Modrým perem: Rozjuchané mrazenové poselství

Modré pero, jehož ostří nabrousil před dávnými lety sir Werewolf, slovutný to kolejní havraspárské koleje, ožívá znovu v rukou kaktusového nadělení, které dostal Havraspár do vínku od roku 2014. Slyšte škrabopisný vývržek nejvyšší kolejnosti.

Chcete-li se setkat s kabrňákovským bořičem mýtů, seznamte se s Havraspárem! Že je únor měsíc krátký, nudný a šedivý? Únor možná ano. Havraspárský mrazen je ale rozhodně jednou velkou jízdou po celých osmadvacet spárenů a než se stihnete vydýchat, je tu hladen se svou nůší krákorajícího veselí.

Od začátku mrazena prošlo kolejním pokecem přesně na stovku stran havraního štěbetání. Jen co jsme se zbavili chorobných hnát, vředů, džinovských ocasů a tykadel, sypal Canďour z prachatého rukávu zlaté korunky na přihlášení do výuky. V předvečer zahájení Školního poháru sešla se ó-zasedací-rada koleje, by prorokovala po šest hodin uctivá moudra lezoucí z prošedivělých plnovousů. Uf.

První pondělí Léta 2014 jsme strávili v družném sepisování prvních pojednání, črtání prvních nákresů a prožívání prvních poetických recitálů letošního roku. Týž krákal se do kolejní místnosti zakutálela rozverně magická kostka a Abhíčkův kolega se soupisem soubojákových benjamínků, kteří se jali spasení našeho hradu. Naplánován byl další z havraspražských sletů, o němž můžete v dnešním výtisku zaregistrovat i reportáž. Během víkendu spatřil světlo Rowenino také první výtisk pod taktovkou ó-Dunstana a jeho novinářských otrok es. Strávili jsme rovněž příjemný večer ve společnosti gaiovských bohyň, puzzle a čajíčků.

V línoskřeku druhého krákalu jsme do hlubin Zakázaného lesa vyslali naše nejmenší – klasická křest modrým ohněm: kdo přežije, může u nás dál bydlet. Letošní skvadra prvňáčků byla nějak výjimečně odolná – přežili nám všichni a vrátili se ještě oprsklejší, než by bylo slušné, takže se ostřílenci museli uskromnit a přestat se roztahovat pod trojnásobnými nebesy, aby měla mrňata kde hlavu složit.

Osudný hubomoč čtrnáctého mrazena jsme strávili ve sňatkovém zajetí Mojmírka a Jůlinky a v srdíčkové lavině, kterou nás zasypal cynický Dunstan. O Larriechvalu se pak odehrálo kolejní pré na mudlovském srazu v Praze, kde se sešlo třináct opelichanců. Záhy poté, co se mrazen přehoupl do své druhé půlky, jsme začali tradičně olympijsky kvokat a vydali se na celoroční putování za zlodějským pacholkem, který šlohnul z kolejního kumbálu bájné lampionky. Celkově jsme během mrazena prožili několik skvělých OkaMžiků a spáchali řadu lumpáren, což se náležitě oslavilo čajovnovým sedánkem v čarovném Brně. Nově byla také vytvořena nástěnka, jejíž správy se iniciativně chopil Dunstan, tak doufejme, že tam nepřipíchne žádnou hnusnou máničku.

Vrtule u ptačích zadků také roztočili obrazárnice Brianag, šéfredaktor Dun, patrolářka Elijána i naše nejoblíbenější a nejúžasnější osoba - pokladnice Nicolka, toho času Canďourova paparazzi. Všichni rozhodili sítě a neúnavně do nás hučí, abychom zůstali v bdělosti. Nabitý havřenec.

*

Naší novou mantrou jsou letos safíry cinkající jeden o druhý ve štědře nakrmených bodovacích hodinách. Velké drahokamové tamagoči pěchuje a opečovává každý opeřenec, který zatne pařáty do kreativity, tolik typické přednosti havraspárských duší, a předvádí svůj um na bitevním poli výuky, seminářů či soutěží. Co je však nejlepší – tvoříme spolu, svou tvorbu mezi sebou sdílíme a vzájemně se obohacujeme a rozvíjíme o cenné připomínky a zpětnou vazbu.

Výběr havraspárské tvorby - mrazen

Už Rowena v designu havraspárské kolejní místnosti zdůraznila důležitost vzájemného rozšiřování znalostí a obzorů. Kdo neuhádl rébus orlího klepadla, musel vyčkat na někoho, kdo jej vyluští a o odpověď ho obohatí nebo jej bude svorně louskat po jeho boku v týmové spolupráci. Když sedám večer co večer do měkkých podušek kolejní místnosti, hřeje mě nejen teplo plápolajícího krbu, ale především pocit, že tato pradávná magie neviditelného a všudypřítomného pouta v Havraspáru přetrvává dodnes. Přátelství, opora a pospolitost – hodnoty z nejvyšších, které přesahují kdejakou vyluštěnou hádanku, kdejaký popsaný list pergamenu či obrýleného inteligenta.

Co je mi však nejdražší, je nehynoucí pestrost zájmů, povah a výstředností, které havraspárské exempláře vykazují. Ať už jde o Ujetého Urica a jeho medúzovskou posedlost, ovomantovské fanatiky nebo třeba Linn Lairů a jejího proděravělého sýrového přítele, křiklavá paleta havraspárských osobností nezná konce a nemá hranic. Kolej, v níž si najde každý své místo, kde jste vítaní, máte-li nějaký pošahaný koníček či vlohu, a kde můžete své osobitosti dát průchod za nadšeného hlaholu obdobně „alternativních“ kolegů. Misky vah však v balanc neúnavně uvádí hrstka těch se „zdravým rozumem“, které spolužáky zaplouvající po obláčku příliš daleko zase vrátí blíže k realitě a radostem pozemského života.

Byť je tedy Havraspár povýšeně aristokratickým nosánkem kouzelnické společnosti, hrdý na svou bystrost, hlavu v oblacích a nebetyčnou jedinečnost, je to svatyně rovnosti, která přijme do své okřídlené náruče kohokoli, kdo o to požádá. Každého, kdo bude hrdý na to, že ráno obléká modré barvy a večer ještě modřejší pyžamo. Každého, kdo je loajální jak své koleji, tak především sobě.

*

My si myslíme, že máte právo na to nosit, co se vám líbí, věřit, čemu chcete, a říkat, co si myslíte. Nejsme odrazováni lidmi, kteří jsou odlišní; právě naopak, my si jich vážíme!

Robert Hilliard

*

A kdo kolej Roweniných potomků zažil, zná už pověstný vichr, který se občas zničehonic zvíří v jejích útrobách, aby přivál věci nevídané a neslýchané, které postaví Havraspár před prázdný list nové kapitoly jeho historie. Mračna se nyní stahují a lehký vánek se transformuje do větrné bouře. Je čas. Až protne lomcování okenních tabulí ostré havraní zakrákání a socha Roweny v jádru kolejní místnosti slabě zasténá, vypukne začátek konce, první den zbytku modrého života.

Je to už pár dní, kdy mě uprostřed noci probudilo zlověstné zahřmění. Když jsem protřela oko, na parapetu sedělo vyrovnané Sedmero havraních bratří a mělo v očích ten svůj pověstný výmluvný pohled. Už brzy nastane v Havraspáru význačný existenční mezník, historie se bude opakovat. Kdo legendy zná a poučí se z věcí minulých, přežije naplnění velké Věštby ve zdraví. Pro všechny bez rozdílu však platí - nezapomeňte na klasikovo pravidlo: Musíte-být-ustavičně-na-pozoru!

Rowena s vámi, mí malí modrásci

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář