Pod cípem příprav: Gvendolin se loučí

Věčně podmračená ministerská úřednice zdárně uzavřela pátý ročník Sedmiboje, otevřela Arénu širé veřejnosti a nyní si i našla čas posadit se s naší redakcí a ohlédnout se zpět na události uplynulého půl roku. Co ji mrzí, co si myslí o hradu a zdali by si za Sedmiboj dala prémie, se dozvíte v našem exkluzivním rozhovoru!

Že z Gvendolin má půlka hradu bobky, je politováníhodné. Že nejméně další čtvrtina nedůvěřivě hodnotí každý její krok, neboť Gvendolin Starší je velká Neznámá, je pochopitelná reakce. A ačkoli transparenty "Ven s Gven!""Gven je křen", o jejichž přípravě jsme informovali už při zahájení Sedmiboje, nakonec využila jen hrstka nabručených soutěžících, nedá se říct, že by si madam Gvendolin vypěstovala na hradě valný fanklub.

Co si budeme povídat, neměla úplně snadnou situaci. Přišla do hradu, jehož poměry neznala, s nálepkou fúrie z Ministerstva, které mají tendenci všechny kolem sebe šikanovat. S pořadatelstvím největšího hradního kolosu na hřbetě je to výborná kombinace.

Přesto se jí podařilo zorganizovat Sedmiboj, během něhož se nevyskytla žádná tragická aféra, nestrhl se skandál (ač někteří na něj byli natěšení víc než puštík na sušenku) a nikdo neprodělal fatální hysterický záchvat. To je na hradě v poslední době skoro fata morgána! Gvendolin Starší je asi vážně mocná čarodějka.

Letošní Sedmiboj lze tedy hodnotit na vcelku pozitivní notě. Kouzelnicky atraktivní téma se linulo sedmerem úkolů jako červená nit, zrcadlilo se v praktických i kreativních zadáních, termíny byly dodrženy, pravidla zůstala nezměněná, vítězství je zasloužené, probíhalo to hladce obrace. Stížnosti na Gvendolin, které zasluhují pozornost, se týkaly snad jen její nedostatečné přítomnosti potřebné pro konzultaci úkolů se soutěžícími. Když jsme však toto téma zmínili, zahuhlala si pod vousy něco ve smyslu, že "Sedmibojařům snad na krku sedí inteligentní hlavy a byli vedeni k samostatnosti", a zahrála téma do autu.

Gvendolin Starší má ale i přes úspěšné uzavření turnaje na tváři stále odměřený a podmračený výraz. Se staženými půlkami jsme se s ní proto ještě naposledy vydali na rundu červeného vína, abychom zjistili, jak Sedmiboj hodnotí, jak se jí na hradě líbilo a jak dlouho tu plánuje zůstat.

***

"NA CITÍČKY SI MOC NEPOTRPÍM."

*

Corvinus Declaratio: Sedmiboj je za vámi, práce dokonána. Jaké máte pocity?

Gvendolin: No, čeká mě ještě spousta papírování. Pro vás na hradě to zhaslo na závěrečné slavnosti, já mám před sebou ještě asi čtvrt roku ministerské byrokracie, kde budu řešit každý sedmibojařský pšouk a vyplňovat formuláře. Jak byste se cítila vy?

*

Corvinus Declaratio: Jako ministerská krysa? *zkusí to odvážně a zašklebí se soucitně na Gvendolin* Jak hodnotíte průběh Sedmiboje z organizátorského hlediska? Udělala byste něco jinak, kdybyste před tímto úkolem stanula znovu?

Gvendolin: *zadusí se vínem a zbrunátní* Pro Merlinovy jedy, znovu?! No, to bych asi udělala něco jinak a tentokrát dala nadřízeným výpověď. Ale dobře. Průběh hodnotím kladně, všechna pole v úkolníčku od pana ministra jsem odfajfkovala a můžu mu je s čistým svědomím naservírovat jako hotové. Tedy ano, průběh vcelku hladký, co se mělo udělat, udělalo se, odškrtlo se.

*

Corvinus Declaratio: Co vás při Sedmiboji nejvíce potěšilo a co naopak zamrzelo?

Gvendolin: Vy si na ty citíčky potrpíte, že? Připadám si tu jak na terapii… Víte, já na tohle moc nejsem. Sedmiboj byl úkol, Ministerstvo zhodnotilo, že jsem pro něj vhodná a kompetentní osoba, tak jsem práci odvedla. Tradičně mě těší, že mi z něj přibylo pár šedin, vypadám pak Sstarší, taky spolupráce s Ronaldem byla bezproblémová, schopný tým je vždycky plus. A mrzelo mě, že jsem musela furt skákat mezi hradem a úřadem, takže jsem tu netrávila tolik času, kolik jsem původně chtěla.

*

Corvinus Declaratio: Přesto, organizace Sedmiboje člověka nespadne do klína každý den a musí to být obrovská životní zkušenost. Vy si z ní nic neodnášíte?

Gvendolin: Ale to zas nelze říct, samozřejmě, že mi to něco dalo. Nebudu vás tu ládovat frázemi o profesním a osobním růstu. Avšak jistě, člověk otestuje své kompetence, hodně si zkusí, hodně se o sobě dozví, když se s tím vypořádává. Sedmiboj mi nepochybně prospěl. Už jen proto, že jsem zase o kus Sstarší.

*

"PASIVNÍ PŘÍSTUP "KRMTE NÁS ZÁBAVOU, NEJLÉPE JI I PŘEDŽVÝKEJTE" NEUZNÁVÁM. PROPAGACE BY MĚLA ZŮSTAT NA OBYVATELÍCH HRADU."

*

Corvinus Declaratio: Někteří hradníci držkují, že bylo kolem Sedmiboje dost mrtvo. Žádné skopičiny, podpora atmosféry. Nezlobte se, ale nebyla to taky tak trochu vaše práce?

Gvendolin: *nechápavě se zamračí* Nerozumím otázce. Není víceméně bezproblémové pořádání tak monstrózní soutěže jako Sedmiboj dostatečnou základnou pro bombastičnost? Nevidím důvod, proč ti, kteří touží po kratochvílích, nevyužijí téhle příležitosti a nestavějí na ní sami. Intenzivní reportáže, dění pod drobnohledem, soutěže v časopisech i kolejích… Co já vím, toho jsou desítky. Trochu mě zaráží ten pasivní přístup „my budeme sedět, vy nás bavte a krmte, nejlépe zábavu i předžvýkejte“. Kdo chce, kratochvíli strhne, propagaci obstará. To už je snad na vás, jak s touto akcí naložíte, vy na hradě bydlíte. V mém popisu práce to nebylo.

*

Corvinus Declaratio: To je samozřejmě pravda, jenže v minulosti to ne vždy tak bylo a na horší se těžko zvyká… *upije z vyprošťováku*

Gvendolin: *vrtí nesouhlasně hlavou* To je relativní. Podívejte se třeba na vlaštovky – ano, nechat se krmit žížalou až do krku je lahoda, nicméně když vyrazí pták sám na lov a obstarává si potravu na vlastní zodpovědnost, už není ochuzen o vzrušení, o to, že musí být sám kreativní a rozvíjet své schopnosti. Nemyslím si, že nechat propagaci na obyvatelích je nutně tou horší variantou. Jenže když z té Platónovy jeskyně nikdo nevystrčí nos, těžko tohle zjistí. Chytrému napověz… *pokrčí rameny*

*

"NA POZLÁTKO SI NEPOTRPÍM."

*

Corvinus Declaratio: *lehce se na Gvendolin usměje* Myslíte si, že vám nadřízení dají za pořádání této akce nějaké prémie?

Gvendolin: To byste se asi spíš měla zeptat jich…

*

Corvinus Declaratio: A vy byste si je dala?

Gvendolin: Nevidím pro to důvod, práci jsem odváděla tak, aby byla hotová a pokud možno bez zádrhelů. Nikdo nám během klání nezemřel a skóre dvou odpadlic je v normě. Na pozlátko navíc si nepotrpím, takže ne, prémie bych si nedala, ty se od toho „něčeho navíc“ odvíjejí.

*

Corvinus Declaratio: Na začátku roku jsme se spolu bavily o tom, že téma Sedmi hříchů jste zvolila především kvůli své expertíze na Odboru záhad. Co jste tady za ten půl rok vybádala?

Gvendolin: *ušklíbne se* Že ze vzorku dvanácti mladistvých máme 83 % úspěšnost těch, kteří hříchy ovládli, to je zjevné. A že pokud bych vzorek rozšířila o některé řady diváctva, tak by byla jatka mnohem větší, hypoteticky by možná došlo i k objevení hříchu osmého. *stroze přikývne, že více ne třeba dodávat, a dopřeje si sklenku ohnivce*

*

"VEDENÍ HRADU JE MOC MÍRNÉ, ZA EXCESY NĚKTERÝCH ZDEJŠÍCH STUDENTŮ BY JINDE DOŠLO UŽ K VYLOUČENÍ."

*

Corvinus Declaratio: Teď trochu odbočíme. Nelze si nepovšimnout, že po hradních chodbách se teď prohání tlupy neotesaných béžových hlav. V registraci se však vyskytl pozoruhodný kandidát: Gvendolin Werewolf Larstonová. Senzacechtivý bulvár to sice nijak nerozpatlával, ale mohla byste se k tomu vyjádřit? Máte nějaké pletky se mnou a s mým drahým vlkodlakem?

Gvendolin: *příkře propíchne redaktorku očima* Vy i kolega Werewolf jste... byli v mém týmu Sedmiboje, to jsou jediné pletky, které spolu máme. Cokoliv dalšího bych nestrpěla, muchlování s vlkodlačím kožichem považuji za čekající Hulák, nic ve zlém. Zároveň jste nebyli jediní, tým tvořili i další. Že by z toho vznikly nějaké děti, to mi není známo, takže je asi dobře, že se dotyčná nedostala, Merlin ví, co byla zač.

*

Corvinus Declaratio: Svá čarodějná studia jste neabsolvovala na Hogwarts, mohla jste tedy hrad pozorovat dost zčerstva. Co soudíte o našem ústavu?

Gvendolin: *krátce se zamyslí, usrkne vína a mlaskne* Že zdejší studenti mají solidní střechu nad hlavou, ještě pevnější půdu pod nohama a každý den teplé do žaludku. Když volají, je na ně reagováno, na hradě se pravidelně čistí komíny a stavějí se nové. Upřímně – co víc by si mladý čaroděj mohl přát? A přesto, na krku této instituce sedí velice mírné vedení, protože excesy a divadýlka, které tu někteří často letití studenti předvádějí, by jinde byly dávno řešeny vyhazovem. Vám to tu trpí, to je podle mě chyba. Přeji tedy vaší škole to nejlepší a lze jen doufat, že jednou vám ji na hlavu neshodí ti, kteří tak vehementně šťourají každý spár mezi cihlami prostě proto, aby se cítili důležitě.

*

*

Corvinus Declaratio: *s povytaženým obočím dopíše a vzhlédne* A na závěr už jen zvídavý dotaz: Jak dlouho se tu s námi ještě zdržíte? Neuděláte si na hradních pozemcích nějakou dovolenou za odměnu?

Gvendolin: Zdržím se, ale dovolená to určitě nebude. Budu hlídat Arénu a její návštěvníky do doby, než bude na konci léta uzavřena. Pak Hogwarts já i Aréna opustíme.

***

Nezbývá než popřát Gvendolin, aby jí to papírování šlo od ruky, nejlépe od obou, a to pěkně rychle, a aby se opět mohla v klidu navrátit ke své práci na Odboru záhad. Děkujeme za organizaci klání, které na našem hradě nemá obdoby a které patří mezi to nejnáročnější, co může student hogwartské instituce podstoupit. Zápolení letošního ročníku se ukázalo jako nanejvýš napínavé a pátý ročník opět předvedl, že žádná z kolejí na vítězství nemá monopol a každý Sedmiboj je osobitý.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Larrie Larstonová
Vydáno:

Komentáře
1713483407