Monstra, nestvůry i příšerky z Bradavic

Velevážené publikum, dámy a pánové, dámičky i zrůdičky, batolata i senioři, přistupte blíže a prohlédněte si naši jedinečnou plejádu mutantů. Poslední příležitost, poslední šance! Vysmějte se zrůdnosti svých spolužáků, pociťte zadostiučinění při pohledu na znetvořené profesory! Neváhejte a prohlížejte!

Vidím, že máte skutečně pro strach uděláno. Anebo jste velice, velice škodolibí. Ať už je to tak či onak, právě se chystáte přečíst nepopsatelné a prohlédnout si obrázky nevídané. Někteří z vás je už možná viděli, ba dokonce podobné zrůdy na našem hradě i potkali. Abyste je ale náhodou nevytěsnili z mysli a nezasunuli do temných koutů svého mozku, rozhodli jsme se vám všechna ta monstra připomenout. Berte to jako takové poslední ohlédnutí za Cirque du Magique. Určitě se vám po něm strašlivě stýská a fakt, že se vrátí až za rok, tento stesk ještě prohlubuje. Ovšem fotografie vás alespoň na malý okamžik rozveselí, ba možná dokonce i pobaví. Některé vás mohou vyděsit, jiné rozesmát, vždy si ale pamatujte, že pod vším tím slizem, chlupy, náhradníma očima, pavoučíma nohama i rybími ocasy byli jen vaši spolužáci, profesoři nebo hradní zaměstnanci, které denně zdravíte a potkáváte na chodbách hradu.

(Pozn. redakce: Pro zachování cti a důstojnosti fotografovaných objektů byla pozměněna a upravena všechna jména. Nikdo vás tedy určitě nepozná.)

První, kdo se nám představí i připomene s tajuplnou vizáží je džina Nerysina! Nad svou lampou se neslyšně vznáší a v záplavě růžového dýmu mizí a zase se objevuje dle vlastní libosti. Zda dokáže skutečně plnit přání, zůstává záhadou. Třetí oko, které na nás z čela mrká, hledí do budoucnosti i minulosti, vidí věci, co jsou, co byly i co budou, avšak ústa nic neprozradí, jen do tajemného úsměvu se stočí. Však mít oči tři se dnes už nenosí, je třeba čtvrté si vzít a výjimečná tak být!

Nyní už ale na další slečnu očkem hodíme, kvákání žab i pípání kuřat slyšíme. To slečna Žába Kuřecí už si to k nám kvačí. Nikdo poznat nemůže, o koho kráčí. Snad šálí mě zrak, nebo to není zobák kuřecí? Mám jisté podezření, že nás tu kdosi tahá za fusekli! To je určitě kachní zobák! Máte tudíž jedinečnou příležitost vidět žábu s kachnou nakříženou, často nebudete mít takovou podívanou. Zakváká, zakdáká či zakuňká snad? To chtělo by nějakému výzkumu jistojistě podrobit!

A teď na řadu přichází sám Kocour Mattýmňauk velký cestovatel! Při toulkách světem zažil nejedno dobrodružství a ze všech těch divů a krás má oči údivem vykulené! Jak spí se mu, nebylo dáno nám znát. Ale čistotný je, to uznat se musí, jen podívejte jak učesané má vousky! A huňaté bačkůrky jsou bez poskvrnky! Měkoučké pyžamko z nejlepší vlny jistě mu zajistí ty nejkrásnější sny. Co ale svírá to ve své pracce kočičí? Snad mapu k pokladu? No to už nikdo nezjistí.

Za Kocourem už ďábel Eliciper se plíží. Na všechny hříšníky hladově shlíží. Ve tváří překrásné šibalský má výraz, je to vážně ďábel nebo nás někdo zase vodí za nos? Vždyť jen rohatá copatá holka vzduchem si to pluje! Posměšné tóny za letu vyluzuje. Jen podívejte, jak moc jí to sluší! Ten účes, ty rohy! I ty špičaté uši! Jistě zmást by dokázala nejednoho z nás, snad nikdo nevydá jí duši na pospas (pro tebe to taky platí Justine!)!

I mořská panna Cerrestýna ukázat se připlula. Rozčísla vlasy, prsníky zatnula. Pro krásu zkrátka trpět se musí, na obličej dala si masku, co každému se hnusí. Cítit je rybinou, ale to nevadí. S tím každý parfém hravě si poradí. Zda skutečně z moře k nám připlula, známo mi není, něco přece jen mi na tom nevoní. Ta žába v ruce! V tom problém tkví! Kdy nastěhovaly se žáby do moří? Možná jde přece jen o vílu rybniční. Zeptejte se, pokud ji někdo v nejbližší době uvidí!

Skutečná příšera na scénu přichází, počkejte minutku, než se k nám doplazí. Co za zjev to je určit si netroufám, říkat mu můžeme například Tydýtkam. Pravdou je, že krásy moc nepobral, třeba to ale dožene povahou. Zda je to hmyz, ryba či liška snad, o tom dalo by se debatovat. Predátorů ovšem nemusí se bát, každý před ní měl by raději utíkat. Paroží, plamen i kachní zobák činí z ní skutečný lesa postrach!

Poslední na scénu lesní diva Arilaňa přichází. Snad si své paroží o nic neurazí. Pro podobu určitého zvířete rozhodnout se nemohla, tak rovnou pár jich dohromady splácala. S ocáskem liščím teď se tu nakrucuje, na růžek jednorožcův marshmallow napichuje. V světle slunečním zatančit nám nechce, že z rovnováhy parohy prý ji vyvádějí. Pod maskou ze zlata obličej skrývá, asi si myslí, že tak nikdo ji nepozná. A taky že ne! Nikdo jí nepoznal!

Nikoho z plejády příšerek! Přece jsem byl opatrný! Snad neprořekl jsem se někde?! Pokud ano, tak se omlouvám, ale stane se to hnedle. A kdo že jsem já? Váš průvodce dnešní? No přece seňor Dun! Co obludné portréty na odiv vystavuje a svůj krásný knír od drobečků zachraňuje.

Pro dnešek se s vámi již musím rozloučit, však nebuďte smutní! Za příznivé ceny si ode mě nachos s extra pálivou omáčkou můžete zakoupit! Nebojte se plamenů, které vás při tom olíznou. Jsou slušivé a rozhodně nekoušou!

Tak zase někdy příště, odvážní čtenáři! Příšer je všude dost, jen sehnat je dohromady!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář