Larrie Larstonová, nová modrá kolejní
Larrie Larstonová je legendární modrá duše, která nemalou měrou přispěla ke všem růžkům hradního života. Šéfredaktorka našeho děťátka Corvina, ochranná ruka modrého Sedmera a s ním vlastně i celého Havraspáru. V současné době jsme ji mohli vídat jako profesorku Nitročar, Kolormagie a nově Sovího orákula, a v neposlední řadě jako zástupkyni pana ředitele. Nově se může pyšnit i titulem, kterého nedosáhne jen tak někdo. Titulem kolejního ředitele!
*
*
Pozvala jsem Larrie na pár skleniček ke Třem košťatům. Naše milá modrá nabídky ihned využila, vypila všechny Rosmertiny zásoby a snad i díky tomu se nám tak hezky rozpovídala. No, nečekali jste snad odpovědi na jeden odstavec, že? Uvědomte si, že máme tu čest s madam Larstoní, havrankou, která vládne snad všem dlouhým textům. Co je pod A4, to je naprostý póvl.
Corvinus Declaratio: *nadšeně mává na příchozí, až jí ruka létá skrz stůl* Ahoj Larrie! Jsem moc ráda, že jsi dorazila. Máš teď určitě spoustu povinností, práce, starání se a tak. *pousměje se, hodí závistivý pohled na nabídku nápojů a vytáhne svůj skicák* Začneme trochu obecně. Povídej, přeháněj. Co říkáš na poslední dny? Už ses stihla trochu rozkoukat ve svém staronovém bydlení?
Larrie Larstonová: *provokativně si poručí od Rose brčko a vychutnává si vyprošťovák, občas hodí očkem po závistivé dušici* Výborný! *mlaskne* Poslední dny... Co na ně říct, byly vypjaté, náročné, ale hlavně krásné. Nemám slova na pocity, které se ve mně honily, když jsem hluboko po půlnoci na třicátý sněžen pospíchala k moudrému klepadlu a po letech odpovídala na jeho dotaz. Abych pravdu řekla, dal mi zabrat! *rozpačitě se uculí* Rozkoukala jsem se myslím velmi rychle, havrani mi naducali můj starý polštářový koutek a vrátit se do starých známých prostor bylo silnější, než jsem vůbec čekala. Ale jistě, jak jsem varovala už v koleji, občas ještě stále očuchávám stěny, nakukuju zvědavě pod koberec, strkám pařáty do díry za krbovou římsu... A tak dále, vychutnávám.
*
Corvinus Declaratio: *zašklebí se* Váhala jsi dlouho, zda nabízený post přijmeš, nebo to bylo ihned jasné? Přece jen ses musela vzdát postu zástupkyně ředitele, a i když byl svěřen do dobrých rukou, byl to důležitý krok.
Larrie Larstonová: No, tady to bylo celé takové zamotané. Odchod ze zástupkyně jsem plánovala už na začátku prosince ještě před tím, než vyšlo najevo, že se bude hledat nový kolejní Havraspáru. Důvodů mého odchodu bylo více, tím hlavním bylo, že mě čeká takové vesele výživné období u mudlů a do zástupce bych neměla patřičnou motivaci. Navíc jsem doufala, že se o funkci přihlásí někdo techničtěji zdatný, protože jsem si tam přišla trochu zbytečně, když to řeknu na plnou pusu. Většinová náplň mé funkce sestávala z delegování dotazů a problémů na technické Ministerstvo. A samozřejmě - člověk si každou funkci může udělat podle sebe, do zadku jsem se nekopala a vymýšlela aspoň zpestřující aktivity pro radost jako Den Zlatonky nebo C.A.Parta, případně teď Cirque. Ale to není něco, pro co člověk musí být zástupcem, na tu pozici jsou na hradě mnohem vhodnější kandidáti. Takže není pravdou, že jsem zástupce pouštěla primárně kvůli koleji - zástupcem člověk může zůstat i jako kolejní ředitel.
Pak přišla nabídka Havraspáru. Nejprve jsem ji s pukajícím srdcem a po dlouhém rozmýšlení odmítla - bála jsem se, že časově momentálně nejsem dostatečně vybavená, abych Havraspáru poskytla patřičnou vzpruhu, která se od nového kolejního očekává. Pak přišla ale kolej znovu a cíleně za mnou, s prosbou, abych nabídku ještě jednou zvážila, že o mě zkrátka stojí. Bylo to několik bezesných nocí, přeorganizovávání času, osekávání profesorských povinností, uvažování, jestli mám koleji co nabídnout a dokázala bych následující měsíce zařídit tak, abych fungovala zodpovědně na všech frontách. Nakonec jsem po zvážení všech okolností kývla a kolej mě nadšeně přijala do svých řad. *usměje se* Momentálně mám takovou motivaci, tolik elánu, nápadů a nadšení z toho, že jsem zpátky (které je ještě větší, než jsem si dokázala představit), že nemůžu být radši, jak to dopadlo.
*
Corvinus Declaratio: Tak to jsme hrozně moc rádi! *pousměje se a požmoulá růžek svého safírového kabátce* Mluvila jsi o tom, zda máš koleji co nabídnout a také o motivaci. S čím jsi na post kolejního šla? Máš nějaký cíl, čeho dosáhnout v této funkci, lákala tě představa čerstvého masa, nasátí nové energie? *jedním dechem chrlí otázky, druhým si představuje svou kolejní jako Elizabeth Bathory*
Larrie Larstonová: *poťouchle se zašklebí nad těmi zvrhlými dotazy* Na post kolejního jsem šla především s tím, že udělám vše proto, abych Havraspáru tento dárek, tu možnost se vrátit, maximálně opětovala. Abych nezklamala důvěru, která do mě byla vložena. Post kolejního je nabídka, která přichází většinou jednou za život a která se, ještě za takových okolností, prostě neodmítá. Je to jedinečná příležitost a po těch osamělých večerech v miniaturní kabinetové věžičce je poklad, když jste zpět mezi štěbetajícími opeřenci, u tepla rodinného krbu. Upřímně řečeno v koleji cítím, že jedině tam opravdu patřím, že přesně tam je moje místo.
Jdu tedy na post s tím, abych zjistila, co havrani žádají, co teď chtějí, jaké jsou jejich cíle a tužby. Havraspár je kolej volnosti a svobody, tomu je třeba se vždy přizpůsobit, protože pokud se Havraspár pro něco rozhodne a vedení naslouchá a vychází mu vstříc, dějí se hotové zázraky. Budu havranům dennodenně připomínat Rowenin odkaz, vnitřní sílu, která tkví v bohatém havraspárském univerzu, chci, aby byli nadšení, zapálení, prahli po nových zážitcích a radostech, které jim Hogwarts nabízí. Aby vytěžili ze svých kouzelnických životů maximum. Chci, aby Havraspárem proudila modrá krev, modrý život, aby vzkvétala jeho hrdost a dosahoval cílů, které si vytyčí. Přála bych si, aby moje působení v koleji bylo érou blahobytu, spokojenosti a hlavně růstu koleje. Aby nestagnovala, posouvala se dál, stavěla na pevných základech a pilířích, které už vybudovala. A budu ohromně vděčná, že mám příležitost u něčeho takového být a s havrany to prožívat. *zajiskří jí v očích a otevře koktejlové paraplíčko*
*
Corvinus Declaratio: *zamáčkne neexistující duší slzu a rychle si něco škrábe do bloku* Já už na tebe mám jen poslední otázku, abych nezdržovala čas, který jistě bude plný neprokrastinujících činností. Je to již docela dlouhá doba, co jsi zfialověla, jakože na vzhledu to není znát samozřejmě! *rychle sklopí pohled pátrající po známkách vrásek* Je třeba něco, co tě hodně překvapilo po návratu? Něco s čím se hůře vyrovnávala, nebo naopak z čeho jsi byla nadšená?
Larrie Larstonová: *nevědomky si přejede prsty po hlaďoučkém (!) čele* Hmm, těžké. Musím říct, že mě mile překvapilo, jak stejná atmosféra kolejí panuje v porovnání s dobou, kdy jsem byla studující škvrně já. Havraspár, ač podléhá rychlému toku času, který sužuje celý hrad, se v mnoha věcech nemění, duší je stále stejný. Mile mě překvapilo, kolik zůstalo zavedených tradic, zvyků, strategií organizace, na které jsem byla zvyklá. Potěšilo mě, že opeřenci jsou stále stejně výjimeční a poťouchlí, jak to k nim už patří. Jsou bezprostřední a otevření každé skopičině, prostě správňáčtí.
Vyloženě nemilá překvapení nebyla, trošku problematičtější je samozřejmě znatelná únava a nedostatek šťávy, který na některých frontách vidím, ale to je něco, co se dá snadno napravit. Při pročítání historie zasedačky jsem občas nevěřícně vrtěla hlavou a zůstával mi rozum stát; ani Havraspár se nevyhne svým slabším chvilkám. Nicméně to jsou takové kosmetické vady, na to stačí vzít trochu toho průvanu, pár čistících prostředků a budeme se zase blýskat bez nánosů prachu. *usměje se*
Jiná překvapení nebyla - ono toho je spousta vidět i navenek. Tradičně skvostný Corvinus potěší vždy, za tu tragickou hrstku safírů v bodovacích hodinách minulého a předminulého roku jsem se zase každý den po příchodu na hrad zastyděla. *pokrčí lišácky rameny* V každém případě je podnětů pro aktivitu bambilion, elán a energie nám nechybí, takže vyhlídky vidím optimisticky. *pokývá hlavou a objedná si ještě jeden drink*
*
Corvinus Declaratio: *přemýšlí, zda tímhle tempem pití drinků dojde kolejní na Hrad ještě před půlnoci* Larrie, moc děkuji za tvůj čas. Přeju ti, aby to nové období bylo alespoň stejně příjemné jako to dřívější. Plné úspěchů, přátel a hlavně té naší modré pohody. Sedmero s Tebou. *zamrká na Larstonku a zaklapne bloček*
Larrie Larstonová: *škytne a zachichotá se na dušici* Já moc děkuju za příjemné posezení! Těším se na dění měsíců budoucích, určitě to bude báječná jízda. *zamrká a zvedne se k odchodu*
***
Máte dotazy na dění v koleji? Chcete se poptat na věci budoucí přímo u zdroje? Stačí vzít svého démonka, vyťukat číslo 777 777 777 a poslat sms ve tvaru: CO JAKO BUDE? Odpověď přijde obratem.
(Cena jedné sms 1 galeon na kolejní konto Havraspáru)
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Eliah TailesováVydáno: 2/2014
