Oblékáme se do sportovního

Každý z nás má jistě ve svém šatníku něco, co je více či méně určené ke sportovnímu využití. Většina z nás ovšem o poslání takového oblečení absolutně nic neví a s klidným srdcem ho zařazuje mezi běžně nositelné. Takovéto kousky z našich šatníků tak mohou mít ty nejúžasnější vlastnosti, jaké skuteční sportovci vyžadují, od skvělého odvodu vlhkosti a tepla až po zlepšení aerodynamického tvaru. Nás něco takového ale ani v nejmenším nezajímá, hlavně že to vypadá dobře na pohled.

Aniž bych se chtěl nějak chlubit, tak pravděpodobně neexistuje kompetentnější osoba, která by mohla napsat tento článek, než já. Příčnou ulici i butik v Godrikově Dole navštěvuji prakticky denně a s největší pravděpodobností tam není jediný kousek oblečení, jediný šperk ani jediný pár bot, který by pro mě byl nový. Netvrdím, že jsem s takovým přehledem na hradě jediný a ani zdaleka jsem s nakupováním ještě neskončil (potřebuju si toho koupit ještě tolik), ale pokud jde o havraspárskou kolej, mám před ostatními určitě alespoň malý náskok.

*

Nejprve jsem myslel, že bude článek pojednávat pouze o sportovním oblečení, které je na hradě dostupné, ale když už jsem naťukl ty toulky po Příčné...

Jestlipak se někdo z vás už zamýšlel nad tím, kolik kilometrů nachodí a kolik kalorií spálí při takovém pěkném nakupovacím dni. Já osobně bych řekl, že celkem dost. Takže když přivřeme obě oči, mohli bychom nakupování považovat za skutečně náročný sport! Pokud se vydáte do výprodeje bojovat o zlevněné kousky, pak se z nákupů stává dokonce i sport adrenalinový! Přetahovat se s dalším kouzelníkem o kašmírový svetr totiž může vyústit až v pořádný souboj.

Ale i bez toho přetahování je nakupování náročným koníčkem. Jen si představte, kolik obchodů navštívíte a kolik regálů si prohlédnete. Navíc nesmíte zapomenout ani na neustálé návštěvy kabinek, protože to všechno zahrnuje pohyb! A to i přesto, že si to většina z nás ani neuvědomuje.

*

Nebudu už dál rozvíjet myšlenku nakupování jako otřesné fyzické námahy, s tím si většina z vás už jistě poradí sama. Svou pozornost zaměřím právě na sportovní odívání, které ačkoli je v tom všem množství prodejného oblečení zastoupeno celkem obstojně, nemá ani zdaleka tolik možností k využití.
Kam bychom taky mohli takové oblečení nosit, že?

Sportovního vyžití totiž na hradě zrovna moc není. Pokud tedy nevstáváte se slepicemi, abyste si mohli v brzkých ranních hodinách zaběhat po hradních pozemcích, skutečně jsou příležitosti pro pohodlné sportovní oblečení značně omezené.
Vypovídá o tom i zarážející nevyrovnanost, pokud jde o jednotlivé kousky celého outfitu. K celkem širokému sortimentu sportovní obuvi a odpovídajících svršků, složených především z bavlněných triček a obyčejných mikin, je až alarmující nedostatek kalhot. Z hlavy mě napadají dokonce pouze jediné, které by se možná daly považovat za sportovní. Ostatní jsou buďto nevyhovující materiálem, nebo působivým, leč nepraktickým designem.

 

Z toho všeho tedy vyplývá, že všechno to oblečení, které se tváří jako sportovní, je ve skutečnosti jen zástěrkou pro to, jak leniví kouzelníci u nás studují. Pohodlné tenisky určené k běhu jsou prodávány značně pod cenou a jejich účelem rozhodně není plnit funkci běžecké obuvi, ale dokonale zmást případné inspekce z ministerstva kouzel. Pokud by totiž nějaký takový úředník naši školu navštívil, ani by ho nenapadlo, že jediným pohybem zdejších studentů je snaha udržet se na koštěti při famfrpálu nebo chytání terčíků. Zvlášť pokud by se kolem něj motala vhodně nastrčená skupinka zlákaná slevami právě takového klamně vypadajícího oblečení.

 

Důkazem tohoto intrikánského partnerství mezi vedením školy a Příčnou ulicí budiž i snaha vybraných modrých studentek aktivně se zapojit do ranní rozcvičky. Pro ochranu jejich psychického zdraví i budoucích studijních úspěchů jim budeme říkat Lůca, Maruš a Niki. Tyto tři slečny byly požádány, aby se sportovně oblékly a za úsvitu se dostavily k Hanibalovu jezeru. Jejich počínání bylo podrobně sledováno a zaznamenáno speciálním havraním odposlechem.
Stížnost na časné vstávání jsou samozřejmostí, ovšem skutečný zlom přišel až s povelem ke cvičení.

Lůca: Cože to máme dělat?
Maruš: No prý máme něco jako cvičit. *zatváří se zmateně*
Lůca: A vy víte, jak se to dělá? Já o tom nikdy v životě neslyšela. Co znamená cvičit?
Niki: Já nevím, není to nějaký jiný výraz pro čtení a učení?
Maruš: Myslíš? *otočí se na Niki* Nějak se mi to nezdá...
Niki: No možná to má ještě něco společného se spaním!

Slečny tedy skutečně netušily, co to nějaká rozcvička nebo cvičení je, a protože se jejich konverzace nesla v podobném duchu i další čtvrthodinu, bylo rozhodnuto o předčasném ukončení tohoto pozorování. Raději jsme všechny tři poslali zpátky do ložnic, aby tento traumatický zážitek mohly zaspat.

Jak je z výše zmíněného testu patrné, sport je pro studenty naší školy něco naprosto neznámého. Otázkou tedy zůstává, zda vůbec někdo z nich dokáže rozeznat rozdíl mezi společenským a sportovním oblečením.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář