Halloweenské strašidelné zvěrstvo

Vždycky jste si mysleli, že jsou všechny ty černé kočky, pavouci, hadi, žáby i netopýři zlá stvoření, která budí ve všech oprávněnou hrůzu? Nemůžete být ale víc na omylu! Nenechejte se dále šálit a přečtěte si pravdivé příběhy nevinných zvířátek, kterak k nemilé pověsti přišla.

V řadě vedle sebe stála malá i větší zvířátka. Některá plakala, další se třásla strachy a jiným byla v očích vidět nelibost. Netopýr byl podpíraný černou kočkou, protože se sotva udržel na nohou. Had si vedle nich cosi nespokojeně brblal a ignoroval pavouka, který stál za potokem slz, ve kterém se všichni koupali. S tím byla spokojená jen flegmatická vodymilovná žába.

Zvrácená zaklínačka se na tu bandu před sebou podívala a promluvila.

„Rok se s rokem sešel,
váš den, milánkové, přišel.
Budeme strašit a hodně se smát,
lidé se budou nás bát!“

Zvířátka ji s hrůzou poslouchala, ani nedutala. Věděla, že je teď pošle do světa pouštět hrůzu, a to ona nedělala vůbec ráda. Copak mohou za to, co se o nich povídá? Ach jo!

Taková nespravedlnost to byla! Z několika nejhodnějších a nejmírumilovnějších zvířátek se staly symboly děsu a hrůzy, a to hlavně v tomto čase, kdy je ta zlá bába nutila se pitvořit a strašit nevinné lidi.

Částečně tak vděčí za svou pověst zlovůli ježibaby, z části pak své vlastní nešikovnosti a nepozornosti a tou poslední kapkou je fakt, že se všechna vyskytují v mnoha druzích po celém světě. Pojďme se podívat, jak zvrácená zaklínačka k roztomilým zvířátkům přišla a v hrůzyplné tvory je přes noc proměnila…

*

Pavouk Matyáš měl zase jednou svůj den. Bydlel na hřbitově a už dlouhou dobu zvažoval, že se přestěhuje někam jinam, protože se tu necítil úplně nejlépe. Pořád se lekal, když se tam přemístil nějaký kouzelník – bál se totiž, že zase nějaká mrtvola nebyla mrtvá. Chudáček si o dušičkách a Halloweenu nikdy příliš klidu neužil.

Tentokrát se snažil v klidu příst své pavučinky a nevšímat si neustálých *prásk*. K obědu si v klidu snědl mouchu a navečer se vyšplhal podívat se na zeď, jako každý rok v předvečer všech svatých, aby tam mohl koukat na průvod. Tento rok ale bylo něco jinak. Chtěl vidět trochu více, chtěl se podívat blíž. Rozvážně, protože ještě nebyl za zdí hřbitova, slezl po větvi stromu přímo nad průvod. Jeden z mužů vzadu se ale náhle skácel v infarktu a nikdo kromě pavoučka Matyáše si toho nevšiml. Pavouček tedy udělal to nejstatečnější a spustil se dolů, nebohému muži na pomoc.

Do průvodu se toho dne ale vmísila i zvrácená zaklínačka, která si hned všimla muže na zemi, a protože měla ostrozrak, také pavoučka visícího nad ním. Pravda, že Matyáš nebyl až tak malý a pro oko byl tedy celkem patrný, ale lidé by si ho nebyli museli všimnout. A tak se ježibaba rozkřičela na nebohého pavoučka, že zabil toho nebožtíka a že je to zlé monstrum. Lidé se pavoučka začali bát a cítit k němu odpor, který se brzy roznesl po celém kraji a později ještě dál. A pověst o strašlivém pavouku zabijákovi se šířila jako halloweenská historka, a tak se pavouci stali symbolem děsu o tomto svátku. A přitom chtěl Matyáš jen pomoci!

*

Není to pěkné od zákeřné zaklínačky viďte? Nyní už ale víte, že pavouci nejsou tak strašní. Pojďme si říct, jakou neplechu natropila tato zákeřná čarodějka milé kočičce!

Bety byla odjakživa černá jako noc a velmi přítulná. Nechtěla to, ale čarodějka, která ji vlastnila, v ní viděla pořádný živel. Betynka neustále něco rozbíjela, srážela, pletla se lidem pod nohy a drápala potahy. Netušila, že je to zlé, chtěla jen své majitelce pomoci s čištěním sedaček. Vždyť její drápky vypadaly prakticky stejně jako drápy kartáče. V předvečer všech svatých se kočka připletla čarodějce do cesty, zrovna když startovala koště. Následoval náraz, a to byla skutečně ta pomyslná poslední kapka. Bety se náhle ocitla na ulici.

Tam ji našla zákeřná zaklínačka, a tak se jí ujala. Poskytla jí domov, naoko přívětivý, a těšila se, jak z ní udělá další strašidelné zvíře. Bývalá majitelka mezitím už začala po známých rozhlašovat, jaké štěstí má, že se Bety zbavila. Tvrdila, že byla Bety určitě ďáblovým plémě kvůli své černé srsti. Prohlašovala, že nejen, že byla zlá, ale určitě i prokletá! Přesně na to zákeřná zaklínačka čekala. Na Halloween tedy posadila kočku na plot a nařídila jí, ať děsí kolemjdoucí lidi.

Tehdy procházel kolem malý chlapec a kočka se ho tak lekla, že hlasitě zavřískla, naježila se a ukázala zuby. Chlapeček se jí však lekl ještě více a bylo vymalováno. Další nevinné zvíře padlo za oběť strašidelným halloweenským představám.

*

Říkáte si, že to je strašné, ale kočička si to zasloužila? Příběh žáby výjimečně neukazuje na čarodějku, ale na lidskou zlobu. Pojďme si ho říci.

Žabák Edward seděl vždy na kameni uprostřed jezírka, vesele si tam kvákal a skákal po leknínech. Nejraději se ale stejně vyhříval na sluníčku. Tohoto žabáka si všimla i Anna, dívka z nedaleké vesnice. Jednou o Halloweenu přišla a v chamtivosti a touze stát se princeznou Edwarda chudáka políbila. Myslela si, že je to princ, a když se nic nestalo, nechala žabáka žabákem a odběhla.

Do týdne jí ale narostly po celém těle boláky a puchýře. Stala se z ní ohyzda taková, že žádné lektvary nepomohly. A protože to byla dívka marnivá, ukázala prstem k jezírku a řekla, že to žabák ji proklel, protože pro něj jako pro prince nebyla dost dobrá. Tak se i o žábách časem rozšířily pomluvy. Edward si ale z toho těžkou hlavu nedělal, dál lehal na kameni, kde se vyhříval. Ale nyní už jen a pouze na zahrádce zákeřné zaklínačky, která se jej ujala a přidala ho do svého ďábelského zvěřince.

*

Podívejme se na poslední příběh o velkém přátelství, které zapříčinilo jejich zkázu.

Hadice Sára a netopýr Rudolf byli velmi dobrými kamarády. Ve dne byla aktivní Sára a hlídala spícího Rudolfa. Ten zase na oplátku po nocích hlídal před nebezpečím Sáru. Když slunce vycházelo nebo zapadalo, povídali si. Když byli oba vzhůru, podnikali nejrůznější dobrodružství. Jenže tak tomu bylo jen do doby, než jeden z nich onemocněl. Sára se rozhodla vydat se za zákeřnou zaklínačkou a poprosit ji o lék pro Rudolfa. Doplazila se až k jejímu sídlu a čarodějnice jí nabídla lék výměnou za slib, že uštkne nějakého člověka. Sára o sobě věděla, že není jedovatá, a tak se rozhodla čarodějnici vyhovět. Netušila, že ji čarodějnice v nestřeženém okamžiku proměnila v jedovatého hada a člověk, kterého poté uštkla, účinkům jejího jedu podlehl.

Sára se vrátila s lékem k Rudolfovi a zachránila ho, ale nemohla s ním dál zůstávat, neboť by byl v nebezpečí. Lidé chtěli pomstít smrt toho nešťastníka a všude po zákeřném hadovi pátrali. Hadice se tedy uchýlila pod ochranu ke lstivé ježibabě. Když se netopýr částečně uzdravil – neb stále trpěl klepavicí – dobrovolně se přidal ke strašící partě a stal se terčem zloby a strachu lidí. Mohl ale být se svou kamarádkou hadicí.

***

Mysleli jste si, že příběh znáte?
Snad nyní se na něj blíže podíváte.
Pamatujte si, že pýcha předchází pád,
že příběh, co platí dnes, není tu napořád.
To dobré skrývá se často pod rouškou tmy,
často však na ostatní hledí jen pod okny.
Když budí strach předsudkem, vzhledem,
přátelé, bez nich už víckrát sami neodjedem.
Neboj se příště nikoho jen proto, že myslíš, že víš,
jinak se pravdu třebas nedozvíš.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář