Úkolový maraton

Úkoly na čas aneb šílenství termínové neděle. Podíváme se na zoubek další nevšední hradní disciplíně a přijdeme na kloub výkonům, jakých v ní modří studenti dosahují. Nadto pak odhalíme jednu z mnoha skandálních praktik kolejního vedení.

Není to náhoda, že se poutavý úvod poutající čtenáře k přečtení poutavého článku nese v lehce anatomickém duchu. Návštěva hradní výuky vyžaduje mnohdy přímo nesmírnou fyzickou zdatnost. Jen ti nejchroničtější lenivci nikdy nepoznali vyčerpávající následky správného zapálení pro studium - a v Havraspáru nikdo lenivý nikdy nebyl, není a nebude (povinná citace z cenzorské kolejní příručky). Vystávat nekonečné fronty před zápisem předmětů, přizabíjet studenty jiných barev v bitvě o učebny nejštědřejších a vlídných profesorů, stejně jako se nehrnout vitráží z učebny během výkladu těch lakomějších a náročnějších, to všechno jsou jen drobné výzvy pro fyzickou kondici studujících. Bereme-li studium vážně, pravý boj s výdrží začíná až nad pergameny úkolů či esejí.

*

Jak známo, 97 - 98 % studentů odkládá práci na zadaných úkolech na druhý týden termínu. Přesto, že plných 41% z nich uvádí jako důvod odkladů skutečnost, že za kratší dobu profesorův výplod pochopit nedovedou (a že to všichni dotázaní považují za chybu vyučujícího, nikoli svou), skutečný důvod bude mnohem prozaičtější. Říká se mu Času dost. Celý poměrně příjemný a pohodlný systém má jedinou, ovšem zásadní chybu - druhý termínový týden je co do časových úseků velice chudý. Rozdělit lze na pouhopouhé dva. První, již zmíněný, se line od pondělí do sobotní půlnoci. Úderem dvanácté nastává úsek druhý, nám dobře známý, kdy není čas. Jelikož první již ze své podstaty tvorbu úkolů přímo vylučuje, nezbývá pak nebohým studentům zpracovat hromadu pergamenů poslední den termínu, v legendární a obávanou termínovou neděli.

Uvědomělý student modré koleje navštěvuje v jeden školní rok ideálně 14 předmětů. Na každý den jeden. Uvědomělý student jiné barvy má možnosti mnohem širší, jednociferných čísel je spousta a nesmíme opomíjet ani neprávem upozadňovanou nulu. Je nasnadě, že vyhovět požadavkům více než tuctu předmětů není záležitost, kterou by sebemrštnější student vyřídil během snídaně. Na zvládnutí všech studijních povinností a omluvených povinností z minulého a předminulého termínu, má student pouhých 24 hodin. Víc jich ani při nejlepší vůli - a že v ničem není na hradě tolik nejlepší vůle - nemá.

Vyměřený čas přitom hatí a podloudně zkracují neodbytné podružnosti jako spánek, jídlo nebo návštěva umývárny. Návštěvu umývárny vynechat nelze, ledová voda totiž odpradávna lépe než lektvary a čáry slouží k tomu, aby bylo možno vynechat spánek. Přestože snídani, oběd, večeři, všech pět svačin a pozdní večeři není nutno mezi užírače času zařadit, neboť jdou zvládnout při práci, ve skutečnosti máme o termínové neděli přinejlepším třiadvacet hodin času. Přičteme-li ještě neověřenou, ale zjevnou skutečnost, že čas utíká o termínové neděli dvakrát rychleji, dostáváme se na jedenáct a půl hodiny, zaokrouhleno dolů jedenáct hodin, tedy prakticky ani ne půl dne. V každém případě málo času.

Z předchozího je zřejmé, jak náročná a fyzicky vyčerpávající umí termínová neděle být. Jen ti nejzdatnější ji přežijí a málokdo z nich ve zdraví. O náročnosti psychické zde není třeba mluvit, veškerá zásoba psychických sil studenta bývá v době, kdy usedá k prvnímu nedělnímu pergamenu, již dávno vyčerpána a práce je tak výlučně věc automatická, prakticky bezmyšlenkovitá. Modří studenti dosahují v této přetěžké hradní disciplíně nevídaných a jen těžko uvěřitelných výkonů hned z několika důvodů.

V první řadě těží z moudrosti a prozíravosti vznešené Roweny z Havrapáru, zakladatelky, která toho dala svým studentům do vínku mnohem víc, než sami tuší. Ne náhodou se před tisíci lety poprala s ostatními zakladateli o kolejní barvu, o barvu modrou, o barvu, kterou chtěli všichni. Zvolila záměrně barvu inkoustu a to s naprosto správným tušením, že společná barevnost vytvoří mezi studenty a psaným slovem zvláštní pouto. Mimochodem, Godrik Nebelvír zvolil červenou a protože červeně se do úkolů škrtá, z Nebelvírských řad povstávají nejvytíženější profesoři. Ono modravé souznění stojí za menší únavou zraku a větší potěchou z pročítání již napsaných řádků. Studenti se mimo to víc těší na řádky nové.

Za druhým důvodem najdeme rovněž moudrou volbu Roweninu. Havraspár je z její vůle jedinou kolejí mající ve svém erbu zvíře opeřené. Libovolný opeřenec má ze zjevných důvodů k sepisování všeho druhu mnohem blíž než had, lev či jezevec. Stejně tak není umění písma vzdáleno studentům pyšnícím se jeho erbem. Zatímco se v jiných kolejích pera lámou či zahazují a mimo otravné úkoly stojí zcela stranou zájmu, v případě modré koleje je tomu jinak. V dávných havraspárských legendách i v úplně dnešní havraspárské současnosti je všudypřítomné šumění perutí. Tu pohladí letící havran poryvem větru, tu havran bdící křídlem, jindy zas dává ptactvo na odiv svou krásu. Jak vidíme, pouto je opět o něco silnější. Oproti ostatním tak mají modří vcelku příjemnou výhodu.

Abychom však neupírali zásluhy současným kolejním elitám, je třeba uvést i důvod další, opět ryze havraspársky geniální. Stojí za ním slavné, dnes již částečně bývalé vedení koleje a jeho propracovaný koncept práce s příznivým vlivem na své modré svěřence. Nutno dodat, že se tohoto ověřeného způsobu vedení koleje pevně drží až do dnešních dnů, přestože je tomu již k pěti mudlovským létům, co na tajné poradě vedení spatřil světlo světa. Porady nejužšího kolejního vedení jsou zapovězeny i členům zasedací místnosti (aby se tito studenti zděšeně nevzdali funkce), ale šikovný redaktor má uši všude. A to nikoli proto, že by byly nemístně dlouhé. Byl proto získán kus tajného záznamu, který nám metodu používanou ke zvýšení nedělní havraspárské produktivity odhalí. Jména jsou v zájmu zúčastněných začerněna.

*

Larrie: Nelíbí se mi, jak málo úkolů a vůbec všeho stíhají. Já vím, den není moc času, ale stejně toho musí stihnout víc! Neříkejte mi, že průměrný student nezvládne víc než patnáct úkolů.

Janel: Minulý rok jich zvládli v průměru dvacet.

Larrie: Jak se vám povedlo zařídit?

Janel: Bili jsme je.

John: Vždyť jsem to říkal! Když to funguje, není třeba to měnit.

Larrie: Bít se bude, až začnou ke konci roku uvadat.

John: Ještě jim můžeš lhát...

Lariie: Lhát vlastním studentům?!

John: Při stavbě hradu to pomáhá, v poháru to pomůže taky.

Janel: Řekneš jim, že sama zvládneš za den úkolů třicet. Uvidíš, jak se přetrhnou, aby se aspoň přiblížili.

Lariie: Ale já jich zvládnu třicet!

John: Protože ti přidávám každý den tři hodiny hradního času.

Janel: Ale to oni neví.

*

Krom poznání, že madam stárne s každým týdnem skoro o den rychleji, vidíme, jak jednoduchý psychologický trik dokáže pohnout s výkonností celé koleje. Havraspár onoho roku zvítězil a obdržel jeden z nejvydřenějších školních pohárů. Myslím, že jde o jasný vzkaz kolejím ostatních barev. V nedělní úkolové časovce nemají modří studenti konkurenci. Historie i současnost tomu tak chtěla, že právě jim bylo dáno ustát zběsilé tempo nedělních úkolů zdaleka nejlépe. Pro rozbor šrámů na duševním zdraví této výhodné schopnosti zde již není místo. Naštěstí.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář