Bradavice se nevzdávají

Lék na bradavice již dávno spatřil světlo světa, ovšem ty zatracené potvory ne a ne padnout a svůj boj vzdát. Neustále se pokoušejí dostat ven z ošetřovny a rozpoutat novou vlnu nákazy. Proč s tím nikdo nic nedělá? A jak dlouho budeme muset schovávat obličej pod ochrannou roušku?

Ačkoli tomu budou již skoro dva měsíce, co se na nose první oběti usadila ošklivá bradavice, vítězství nad touto zákeřnou nemocí je v nedohlednu. S největší pravděpodobností tak budeme muset nosit nevzhledné roušky až do konce svých dnů. Pořád je ale lepší vypadat příšerně s rouškou, než vypadat příšerně s bradavicí. Výrobci zdravotnických potřeb se tak můžou těšit na stabilní tržby a já úplně vidím, jak se ti neřádi tetelí blahem. Místo, aby pracovali na vytvoření speciální vakcíny, která by opětovnému chycení bradavic zabránila, vyrábí jednorázové roušky, za které musíme utrácet své těžce vydělané srpce. No musíte uznat, že koupě jedné vakcíny nevyváží doživotní zásobu roušek...

*

Člověk by myslel, že pokud nemůžeme spoléhat na pomoc velkých farmaceutických řetězců, můžeme vložit svou důvěru v pracovníky hradní ošetřovny. To je ovšem omyl. Poté, co byli infikovaní bradavicemi uzavřeni za zdmi této místnosti, se tam údajně žádné sestřičky ani páni doktoři neukazují. Jediný, kdo tam občas nakoukne, je náš pan zdravotník a i ten tam raději netráví příliš mnoho času, aby náhodou neohrozil svůj nosík.

Jen aby mu to vůbec pomohlo. Včera jsem byl totiž svědkem velice zajímavého úkazu. Ve Velké síni se objevil nejmenovaný student s odpornou bradavicí na nose. Jak se mu podařilo dostat se ze separace je záhadou. Naštěstí byl včas odhalen a vyléčen. Bradavice tak pro tentokrát neuspěly. Pokus o znovurozpoutání epidemie tentokrát nevyšel, ale kdo ví, co vymyslí ty obludy příště. Jsou to zákeřné a mazané potvory, které touží po ovládnutí celé školy a pak i celého světa!

Vedení školy a celá kouzelnická společnost pravděpodobně spoléhala, že epidemii bradavic vymítíme pomocí Biddiho lomcováku. S vyléčením posledního nemocného by pak snad extrémní riziko nakažení pominulo a my bychom mohli světu opět ukazovat naše milé nebo škaredé úsměvy. Někdo se koneckonců raději šklebí, než usmívá. Tento plán nám ovšem hatí bezpočet osob, které si se svou bradavicí hoví na ošetřovně v nových postelích. Nakonec tak bude jejich pohodlnost spíše na škodu než k užitku, neboť nemocní se odmítají vyléčit jen proto, aby se mohli celé dny beztrestně povalovat v měkkých postelích. Kdyby byly postele tvrdé, nikdo by tam dlouho nevydržel! Ale takhle...

Hradní drbna se dokonce nechala slyšet, že profesoři s bradavicí pobírají tučnou nemocenskou, což je dalším důvodem, proč s uzdravováním nespěchat. Jenže jaký důvod k tomu válet si šunky mají studenti? Vždyť zevlovat se dá i v pohodlí vlastních postelí. Veřejnost je toho názoru, že studenti postižení bradavičnatou epidemií mají jisté úlevy v oblasti studia. Především pak u množství omluv a délek úkolů. Profesoři se k nemocným snaží být ohleduplní a chápaví a tak těm simulantům splní, co jim na bradavici vidí. Já bych jim nasázel tolik trollů, kolik by jen bylo potřeba, aby se z té zatracené postele zvedli.

***

Osobně jsem toho názoru, že je načase tu příšernou epidemii bradavic ukončit. Chci už být zase krásný a navíc nevidím pořádně na čtení! Přes tu roušku si nemůžu nasadit brýle! Je tedy správný čas k tomu, aby zakročilo jak vedení kolejí, tak vedení nejvyšší! Společnými silami musíme všechny bradavičnatce uzdravit a opět postavit na nohy. Jen tehdy budeme moci opět volně dýchat! Otázkou ovšem zůstává, kdo zaplatí náklady na výrobu léku...

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář