější a nejen ty soukromé, ale i úspěchy kolejní. No, a i když se to stydím přiznat, snad i práce. *to už jenom hodně tiše šeptá, aby se to třeba přeslechlo*
*
Corvinus Declaratio: *nic nepřeslechla, všechno zapisuje a přitom se culí* Aneb, odříkaného chleba největší krajíc, že? *prohlédne si pana Wafara a zkoumá, jestli zvládne ještě poslední otázku – zvládne* Když už jste u té práce, do nedávna jste se podílel na chodu Corvina Declaratio z velmi vysokého místa. Jaké to bylo, co to ve vás zanechalo a jak se z takového místa odcházelo zpět do křesla redaktorského?
James Watfar: Je to zvláštní pocit. Nejdřív nepříjemný, když se na hradě stane nějaká zaznamenání hodná událost a já si na půli cesty k redakci vzpomenu, že už se s vydáváním krátkých zpráv musí poprat někdo úplně jiný, ale když si pak uvědomím, že mi tím odpadla práce... *směje se* Co místo zanechalo, je myslím dost obšírně k nalezení v řádcích společného speciálu. Je toho hodně. Odchod byl pak sice těžký, ale naštěstí nebyl odchodem za dveře redakce.
*
Corvinus Declaratio: Ano, já vám rozumím. Kolikrát už jsem se hnala k odevzdanému článku a chtěla mu vdechnout trochu té vizuální úpravy. *zasměje se* Chcete ještě něco říct, aniž bych se vás na to ptala? *zjistí, že má pan Watfar dopitou čokoládu a tak mu podstrčí nový šálek*
James Watfar: Snad už jen, že děkuji za příjemný rozhovor a... *vypije nový šálek* ... jestli máte ještě trochu? *pokukuje po dalším šálku čokolády*
*
Corvinus Declaratio: *od srdce se zasměje* To víte, že mám! Přece jste si mohl zvyknout, že u mě nehrozí nedostatek čokolády! *přistrčí k panu Watfarovi modrý hrneček s medvědem, ještě větší, než byly ty před tím* Jen si poslužte. *sama se také napije*
James Watfar: Děkuji! *už nemůže nic říct, protože by se utopil v čokoládě*
**
Nakonec jsem vyslala sovu s pár otázkami ke kolegyni Janel Weilové, která mi s radostí odpověděla!
Corvinus Declaratio: James je velmi nadějný pisálek, to je jasné, avšak, jaké tě zachvátily pocity, když jsi v kabinetu objevila žádost s jeho jménem a ještě k tomu žádost o vypsání zkoušky OVCE? Jak probíhala celková komunikace až do úplného konce a je něco, co si z této vykonané zkoušky odnášíte i ty?
Janel Weil: Tak první pocit, co mě 
zachvátil, byla hrůza. Protože mi bylo jasné, kolik palců bude mít jeho vypracování OVCEí, četla jsem jeho běžné domácí úkoly, že. To číslo vám nemůžu sdělit, je tak velké, že už by to nebylo slušné... *směje se*
Ale ne, měla jsem radost, že se pan James o OVCE z Kouzelnických institucí přihlásil, protože pan James je zárukou kvality a dobrého čtení a co víc si může profesor přát, že. Instituce jsou navíc můj první původní předmět, takže k nim mám specifický vztah a na úkoly, které se s nimi pojí, nahlížím vždycky trochu přísněji. Byla jsem ráda, že můžu vymyslet nějaké mysteriózní, komplikované zadání, protože v případě pana Watfara prostě člověk o úrovni vypracování nepochybuje. *pousměje se*
V komunikaci se neobjevily žádné problémy, sovy vždy doručily vše, co měly, k snad oboustranné spokojenosti jsme nakonec dohodli i termín ústní části, všechno šlo zkrátka jako na drátkách.
A samozřejmě, že jsem si toho ze zkoušky mnoho odnesla já sama, tak je to vždycky. Ráda zadávám témata, u nichž bych si sama chtěla prohloubit znalosti. Pan James provedl skutku excelentní investigativní zkoumání a já teď vím o institucích, o nichž se nemluví, první poslední. A taky vím, na koho ten předmět hodit, kdyby mě náhodou omrzel. *směje se*
***
Tak a tohle je konec jednoho sedmáka na hradě a začátek nového eresáka. Co mu hrad ještě nadělí? No uvidíme!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno: 2/2014
