Strasti módních policistů

Být redaktorem módní patroly není nic snadného. Takový pisálek musí mít v zásobě buďto nekonečně mnoho obdivných a okouzlených komentářů anebo téměř hroší kůži, aby se dokázal ubránit následným rozhořčeným reakcím v případě, že si dovolí napsat nějakou tu kritiku. Ale to je jen špetka všech úskalí a strastí, které musí módní policisté překonávat...

Dovolil bych si tvrdit, že módní patrola našeho časopisu je vcelku oblíbená rubrika, která má jak své pravidelné čtenáře, tak i pravidelné přispěvatele. Ovšem představte si to, že v redakci se najednou, z ničeho nic, téměř přestaly nové patroly objevovat. Nějaký skutečně pravidelný a poctivý čtenář si jistě takových menší náznaků a zaškobrtnutí všiml. Občasné pozdní vydání nové patroly, podezřele krátké texty, malý okruh autorů... A to jde skutečně jen o nepatrné odezvy toho, co se děje v naší milované redakci. Mrtvá patrolářská vedoucí pravděpodobně zemřela znovu a ještě dříve, než se v nové funkci řádně usadila. Módní policisté teď mají o výmluvu víc, proč nevytvářet další a další kritiky i pochvaly. Jako by jich už tak neměli dost. Teď mi budou ještě tvrdit, že oplakávají svou nadřízenou.

Některé výmluvy a stížnosti jsou samozřejmě oprávněné, ale většina je naprosto neopodstatněná. Když jim tedy došlo, že na mě něco takového neplatí a že rozhodně nejsem splachovací, začali hrát mrtvého brouka. A já pro ně přitom vymýšlím soutěže, motivuju je, slibuju i prosím a nic nepomáhá! Přitom je to tak dobře placená práce. Ale komu není rady, tomu není pomoci...
Skutečně ale jsou případy, kdy i největší píle a snaha upadnou vniveč. Tváří v tvář těmto strastem nemá žádný patrolář, ať už zkušený či začátečník, šanci na úspěch.

*

Prvním z takových případů je školní uniforma! Ano ano! Je to tak! Není nic horšího než školní uniforma. Obzvláště v době, kdy se mají odevzdávat nejrůznější práce, skoro nenarazíte na nikoho, kdo by ji neměl na sobě. Ale co o ní napsat? Jak pochválit a vyzdvihnout něco, co má na sobě dalších 200 lidí a ještě v ten stejný okamžik? Myslím, že to ani není v lidských silách. A kdyby se to někomu přece jen napoprvé podařilo, vícekrát už to nezvládne. Co si budeme povídat, školní uniforma je zkrátka zabiják stylu. A když styl přímo nezabije, alespoň ho pěkně otráví. Pokud totiž nějaký patrolář narazí na zástupy studentů v uniformách, propadne beznaději a šance na to získat od něj nějaký další výtvor klesá na minimum. Kříšení a obnovování takto poškozených pisálků je nákladné a zdlouhavé, takže jsme časem přistoupili ke strategii náboru nováčků namísto obnovy osob vyhořelých.

Další prohřešek, který nám tak úspěšně ztenčuje řady módních policistů, je fakt, že někteří z hradních obyvatel tráví svůj studentský nebo dokonce i zaměstnanecký život ve stále stejném oblečení. Upřímně řečeno, nechtěl bych s nimi uvíznout ve výtahu nebo se s nimi ocitnout v místnosti bez oken. No moc se nesmějte! Jak asi může vypadat a být cítit oblečení, které někdo nepřetržitě nosí několik let? Skřítci asi těžko vyperou smradlavé ponožky, které neopouští teplo prošlapaných bot a plesnivých nohou. No řekněte sami. Jak můžete hodnotit oblékání někoho, kdo se prakticky nepřevléká? Možná, že budete mít štěstí a zachytíte u někoho počátek nepřevlékající se éry, ale po zbytek života (vašeho nebo jeho) už o dotyčném nebudete moci napsat vůbec nic.
Mezi skromná pravidla patrol totiž platí i to, že nikdy nehodnotíme stejný outfit dvakrát. Pokud někdo nemá dost zájmu na tom, aby se čas od času převlékl, my nemáme zájem na tom něco o něm psát. Je to vlastně úplně jednoduché.

Podobnou kategorií jsou i modely seskládané z obnošených nebo nedej Merline potrhaných hadrů. O něčem takovém se nedá napsat moc pěkných věcí, a když napíšete drtivou, ale pravdivou kritiku, sesypou se na vás čtenáři jako vosy na med. Najednou tomu totiž vůbec nerozumíte, protože tohle je krásné a inspirující a já nevím co všechno ještě. Já bych jim přál, aby si to sami zkusili! Není to nic snadného pořád jenom chválit, když má tamten uniformu a támhleta díry na punčochách.
Vždycky jsem si myslel, že kritika se nejen dobře píše, ale také dobře čte. No samozřejmě to neplatí pro ty, jež jsou kritizováni. Jak je ale vidět, tak u módní patroly tohle rozhodně neplatí...

Ani zdaleka jsem nezmínil všechno to, co může nepřipraveného a neobrněného módního policistu potkat. Většina z nás si už zvykla na protažené a vráskami zbrázděné tváře profesorů, na bláznivé a extravagantní účesy i na prapodivné barevné kombinace. Všechno má ale i svoje hranice. Při pohledu na vizáž některých studentů či dospělých kouzelníků totiž ztrácí řeč i ten nejvýřečnější patrolář ze všech. Ačkoli si takové hrůzy přímo říkají o peprnou kritiku, jsou jimi ostatní tak otřeseni a omámeni, že vlastně ani neví, kde by měli s kritizováním začít...

***

Na úplný závěr tu mám pak ještě jeden návrh pro všechny, kteří se cítí být opomenutí nebo nedocenění. Máte-li pocit, že jste krásní, výjimeční a jedineční a že váš styl si zaslouží vyzdvihnout v našem módním okénku, neváhejte a kontaktujte sovou mě nebo někoho z našich aktivních patrolářů. Váš návrh bude předložen k posouzení a ohodnocení a kdo ví, možná vám dáme za pravdu...

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář