(S) Duchem mimo aneb polomrtvé povídání
Budu vám vyprávět příběh, který jsem pojmenoval "Když muž se ženou sní večeří"...
Justin: Ahooj ženo! *zkusí dát pusu 
tomu šedému vzduchu* Achjo, na tohle si asi nezvyknu. Tohle je asi poprvý, co jsem někoho fakt dostal do hrobu, hmm.. jsi vůbec pohřbená? *tázavě pozvedne obočí*..Hmm, ale má to i svý výhody, žádný facky a podobně, kdo si může dovolit takový luxus! A jak to tedy je? Neseme si lásku až do hrobu, nebo trvá věčně? Žijeme štastněji, než dokud nás smrt nerozdělí, ne? *laškovně zkusí Eliah poplácat po hlavě*
Eliah: Ahojda jahoda. *pousměje se na kus modrého masa* Já nevím. Myslíš, že mají tučňáci nějaké rituály, na pohřbívání svých obětí? Obávám se, že jsem si přinesla jen lásku k sama sobě. Miluju se čím dál víc, smrt mi leží u nohou… Musím teď být mnohem krásnější. Co nedoženu barvou, musím dohnat jinými přednostmi. Merline, asi jsem chytla eyckytitídu. *vyděsí se a kontroluje svou výšku*
*
Justin: *zašklebí se* Samozřejmě, samozřejmě, čím dál krásnější jsi, ovšem..! *vážně přikývne* Je pravda, že trochu barvy jsi ztratila a už mi holt nevybarvíš celý den..*zoufale se napije bezbarvé tekutiny* Jak to vůbec funguje z druhé strany, vidíš najednou všechno černobíle? Myšleno doslova i obrazně.
Eliah: Tý méďo. To je otázka. Řekla bych, že lidi, kteří za to stojí, pro mě mají svou barvu, ať mi leze červ z oka nebo ne. *pousměje se* Ale to se asi nic nezměnilo, že? Abych odpověděla, tak jak si to asi představuješ, myslím, že ve vnímání světa žádná změna nenastala. Pokud nepočítám ztracenou chuť, hmat a sluch, pokud se mi to hodí.
*
Justin: Se ztracenou chutí bych se na Tvém místě asi zabil, ehm..*zapřemýšlí nad smyslem své věty* Vlastně jsem si už život téměř vzal, když jsem tu zprávu zaslechl. Jak se to vlastně stalo?! Kdo ti to provedl?! A PROČ?! *začne křičet a mávat rukama skrz Eliah*
Eliah: To není úplně etické, mávat mi 
břichem. *zamračí se na ruku ve svých játrech, pak temně ztlumí hlas* Kdysi dávno, velmi daleko na Severním pólu, kráčela mladá slečna za výzkumem pro svá studia. Byla připravena pro různá nebezpečí. Tma, zima ani lední medvěd nemohl jí zastavit. Však co nečekala, byla invaze tučňáků. Bylo to proti všemu, o čem se doposavad učila! Ani po smrti jí není známo, na co potřebovali mrtvé děvče, však zlé to bude určitě. Proto nepřekročila řeku Stix. Celý život se bude hnát za tou otázkou, proč. *mrkne na Justina a zablýskne průhledným zubem*
*
Justin: Téda, mám to ale zajímavou ženu, ještě že jsi tedy umřela! *rozveselí se* Zmetci tučňáci ale, hm. Jak jsem mluvil o ztracené chuti, jak se vůbec vypořádáváš se ztrátou dále například hmatu a podobně? Musí Tě psychicky ničit, že se mě nemůžeš dotknout. Ale zase můžeš všechny šmírovat, to je pravda!
Eliah: Super je, že si člověk nemůže u klepadla dokazovat, jak hrozně hloupý je. Prostě neví, tak proletí. A víš, jaký to je super pocit, že se nemusíš bát létajících dýní v síni, padajících stropů v kolejce a bezedné pokladny? Je to prostě paráda. Sem tam se mi podaří ukecat i ty draky u zasedačky. S těmi nemá cenu si zahrávat. Kdo mě zná, ví, že v mém modrém životě měl studentský život tak 5%. A těch pár procent si v klidu nahradím něčím jiným. Byla to pro mě spíše povinnost. Jediné co mě trochu mrzí, že pro mě padnou některé kolejní hry. *zasměje se*
*
Justin: 5%? Tomu zase nevěřím! Ale, hmm..takže už Ti nebude vadit, když budeme hrát hru, že za trefení hlavy 50 bodů a podobně? Jsem na to nikdy neměl moc odvahu, když jsi ještě byla naživu. *dloube nervózně prstíčkem do křesla* Každopádně, nejen, že ses vrátila poněkud mrtvá, ale hlavně ses vrátila. Co si od svého návratu slibuješ, do kterých aktivit bys ráda vložila svůj čas? Bude to jen strašení?
Eliah: Bhehéé, nechám vyhrát toho, koho zrovna budu mít ráda! Hlavně, že já si to zaživa vyzkoušela. *rozesměje se* Strašení bude/je rozhodně na prvním místě. Teď zrovna tu pobíhá banda malých prváčků. Umíš si představit lepší cíl? Prostě lahoda pro ducha. Rozhodně se těším na semináře a soutěže. Doufám, že bude z čeho vybírat. Pak bych se ráda zapojila zpátky do kolejního života. Všechny ty hry, večírky a články mi chyběly asi nejvíce. Momentálně to záleží na vedení, zda mě něčím pověří. Tak uvidíme časem. Umřít znovu nehodlám. *zašklebí se*
*
Justin: Když už mluvíš o vedení, zapojíš se zase teď víc v koleji i do nějaké práce. Ale vedení je teď prakticky úplně vyměněné, tím spíš, že jsi byla nějakou dobu v ledu. Byla jsi nějakým postem překvapená? Jaký máš obecně z nového vedení pocit?
Eliah: Vlastně jediná změna, o které jsem nevěděla, byla Larrie. No a upřímně, koho by mohla tato změna překvapit negativně? Mrzí mě, že jsem si neužila ještě chvíli Míďu a Zena, ale věřím, že naše dámy to teď roztočí. Helen je taková ráznější, Annie hodně akční, Lucy velmi talentovaná a Larrie je… Larrie. Já si myslím, že tohle vedení bude mít hodně velký potenciál. Takový ten náboj, který teď dlouho chyběl. Ale uvidíme, uvidíme, že?
*
Justin: A že sis neužila mě, to tě nemrzí, hm, hm? *zamračí se* A když nad tím tak přemýšlím, jsme teď od sebe tak divně rozdělení, nepřemýšlela jsi nad tím, že mě taky zabiješ, aby to bylo zase jako dřív? Věřím, že jo, takže otázka by spíš měla znít: Kdy to bude, slečno?
Eliah: Myslím, že ani nepřemýšlela. *pousměje se* O to právo strašit, se nechci dělit. *zazubí se*
*
Justin: Pf, dobře, jak chceš! To, že jsem živej, ještě neznamená, že Tě po nocích taky nemůžu strašit, hahaháá. No, už toho povídání asi necháme, úplně mě to unavilo. Když už to teda má být rozhovor, na což jsem nějak zapomněl a asi jsem nemluvil moc kultivovaně, chtěla bys něco vzkázat čtenářům Corvina Declaratio? *zářivě se usměje*
Eliah: Klidně si tou knížkou hoďte. Nejdřív chci ale úplatky. Oblečení, srpce, cokoliv! Jo, a když vás někdo děsí, že smrt je hrozná, tak to tak děsný není. Nesmíte tedy zamrznout, utopit se, uhořet, být zabitý, nebo zemřít přirozenou smrtí, ale jinak to je fajn.
***
Myslím, vážení čtenáři, že jsme skončili v nejlepším, dokonce s radou a moudrem na závěr: "Zemřít je fajn!" Budeme tedy Eliah přát do budoucna hodně studentských infarktů, rozlitých číší a podobně. A hlavně, aby nám to tu zase pořádně oživila, když už umřela!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Justin Angel SaneVydáno: 2/2014
