Safírové čajování v Praze

Od posledního srazu uplynula značná doba, proto jsem se na tenhle únorový těšila velmi moc. A rozhodně bylo nač se těšit. Den v zajetí havraspárského humoru odzbrojí doslova každého. Chudák pocestný, přísedící nebo kolemjdoucí.

První náznak srazu se objevil v podobě ankety na termín. Drtivou většinou vyhrál patnáctý spáren měsíce mrazena. Naštěstí jsem hned po příjezdu do našeho hlavního města zjistila, že žádné mražení se nekoná, jelikož na sraz vyšel příjemný sluneční den. První kladná fajfka organizátorce, jak si to dokázala hezky zařídit. Kdo že za srazem stál? Tentokrát se pořádání ujala naše nověstará-modrofialová Larrie Larstonová.

Čas byl jako obvykle stanoven na jedenáctou hodinu dopolední před obchodem madam Wejlové na Hlavním nádraží, tak aby si Pražák mohl pospat a my ze všech těch vesnic mohli závidět. Stihla jsem nabrat Justina a Mireille, rychle navštívit Starbucks a poslintat si v nádražním Luxoru. Začali chodit první omluvné SMS od lidí, kteří nakonec nedorazili. I tak jsme se sešli v nádherném třináctičlenném počtu. Z modrých to byla Any Dawson, Cathrine Smittová, Dunstan Merryweather, Effie Melissa Jayce, Helenia Kukková, Justin Angel Sane, Mamona von Schatzcrow a Mireille Shelsher, z fialových Evelina van Eyck, Janel Weil (čteno Janel), Lilien Emity Meissed, Larrie Larstonová a z kategorie mrtvé šedé pak já, Eliah Tailesová.

(Jedna hromadná. Fotí Mamonka a chybí Evelina)

*

Svátek Valentýnu připadl na srazový víkend, takže i v jeho duchu se sraz nesl. Larrie nás donutila pro nás vymyslela hru, při které jsme se měli zabavit, seznámit a hlavně neremcat, jak daleko ještě půjdeme. (Mě už bolí nožičkýý!) Každý z nás si vylosoval modrý papírek, na kterém byl krátký úkol zformulovaný v jedné větě. Zpětně se přiznávám, dostala jsem se do nervózní skupinky vzadu, která dělala, že všemu naprosto rozumí, ale ve skutečnosti jsme vůbec netušili, co s tím, odhodlaní neukázat barvu. Cílem bylo najít někoho, kdo odpovídá popisu na papírku.

Byla jsem dotazována, jak by vypadal můj vysněný plnovous, jak bych chodila, kdybych byla Ouzel, jaký byl můj největší módní výstřel, nebo nejvděčnější dotaz - zda mám v současnosti nějaké to dilema. Já sama jsem měla zjistit, kdo by byl nejlepším ředitelem celé zeměplochy, což se zjišťuje špatně, když největší favorit nepřišel. Po cestě plné dotazů a děsivého poznání jsme dorazili ke zdroji jídla! Pán číšník zdál se být značně nervózní ze smetánky, která k nim do pizzerie dorazila. Když hlad je hlad a bojovat se proti němu nedá.

(Safírová valentýnka)

*

V pizzerii jsem si sedla strategicky doprostřed stolu, takže jsem měla drby ze všech stran. Ne ne, kompromitující materiál se nemůže jen tak vyzradit. Pochutnali jsme si na italské kuchyni a doplnili jsme zásoby kofeinu, které nám v čajovně nabídnou jen v čajové podobě.

V čajovně na nás čekal rezervovaný stůl, takže jsme do Shangri-ly vyrazili s naprosto bezstarostným pocitem, že si určitě sedneme. Každý si objednal, některé si pan čajovník ihned oblíbil, nám chudákům přinesl objednávku asi po tři čtvrtě hodině. No co, dočkali jsme se. Přímo uprostřed havraspárského kroužku se nám naskytl skvělý pramen k debatování. Zelené akvárium plné rybiček toužících po naší pozornosti.

(Památky ze srazu)

*

V průběhu návštěvy čajovny Larrie představila novou hru. Tentokrát jsme do dvojic dostali pět věcí, které jsme museli použít na obranu naší kolejní místnosti proti Smrtijedům. V druhém kole jsme se snažili vyloupit jeden nejmenovaný obchod v Godrikově Dole. To vše pomocí vajec, Roweniných spoďárů nebo hloupých spolužáků. Hogwarts se rozhodně nemusí obávat žádné expanze, protože modří si s každou situací v pohodě poradí, aniž by museli hnout prstem.

Larrie si pro nás připravila čokoládové žabky, valentýnská srdíčka a puštíkovské ubrousky, Mamonka nám vyrobila papírové havránky (a pokud to měla být Vrána, tak se omlouvám) a od Effy jsme dostali nádherné safírové řetízky. Společně jsme vytvořili nějaké to foto, a pak se naše společnost začala postupně rozpadat. Někteří vyrazili ke svým domovům, druzí na autobusy, ti třetí oxidovali u Larstonů doma. To vše s příslibem dalšího super havraspárského srazu.

***

Za fotky děkuju Lilien Emity Meissed a Larrie Larstonové.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář