7 důvodů proč miluji termínovou neděli

Pojem „termínová neděle“ vyvolává jen dva druhy emocí. Někdo ji miluje a ten zbytek ji nenávidí. Vzhledem k tomu, že patřím do té první skupiny, bylo naprosto jasné, že si náš šéfredaktůrek zvolil právě mě (= já jsem ta vyvolená!), abych vám svoji lásku nastínila v tom nejlepším světle. Snad se mi povede přesvědčit pár odpůrců o tom, že termínovka je vlastně hrozně fajn.

I. Potkám spolužáky, o kterých jsem už ani nevěděla, že existují

Znáte to, každou termínovku praská náš hrad ve zděných švech a najednou je všude takového lidu. Popíjíte si svoji kávičku či čajíček a najednou vedle vás začně narychlo smolit úkol něco, co je oblečené do černomodré uniformy, a vás napadne jen otázka „to k nám chodí?“. Ano! Mezi námi je mnoho nenápadných studentů, kteří se objeví jen občas, a pochybuji, že je to úkaz jenom modré koleje. Je to tedy vzácný moment, kdy potkáte nové lidi, o jejichž existenci se vyprávěly jen mýty a legendy.

 

II. Jednou za dva týdny dostanu šanci pozdravit své oblíbené profesory

Každý má pár svých oblíbených fialových. Několik z nich je sice možné odchytit na chodbě skoro každý den a popovídat si s nimi o nejnovějším vypracování úkolu, trochu si šplhnout a sem tam někoho podplatit. Jenže většina z nich se skrývá celý termín merlin ví kde (a možná ani ten to neví) a své kobky/komnaty/kabinety opustí jen v tento sváteční den. Tak například profesorka, majitelka jednoho mudlovského butiku, pravidelně zavítává do školy každou termínovku mezi druhou a čtvrtou odpolední a potěší nás svou přítomností po celý zbytek dne.

 

III. Trénuji si svoji paměť

Na této škole občas studují i pilní studenti, kteří pošlou vypracování úkolu v den zadání, nebo třeba den po něm. Termín tedy uplyne a nastává termín druhý, tedy jakýsi deadline stanovený pro fialové, kteří to evidentně potřebují. Stává se tak, že komentář k úkolu dorazí na konci jejich pomyslného termínu, většinou kolem desáté večer. A víte jak je těžké vybavit si, co jsem to do úkolu psala před měsícem a na co že se ten komentář přesně vztahuje?

 

IV. Hrad žije (a občas tedy umírá)

Dokončím konverzaci ve VS a jdu spát, ráno se v deset vykopu z postele a v Síni stále potkávám svoji půlnoční konverzaci. Prohodím pár slušných pozdravů a zmizím na den pryč. Jaké to překvapení, když při odpoledním návratu nejenže vidím své ranní pozdravy, ale stále konec noční diskuze? To se ovšem na konci termínu nestává. Je to jedna z mála dob, kdy VS žije a já si nepřipadám blbě, že imrvére spamuju Síň.

No a to umírání snad ani není potřeba popisovat. Paní Norrisová bere nedělní davy jako ideální příležitost k tomu, aby vykopávala lidi jak na běžícím páse. A co hůř (nebo lépe?), občas letí pryč i ta vypelichaná kočka, ale s ní samozřejmě celé hradní osazenstvo a hrad na pár minut zmizí. Asi se nás bojí, no já se mu tedy moc nedivím!

 

V. Vnitrokolejní sázky

Vše je odesláno, půlnoc nastane a my si na pár hodin můžeme oddychnout. My, tím myslím studenti. Fialoví jsou stále ponořeni do hromad práce, neboť jim asi tajm menežment nic neříká, a to pro nás znamená, že se jim můžeme trochu škodolibě smát a možná trochu zpytovat svědomí, jestli ten úkol náhodou nešel napsat na méně než 17 palců. S tím už se teď ale nic moc neudělá, a tak nastává sázecí část. V kolik nám přestanou chodit ohodnocení? Bude tu dotyčná trčet do tří do rána, nebo jede nonstop? Posbírá se pár srpců a člověk může jít spokojeně spát s očekáváním rána, kdy proleze sovinec a podle časů příchodů hodnocení se velmi lehce odhadne, kdo tentokrát vyhrál. Sova s časem 4:57 mluví za vše a o vítězi je rozhodnuto. Asi by nebylo na škodu poprosit vedení školy, aby svým zaměstnancům připomnělo, jak vypadá postel a k čemu slouží.

 

VI. Škodolibé ocenění pevné vůle a správného přístupu

Během termínu ležíte v úkolech a jste neustále vyrušováni hlasitou konverzací z Velké síně, neustále vám chodí pozvánky ke Třem na jedno a ohňostroj ze sklepení jen dokazuje, že si skoro každý užívá sladkého nicnedělání. Ale ne, vy jste jiní! Zodpovědní a pečliví, což se občas (skoro vždy) setkává s naprostým nepochopením povalečů a jedinců trpících prokrastinací. Ale! Karta se velmi rychle obrátí. Představte si ten slastný pocit, když v termínovou neděli ráno přijdete nalehko (bez hromady knih a pergamenů) do Síně, hodíte nohy na stůl a snad hlasitěji, než by bylo nutno, zahlásíte: „Nevím jak vy, ale já mám hotovo.“

Přes den se obsazení Síně mění, jak některým dojde, že už je vážně nejvyšší čas začít něco dělat, a tak můžete tuto frázi opakovat a opakovat a opakovat. Už je snad tradicí speciální trojčíslí, kterým svému okolí sdělujete kolik BÚ-MÚ-seminářů vám ještě zbývá. A právě teď nastává ten dokonalý moment k oznámení „0-0-0“.

 

VII. Společné oslavy

Jsme u posledního důvodu, a proto je jasné, že zde musím zmínit happyend. Ta euforie, která propukne o půlnoci, je nepopsatelná. Ne každý sice zvládne poslat vše, ale to už je jedno, stejně se s tím už teď nic neudělá. V tu chvíli je každý bratrem a sestrou, nehledě na barvu hábitu. Naopak, celé termínovky vlastně vytvářejí speciální nové vztahy, tedy fialoví vs zbytek.

Obvykle pak následuje přesun ke Třem, kde se v menších či větších skupinkách ještě probírají staré úkoly anebo už si jenom užíváme párhodinové svobody, než ráno sebereme odvahu navštívit první učebny.

***

Jak to tak po sobě čtu, tak se vlastně těším na další termínovku, protože po napsání tohoto článku ji mám ještě radši. Posílám článek ke korektuře týden před uzávěrkou a přemýšlím, že bych mohla vytvořit 7 důvodů, proč mám ráda uzávěrku... Ale ne, to bych mohla být v redakci brána jako Hujer a to rozhodně nechci! Asi si půjdu někam užít týden naprostého nicnedělání. Anebo se nakýbluju v den uzávěrky do redakce a budu se všem smát.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář