Halloweenský kolejní večírek

V domluvený čas jsme se všichni sešli v kolejní místnosti. Samozřejmě se muselo čekat na opozdilce, protože se vždycky někdo takový najde. V tento sváteční čas jsme jim to ale všem odpustili a s nadšením očekávali něco opravdu magického. Každý účastník dostal svůj sedací puf s výšivkami netopýrů. (I když některé pufy ani zdaleka nesloužily k sezení, nýbrž k ohrožování ostatních.) Vše se zdálo naprosto normální, ovšem podivnosti na sebe nikdy nenechají dlouho čekat.

*

Prefektka Lucy šlápla na nějakou měkkou slizkou věc. Když jsme zjistili, že je to srdce, nastalo v kolejní místnoti hrobové ticho. Všichni si začali prohmatávat hrudník a zjišťovat, zda jim v nestřeženém okamžiku srdce z hrudi nevyskočilo. Nakonec se ale ukázalo, že srdce je jen falešné, neboť se z něj vysypalo několik papírků.

Celou kolejní místností se rozlinul pach, který vycházel z dalších atrap orgánů. Ze stropu se snášela soví pírka a ozval se skřípavý zvuk dveří. Začali jsme tedy hledat příčinu těchto podivných úkazů. Protože na povalujících se orgánech zkrátka nic normálního není. Prohledali jsme všechny rohy naší kulaté kolejky, když vtom Abigail vykřikla. Za sloupem našla stěnu plnou krvavých kapek. Pár studentů si nejprve olíznutím stěny ověřilo, že je to opravdu krev, a až pak si všimlo, že se mezi kapkami skrývají písmenka.

Dali jsme tedy hlavy dohromady a složili následující věty:

„Chcete-li, aby byly orgány pravé, nikoliv pak hledejte další stopy. Pomohou falešné otisky prstů, pomohou také dveře.“

Začali jsme tedy okamžitě prohledávat okolí dveří a snažili se vypátrat další vodítka k rozluštění této záhady. Neohrabaná Mary (já!) na naší nápovědě celou dobu stála a všimla si toho až Carol. Rozvinula nalezený pergamen a zjistila, že se na něm nachází šifra.
Morseovu abecedu rozluštila Any. Bylo jí napsáno:

"Jsem tak proradný, muhaha; další stopy jsou venku, mám vaše opeřené bohatství, chcete jejich smrt?"

Neváhali jsme, nasadili si kabáty a vyrazili po stopách směrem k lesu. Najednou Any zakřičela a my jen viděli, jak ji drží šlahouny neznámé rostliny. Nikdo nevěděl, co má dělat, takže padly pokusy jako třeba kouzlo Lumos, zkouška hrubé síly pomocí dýní, Edmundova pálka či zběsilé máchání lucernami… Any zachránila až havraspárská primuska Nicolette a její nebojácné koště. My jsme se samozřejmě jen nekoukali a vytahovali nebohou Any stejně jako mudlové řepu. Nakonec vyvázla živá, tedy až na překroucený palec u nohy. Ale na ten natáhne ponožku a nikdo nic nepozná!

Nakonec jsme došli k lesu (to je ale překvapení!), povolení vstoupit mělo jen pár studentek. Když jsem se snažila do lesa propašovat Nicolette na zádech, spadla na nás obrovská pavučina i s tarantulí. Já mám ale s pavouky velmi zvláštní vztah, a tak jsem si s tou potvůrkou zbytek cesty hrála a tak trochu jí depilovala nožky.

Do lesa jsme se nakonec dostali, ale začali jsme se ztrácet. Chodili jsme pořád dokola, když tu Carol o něco zakopla. Byla to truhla, která začala vydávat skřehotavý smích. Truhlu otevřela Abigail vyřknutím kouzla *Alohomora*. Na dně truhly ležel pergamen.

Účastníci večírku se tedy ujali úkolu a každý vytvořil svou vlastní představu tajemného zloducha.

(Autor: Edmund Heusinger)

*

(Autorka: Any Dawson)

*

(Autorka: Carol de Mad)

***

Když všichni odevzdali své výtvory, truhla nás vcucla a doslova vyhodila zase zpátky v kolejní místnosti. Sovy byly zachráněny. Zda za to dostaneme nějaké bonusové body při hodinách Sovího orákula není jisté, avšak jejich záchrana i tak stála za všechnu námahu! Normálně by po takové záchranné akci následovalo bohaté hodování a popíjení, ovšem havránci měli ten den ještě jednu povinnost. Postavit se svému strachu v podobě sportu. Všichni tedy museli vyrazit na famfrpálový trénink.