Sedmiboj - jak s tím praštit

Sedmiboj je v plném proudu, dvanáctka soutěžících už rozdýchává kompletní první úkol a hryže nehty v napjatém očekávání soudu moudrých porotců. Je tedy nejvyšší čas přispěchat s dobře mířenou radou, přispět vlastními zkušenostmi a sdělit soutěžícím jak se vyrovnat s návalem soutěžního stresu.

Milí soutěžící, řešení je už jen jediné. To definitivní. Nyní, když vás strach, neblahá předtucha či pochybnosti nepřesvědčily, když jste se bláhově vzepřeli vnitřnímu hlasu, když jste podlehli škodolibým spolužákům předstírajícím nadšenou podporu a důvěru ve váš talent a vaše schopnosti jen proto, aby sami nemuseli vstupovat do jámy horší pověstné jámy lvové, je veta po všech nadějích na úprk čestný a zároveň bezbolestný. Je třeba se s tím smířit, čím dřív, tím lépe.

Z hrozivých útlak zrádného Sedmiboje vedou teoreticky i prakticky tři cesty. Sedmiboj lze pro únavu, depresi či libovolnou nově na sobě pozorovanou psychickou poruchu jednoduše vzdát. Jde ovšem o cestu krajně nečestnou. Zbabělec si s sebou odnese nejen chorobu a depresi v Sedmiboji nabyté, ale též potupu, značnou ztrátu sebedůvěry a především strašlivý posměch spolužáků, obrazů, duchů, skřítků, ba i profesoři jej rádi výtkami zahrnou. Mimo to se podařilo zjistit, které koleje své soutěžící za dobrovolně opuštěné klání bijí. Jsou celkem tři, nebudou ovšem zveřejněny, aby se mohli studenti své kolejní praxe neznalí utěšovat, že je právě jejich kolej výjimkou. Nicméně, tři ze čtyř studentů mohu ubezpečit, že není.

Zdánlivě nejlepší cestou jak setřást sedmibojařské břímě je soutěž vyhrát, či alespoň dokončit. Zde ovšem zdání hrubě klame a důrazně všem radím, aby falešným představám nesedli na lep. Uvědomme si, že ač hrdí vítězové, případně hrdí absolventi soutěže, budou všichni přeživší soutěžící bohatší o zážitky z dalších šesti úkolů. Mimo bodů a výher peněžních i věcných obdrží tak každý několik zbrusu nových, naprosto neléčitelných fobií. Život mu bude ztrpčovat panická hrůza z minutových úseků a vzpomínkou na velkolepé klání mu bude nepříjemný tik. Prostě a jednoduše řečeno, člověk se zblázní. Důkazem budiž letmý pohled na výsledkovou listinu ročníku minulého. První tři příčky obsadili Cerridwen Lowra Antares, James Watfar a Niane z Libelusie – ano, leckdo možná, čistě ze slušnosti, nikoho z nich veřejně za cvoka neoznačí, ale že by v nich našel osobnost duševně zcela zdravou si ještě taky nikdo říct netroufl. Máme však i další, více či méně nápadné důkazy. Lze si například povšimnout, že musela být kvůli psychickému vyčerpání zcela nahrazena porota. Pan profesor Werewolf, dříve neohrožený vlkodlak, samým rozrušením z organizování minulého Sedmiboje úplně opustil hrad! A nakonec, z Ministerstva kouzel vyslali coby organizátorku Gvendolin Starší čistě proto, aby při organizaci nemohla zestárnout.

Jen třetí cesta je proto skutečným vysvobozením a pakliže o ní Sedmibojaři, byť třeba jen z neznalosti vlastních práv, neuvažovali, je načase s uvažováním začít – lze se zcela jednoduše sprovodit ze světa. Je to cesta poměrně čestná, jistou odvahu věstící a když nic dalšího, pak pomník a dojemnou zmínku v kolejních i hradních kronikách zajištující. Jelikož už za časů minulého Sedmiboje následoval po nervy drásajících úkolech týden volna, kdy byly nervy drásány ještě víc, bylo možno v těchto volnějších chvílích důkladně promyslet, kterak na sobě onen úkladný čin spáchat. Aby mé poznámky nepřišly vniveč, rád se o ně se současnými Sedmibojaři rozdělím.

*

Existuje celá řada více či méně kultivovaných způsobů jak celou věc provést. Je však třeba mít na paměti několik naprosto zásadních faktů. Chceme-li, aby na nás spolužáci a ostatní hradní obyvatelé vzpomínali v dobrém, nesmíme jim zbytečně přidělávat nemírné množství práce. Vězme, že mnoho způsobů provedení nejen zbytečnou práci přidává, ale je to nadto práce značně neestetická a slabšími povahami často neproveditelná. Hrozí též poškození majetku či dalších osob.

Je například naprosto nezodpovědné užívat k vlastnímu sprovození nožů, břitev, mečů, jehlic, příborů, slov vybraných profesorů a dalších podobně ostrých předmětů. Méně známá klauzule v kouzelnických smlouvách s hradním skřítkovským personálem totiž zajišťuje starostlivým skřítkům výjimku z povinnosti uklízet, je-li předmětem úklidu louže krve. Tato byla zanesena do smlouvy coby svatební dar pro dvojici dříve na hradě přítomných upírů a přesto, že se nesetkala s nadšením obdarovaných, kteří důrazně odmítli jíst přímo z hradních podlah, byť jinak jistě čistých, nebyla nikdy ze smluv vymazána.

Již méně nezodpovědné, ale stále ke svému okolí netaktní, je páchat smrt oběšením. Až jde o efektní i efektivní způsob, navíc těšící se značné oblibě, oběšence je třeba dříve či později odříznout. Odříznutím se pochopitelně naprosto nenávratně poškodí a pro původní účel znehodnotí provaz. Nepomůže zde ani užití provazu vlastního, neboť se tím dopouštíme krácení (doslova!) dědictví a vzhledem k tomu, kolik majetku můžeme svým nejbližším odkázat, existuje reálná možnost, že právě dostatečně dlouhý provaz patří mezi nejdůležitější položku pozůstalosti. Nedá-li nám to a skutečně nakonec k nepraktickému věšení přistoupíme, doporučuji jednak nezneužívat k tomuto účelu hradní trámoví – často samo drží už jen silou vůle a tolik vůle, aby udrželo i nás, nemá. A především pak uvázat smyčku prověřeným kouzelnickým uzlem, právě tím, který po lehkém fouknutí zmizí – není třeba do provazu řezat.

Podobně nepřípustnou variantou je skok z hradní věže. Zatímco u dvou variant předchozích lze téměř vždy vyloučit cizí zavinění, skok z hradní věže je naopak téměř vždy podroben důkladné rekonstrukci. Při té je pochopitelně pro co nejreálnější představu zpravidla z věže vržena osoba podobné váhy a vzrůstu. Svým skokem tedy jednak odsoudíme k podobnému letu dalšího kouzelníka a zároveň, což lze pokládat za skutečnost ještě nešťastnější, nebudeme mít možnost nijak zasáhnout do jeho výběru.

*

To byly tedy případy kterých je radno se vyvarovat, a nyní konečně jak na to. Paleta možností je pestrá.

Velmi poetickou variantou je utonout v jezeře. Po prvním sedmibojařském úkolu, kdy organizátoři vzbudili plané naděje jezerního lidu, lze navíc počítat s nadšenou pomocí jezerních obyvatel. Přesto, že coby Sedmibojaři vypracujete podrobné plány, slavnost se s největší pravděpodobností konat nebude. Nejste-li tedy zrovna bravurními plavci a máte-li kvůli tomu zcela správné obavy z ustrnutí na nadnášející hladině, strach, že se nedokážete potopit dost hluboko, aby se bylo možno u dna vzpříčit, vězte, se lze spolehnout na proslulou ochotu jezerních lidí. Před samotným úkonem se nezapomeňte zout. Je nepříjemně a skutečně trapné jezernímu pomocníkovi vyklouznout, když se vás uvolil ochotně podržet za nohy pod hladinou. Tonutí též doporučuji plánovat alespoň týden předem. Těchto minimálně sedm dní věnujte práci na své pověsti a zajistěte, aby vás většina hradních obyvatel považovala za náfuku – nebudou posléze překvapeni, až vyplavete na hladinu. Jste-li již povahy nafoukané, tím lépe pro vás, není třeba týden čekat.

Dále zde máme dva způsoby velmi podobné, v prakticky totožné věci tkvící – lze se nechat sežrat. Sežráni můžeme být v našich skromných hradních podmínkách skutečně pouze dvojím způsobem. Způsob třetí je po odchodu již jednou zmíněného profesora vyloučen a možnost třetí, tedy nechat se zkonzumovat spolužáky či profesory, které čímkoli žereme a kteří by tak možnost zkonzumovat nás přivítali, rovněž nepřipadá v úvahu. Spolužák či profesor toho jednak sní velice málo, jednak se celý život specializuje na užírání psychické a náhlou změnu v žravost fyzickou by nemusel zvládnout.

Jedinou hradní bytostí navyklou jíst hodně a čistě fyzicky je pověstný zmijozelský bazilišek. Je vcelku lhostejné, máte-li k zelené koleji vřelý či naopak úplně chladný vztah. Přístup k hladovému baziliškovi vám bude za mírný poplatek docela jistě umožněn, tažte se na možnost s baziliškem prohodit slůvko u kolejní ředitelky Zmijozelu. Pamatujte však na jisté baziliščí obtíže s drůbeží, těm je třeba přizpůsobit oděv, chování, vyluzované zvuky a vzhled. Jeden z modrých Sedmibojařů by tak s tímto způsobem skonu mohl mít jisté problémy.

Druhým k sežrání vybízejícím místem jsou pochopitelně hlubiny Zakázaného lesa. Pro milovníky procházek a čerstvého vzduchu mnohem příjemnější varianta. Je zde též možnost lehce ovlivnit výběr konkrétního strávníka, ale s jistou mírou náhody je samozřejmě třeba počítat. Jelikož je, díky pečlivé snaze našich lesnic, Zakázaný les přímo protknutý místy, kde naneštěstí žádné nebezpečí nehrozí, není úplně jednoduché zabloudit ke skutečně hladovým tvorům. Věnujte proto své smrti trochu nezbytné přípravy a předem se u lesnic informujte o nejnebezpečnějších místech. Stvůr i nestvůr ochotných vás pozřít je v lese celá řada. Má-li hradní veřejnost zájem o konkrétní informace a chce-li zjistit, kteří z kouzelných predátorů jsou zrovna v kurzu, pan Matthew Whitecrow či modrá Mamona von Schatzcrow vám jistě rádi na požádaní povypráví o zvířátkách, kterými jim bylo doma v případě potřeby vyhrožováno. Napište jim sovu, budou rádi.

Jak vidno, máme celou řadu příležitostí vyrovnat se s obtížemi Sedmiboje. Jelikož je však Sedmiboj soutěží individuální, je na každém soutěžím, kterou z nabízených metod zvolí. Ať už si, milí soutěžící, vyberete jakkoli, nezbývá než vám popřát štěstí a úspěch. Mějte však na paměti, že pouze třetí cestou dojdete úspěchu nevykoupeného slzami a strastmi.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář