Přeskakujeme stránky
Ke studentům Havraspáru neodmyslitelně patří knihy. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale pro naši kolej je to zkrátka naprosto charakteristický znak. Kdo někdy nenarazil do zdi kvůli tomu, že měl nos vražený do nějaké knihy, jako by k nám snad ani nepatřil. Kdyby vás to třeba zajímalo, tak na tom není absolutně nic směšného. Zranění způsobená takovým nárazem do zdi mohou být v některých případech i velice vážná! Takový otřes mozku nebo zlomený nos jsou nepříjemné, to ano, ale my kouzelníci to snadno vyléčíme. Představte si ale tu hrůzu, kdyby si někdo třeba vypíchl oko rohem pevné vazby! To už tak legrační není, že? Pokud nejste fanouškem pirátského způsobu života a pásek přes oko, nejspíš byste si nepřáli, aby se vám něco podobného stalo. Jenže mantichoru jíst salát nenaučíš, a tak je celá modrá kolej naprosto nepoučitelná. Je jen otázkou času, kdy se pro větší bezpečí začnou vyrábět knihy pouze s vazbou brožovanou. Ta je přece jen o něco bezpečnější.
*
Ale to jsem zcela odbočil od původního tématu, o kterém má tento článek pojednávat. Vzhledem k oné všeobecné oblíbenosti čtení mezi studenty havraspárské koleje není nijak překvapující, že právě my patříme k přeborníkům v této disciplíně. Přeskakujeme stránky i odstavce s vypětím veškerých sil a rozhodně si nemyslete, že bychom se u toho pořádně nezapotili. Když zcela vynecháme problematiku toho, z jakého důvodu máme potřebu zaplňovat volné mozkové buňky nejrůznějšími příběhy (v horším případě vědomostmi a učením), můžeme se konečně vrhnout na podrobný rozbor procesu přeskakování stránek.
Někdo by si mohl říct, že na tom není nic složitého, ale to by se skutečně velice zmýlil! Jedná se vůbec o to nejnáročnější, na co můžete při četbě narazit, a rozhodně to není něco, co by zvládl každý. No jen prozkoumejte zákoutí své paměti a zkuste si vzpomenout, kdy naposledy jste přeskočili nějakou část textu. A aby bylo jasno, tak teď zrovna nemluvím o reklamních letácích, které zběžně přejedete pohledem a vyhodíte do nejbližších odpadků. Myslím skutečný text! Například nějaký novinový článek, učebnici, profesorský výklad nebo knihu jakéhokoli žánru.
Spousta lidí totiž nemá na přeskakování vět, odstavců nebo celých stránek dost odvahy. A teď si představte, že existují i lidé, co přeskakují i celé kapitoly!!!
Většina z nás má strach, že by mohla při podobném počínání přijít o nějaký důležitý aspekt děje nebo o cennou a nenahraditelnou informaci. A to se může skutečně stát. Obzvlášť pokud nejste v přeskakování příliš zběhlí. Často se tak spousta čtenářů k vynechaným etapám vrací a dodatečně zjišťuje, o co všechno svým nepromyšleným činem přišli.
A právě proto je třeba začít pěkně pomalu a zlehka. Ideální začátek je vynechávání nedůležitých slov. Například v některých dlouhých souvětích. Nejlépe se k tomu hodí nejrůznější přívlastky. Bez nich se snadno obejdete a nemusíte se bát, že by vám unikla nějaká důležitá část děje. Pokud se vám ale i tohle zdá neuvěřitelně složité a téměř nesplnitelné, nezoufejte. Ještě pořád nepatříte ke ztraceným případům. Můžete začít s vynecháváním spojek. To by měl zvládnout už úplně každý a i když se to s přeskakováním celých stránek nedá vůbec srovnávat, je to začátek.
Abych vám s vašimi prvními krůčky pomohl ještě o něco víc, doporučil bych vybrat si k přeskakování knihu, kterou jste již několikrát četli. Bude to tak o mnoho snazší, protože budete vědět, kde děj pokulhává nebo které části jsou v celé knize naprosto zbytečně.
Nebude-li se vám i přesto všechno dařit, nevěšte hlavu. I přeskakování totiž vyžaduje intenzivní trénink a hlavně trpělivost, takže nikdy nezapomínejte na to, že cvičení dělá pravého mistra.
*
Je zvláštní, že jsem vám ještě neobjasnil důvody, proč se někdo k něčemu podobnému vůbec odhodlá. Člověk by myslel, že to bude jedna z prvních věcí, o kterých vás zpravím. Nicméně ještě na to není pozdě a když už teď víte jak na to, řeknu vám i proč byste to měli zkusit.
I zde se můžeme setkat s velkou spoustou naprosto individuálních a rozdílných důvodů. Dva ale stojí nade všemi ostatními. Každý z nich se pak váže k vlastnímu specifickému druhu literatury.
V prvním případě přeskakujeme hlavně proto, abychom čtení co nejvíce urychlili. Každý jistě přišel na to, že tento důvod využíváme hlavně při čtení naučných textů. Podporuje nás v tom hlavně spousta nejrůznějších konečných termínů a uzávěrek. Co si budeme namlouvat. Většina z nás zkrátka dělá všechno až na poslední chvíli. Nikdy tomu nebylo jinak a troufám si říct, že tomu ani nikdy jinak nebude. Pokud nás tedy tlačí čas kvůli odevzdání nějakého úkolu nebo seminární práce, uchylujeme se k přeskakování nepodstatných a zbytečných odstavců plných nezajímavých a nepotřebných informací.
Nyní je vhodné zmínit i zběžné přelétnutí textu, o kterém jsem již psal v souvislosti s reklamními letáky. To je totiž v případě šibeničních termínů ještě mnohem účinnější než přeskakování! Pravdou ale je, že při něm často vynecháme i nějakou tu důležitou informaci. Jako poslední záchrana je to ale obstojná alternativa.
Tímto se tedy můžeme přesunout od naučných textů k těm zábavným. Tady přeskakujeme hlavně pasáže, které jsou protkány nudou a jejichž čtení nám nepřináší vůbec žádný literární zážitek. Každý jistě někdy narazil na knihu, v níž byla kapitola tak nudná, že každých 5 minut počítal stránky, které zbývají k jejímu konci. Taková kapitola je dokonalá příležitost k tomu skočit v knize o kus dál a ušetřit si drahocenné minuty svého času. Myslím, že k tomuto případu a důvodu není třeba nic dalšího zmiňovat. Každý si to totiž pravděpodobně dokáže představit.
*
Závěrem bych pak chtěl krátce upozornit i na ty, kteří nějaké přeskakování striktně odmítají a nedokážou pochopit čtenáře, pro které je to naprosto běžná a všední věc. Tito lidé jsou v četbě natolik soustředění a nekompromisní, že se s vypětím všech sil prokoušou i naprosto zmatenými částmi textu, na kterých je už z počátku patrné, že nemají s celkem naprosto nic společného, a jejich čtení je tedy zbytečné. Tito lidé jsou rozhodně hodni obdivu, protože taková vytrvalost je skutečně ohromující.
Kdyby se ovšem jednou za čas podvolili myšlence o přeskakování, jistě by byl jejich život o moc šťastnější.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Dunstan MerryweatherVydáno:
