Havraní móda

Všichni si jistě povšimli, že havraspárští studenti mají neotřelý názor na módu, který se nebojí prezentovat. Nebojí se ani kombinovat nekombinovatelné a nosit nenositelné; modely našich studentů mnohdy vyvolávají zaujetí, údiv, ale i šok. Ačkoli každý člen koleje nosí rád jiné oblečení, v některých věcech se přesto shodneme všichni. A věřte mi, že teď rozhodně nemluvím o kolejních předmětech.

Každý máme, co se týče oblékání, různé preference. Někdo dává přednost tmavým barvám, jiný se dívá hlavně po příjemném materiálu a někdo na sebe navlékne všechno možné jen proto, aby vypadal, jak se patří světově. Samozřejmě že i havraspárská kolej má své módní vrtochy a zvyklosti a já jsem se je rozhodl prozkoumat trochu podrobněji. Také kdo jiný by se něčeho takového mohl ujmout? Já mám naprosto objektivní názor a jsem schopen zkritizovat stejně tvrdě jak příslušníka vlastní koleje, tak třeba profesora.

*

Základním kamenem šatníku každého mo(u)drého studenta je samozřejmě oblečení modré barvy. I já sám mám skříně nacpané k prasknutí nejrůznějšími svršky a doplňky v barvách koleje, ovšem snažím se nosit i mnoho jiných barev. Jediné štěstí je, že mi sluší prostě všechno. Ne každý ale sdílí mou zálibu v pestrosti a různorodosti oblečení. Některé havraspárské slečny tvrdě bojují za právo nosit jen a pouze modrou barvu a žádnou jinou. Člověk se kolikrát i bojí obléknout třeba žlutou košili, aby se na něj náhodou nevrhly a nestrhly mu ji z těla. Šampionkou v podobném chování je slečna Dawson Anyová (jména byla z důvodu ochrany totožnosti změněna). Jistě nemusím připomínat incident z obchůdku madam Malkinové, kde se pokusila uškrtit mrzimorskou studentku modrým šátkem, který si ta nešťastnice chtěla koupit.

Každopádně je to názorný příklad toho, že studenti Havraspáru až fanaticky uctívají barvu modrou, a to ve všech jejích odstínech. Pravděpodobně je nepsaným pravidlem, že vše modré náleží Havraspáru a ten, kdo by se pokusil obléknout tuto barvu bez předchozího schválení, musí být potrestán. Nechť je to tedy varování pro všechny, kdo lehkovážně oblékají tuto barvu. Slečna Anyová totiž nikdy nespí!

*

Ale modré oblečení není to jediné, co se v policích šatních skříní havraspárských studentů ukrývá. Obzvláště studentky jsou fascinovány dlouhými a zdobenými róbami, a pokud jich ve vlastnictví nemají alespoň patero, nemohou nikdy klidně usnout. Jejich noci jsou pak plné převalování a závistivých snů, které nemají konce. Jediný způsob, jak v noci zase klidně spát, je utratit nehorázné sumy galeonů U Keprníka a Frivolitky.
Své o tom ví hlavně bývalá havraspárská studentka, nynější pomocná síla na Příčné - slečna Evelina van Eyck. Při přesunu ze studentského pokoje do kabinetu na PU nedokázalo obsáhlost jejího šatníku pojmout ani 77 kufrů. Skřítci 3 dny a 3 noci odnášeli nejrůznější šperky, doplňky a nákladné róby, které nemohly být do kufrů zabaleny, protože by se mohly pomuchlat. Sama slečna se pak jednou nechala slyšet, že pokud jí chce někdo koupit dar, musí skutečně dobře vybírat, protože předměty dostupné na naší hlavní nákupní třídě vlastní už téměř všechny.

Pozadu ale nezůstává ani mužská část havraspárské populace. Nabídka oblečení pro pány se totiž v posledních letech značně rozrostla a tak není divu, že i my plníme své šatníky celkem statečně. Samozřejmě nemůžu mluvit za ostatní, ale minimálně v mém případě jsou výše zmíněná tvrzení zcela pravdivá.

*

Zpět ale ke zvyklostem v havraspárského odívání. Krom obliby modré barvy a nákladných rób mají moji spolukolejníci ještě jednu poněkud zvláštní libůstku. Někteří si zkrátka za svůj pobyt na hradě navykli nosit jeden kousek oblečení nebo jediný módní doplněk naprosto ke všemu. Spatřit je bez něj se tak zdá být přímo úkolem nadlidským, a pokud se vám to podaří, dost možná je ani nepoznáte.

Za všechny mohu jmenovat pár příkladů, samozřejmě pouze tak, aby nebylo možno odhalit pravou identitu těchto modelů a modelín!

Mamča všech kachniček chodí již dlouhá léta ke stejnému kadeřníkovi a změna účesu je pro ni něco nemyslitelného. Někdy se sám sebe ptám, co s jejími vlasy bude, až onen kadeřník odloží nůžky nadobro. To pak bude pravděpodobně až do smrti nosit nějakou hučku.

Úplně jinou potřebou trpí vrchní pavoukofilová. Její obliba masky kočičího démona dosáhla takových rozměrů, že si mladší ročníky začaly vyprávět děsivé historky o jejím zjizveném obličeji. Pochybuji, že to byl její záměr, ale pokud jí takové řeči nevadí, není důvod masku sundávat.

A do třetice tu máme konečně i jednoho zástupce opačného pohlaví. Známý hradní zbohatlík nosí pod každým oblečením hedvábné spodky s vyšitým medvídkem a tajuplným monogramem LEM. Skřítci si šeptají o tom, že je to dárek od jedné z hradních profesorek. Já jen doufám, že jsou tyto spodky ošetřeny samočisticím kouzlem, protože v prádelně se prý nikdy neobjevily.

***

Mohl bych takto pokračovat dál a dál, protože havraní móda je ve všech směrech naprosto překvapivá, originální a v některých případech i děsivá. Nerad bych ovšem naše čtenáře připravil o možnost kochat se modely modrých studentů, aniž by mysleli na to, jaká hrůza se za nimi skrývá. Odkryli jsme společně jen část tajemství, které mo(u)dří studenti ve svých šatnících střeží, ale i to bylo možná pro některé z vás až příliš.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář