Patronství aneb těžký je život patrona/čete

Každý na začátku svého nováčkovského života dostane v modré havraspárské koleji přiděleného patrona. Každý vztah je unikátní a neopakovatelný. Ale pokud chcete nahlédnout, jaký je pro některé začátek, tak tady ho máte. Usedněte proto s horkou čokoládou k tomuto článku a bavte se.

Saphira

Edmund

Ze své zkušenosti mohu tedy říct, že dostat za patrona na první pohled milého druháka je občas kříž. Velice často se totiž stane, že po vás vyžaduje věci, které po vás snad ani nemůže chtít! Ale k tomu se dostaneme. Teď bychom předbíhali. Z Velké síně každý odcházel do své koleje. Při vystoupání schodů jsem si po 1951. schodu říkala, že horší už to být nemůže. No, bylo, čekalo mě těch schodů ještě více. Pochopila jsem, proč mají havraspárští takovou nechuť ke sportu.

Uf! Ze své zkušenosti mohu říct, že nést si nacpané břicho ze zařazovací slavnosti do věže po schodech, to dá vážně zabrat. Ještě že znám nějaké ty zkratky. Ale nováčci běží hezky po schodech, takže je přivítám s těmi, kdo se pro své staré kosti rozhodli počkat v kolejní místnosti. Takže, nesplést si pytlík fazolek a pytlík mandlí, učesat si rukou vlasy a nasadit úsměv „já jsem anděl“. Dneska ještě cukr, zítra už bič! Těšte se!
(Pozn. Saphiry: Ano, souhlasím, „anděl“ v uvozovkách je správně.)

Mé srdce však brzy zjihlo, když jsem uviděla krásnou havraspárskou místnost. Velká prostorná a krásně modrá s velice pohodlnými křesly a na stolku se vždy najde horká čokoláda. Všichni havraspárští jistě ví. Posadila jsem se do nejlepšího křesla v místnosti. Nevím, proč se mě z něj ten rozjařený druhák snažil vyhodit.

Mé přivítání vypadalo asi takhle: Co se to děje! Hej! HEJ! To křeslo nejblíže u krbu je moje. A tuhle knihu teď čtu já! Jo, to je moje šachovnice a já hraju! Čím jsou menší, tím jsou drzejší! Ještě, že já byl úplně jiný… Ale ani teď ještě nejsem dost poučený. Dobrovolně jsem se přihlásil, že budu někomu dělat patrona. Kde že se to dá zrušit? Jo nedá… aha. Tak to abych se šel na ten první náročný den vyspat. Mám totiž takové neblahé tušení… (pozn. Saphiry: Ano, na tohle bych zapomněla, že mi sebral mou oblíbenou knihu!)

Druhý den, když jsem se vzbudila, přilétla má sova s oznámením, že mého patrona bude dělat Edmund Heusinger. Jako patrona jsem si ho i přála (jde vidět, že člověk si nejvíce přeje to, co ho jednou zabije). Znala jsem ho matně z dob před mým přijetím. Snažil se nás lososátka nalákat na balíček mandlí! Už tehdy se mi zdál podezřelý, ovšem on mé podezření překonal mnohonásobně. Tehdy jsem ho ovšem považovala za vtipného a milého tvora. Ehm, nedivila bych se, kdyby některé mé věty neprošly přes patronovu korekci.

Co to je?! Kdo mě to budí? Musí ti prvňáci dupat jako stádo slonů? Aha, to je sova! Já v říši snů úplně zapomněl, že jsem patron. A druhák! A mám rád výzvy, proto jsem si za patronče vybral Saphiru Crystal. Co mě nezabije, to mě posílí. Tak to snad přežiju. Žádný úkol pro mě není dost těžký. To jsem si říkal, dokud jsem nezačal psát uvítací dopis. Po deseti minutách jsem měl první řádek, dvě kaňky a lechtání se brkem na bradě se mi celkem líbilo. Víc ale nic. Jak to napsat? Samozřejmě hezky přivítat, představit krátce Havraspár a pak se uvidí…

Hned po první sově, která byla jen krásným přivítáním na hradě, už následovala tyranie. Zjistila jsem, že tvrdý je život patrončete. Myslela jsem si, že mi patron bude posílat dárky a psát mi hezké motivační citáty, milé vzkazy a případně občas zkontroluje i nějaký ten úkol. Můj patron měl ovšem na patronství jiný názor. Patronče dle něj bylo pouhý otrok a výzva. Alespoň jedna část mého přání se splnila, a to vzkazy. V sovinci na mě čekala jeho sova poměrně často se vzkazem, to ano. Ovšem ne zrovna s milým, většinou jen neustále připomínky domácích úkolů. A že bych chtěla půjčit o něco více, než bylo dovoleno? Ano? Dobře, ale prvně pěkně makej a uvidíme.
A poznámka mimo, jakto, že Martina chválil?!

Zápis na výuku se přiblížil a je čas na další sovu. Takže doufám, že mě mí svěřenci nezklamou. Jak by ale mohli, vždyť jsou přece v Havraspáru. Už to je úspěch. Ale body nejsou všechno, máme tu i nováčkovské klání a další spoustu aktivit, kde můžou ukázat svou mo(u)drost. Takže je zbývá už jen namotivovat. Před tím ale musím vyřešit dilema. Cukr, nebo bič? Vychovám Nováčka roku, takže bič! A běda, jestli ne, Saphiro!
(Pozn. Saphiry: Ano nováčkovské klání mi připomněl asi stopadesátjedenkrát a ne nepočítám to!)

Jeho heslo bylo, že co tě nezabije, to tě posílí. S tím, že nerad ostatním radí, protože rád bývá ten, který je ve všem nejlepším. Možná se snaží působit velice ležérním dojmem, ovšem to je jen zdání.

Co mě nezabije, to mě posílí. To je moje heslo! Co moje? Mých patrončat. Dvacet soutěží tě nezabilo? Ne, tak vidíš, posílilo tě to na dvacátou první, tak šup šup. Jednou mi budete vděční. Jednou o mě budete vyprávět svým patrončatům, jednou bych mohl mít v kolejce svou sochu. Co třeba tady, vedle Roweny? S tou motivací jsem to možná přehnal. Zaručil jsem se u pokladnice, aby Saph půjčila nad rámec běžné částky pro nováčky. Tak doufám, že nebudu muset zastavit svou železnou pannu! Musím ale přiznat, že jsem celkem spokojený, má zapsaný nadprůměrný počet předmětů. Alespoň mezi modrými nováčky. I když po prvním termínů jsem já měl při nejmenším dvakrát tolik bodů, co teď ona!
(Pozn. Saphiry: Socha se ti zachtěla jo? Musím poznamenat, že jsem si nic navíc nepůjčila a vše je vráceno! Ztrátu železné panny rovněž zmiňoval v každé druhé sově.)

Ovšem jeho pověst je posvátná, tudíž je ve velké nelibosti, pokud mu jeho jméno pokazím. Velice bedlivě proto sleduje mé kroky. Bohužel tímto jeho šikana nekončí. Tuhle jeho stránku dost možná znám pouze já. Padesát odstínů šedi je oproti tomu šálek hodně vlažného čajíčku. Občas je to hotový sadista. Nucení k úklidu společenské místnosti a stlaní jeho postele v dámských ložnicích. Říkal tomu trénink výdrže. Ovšem důvod této šikany byl prozaický. Edmundovi to totiž jde lépe s brkem nežli s hůlkou. Ovšem já jakožto tvor vynalézavý jsem jeho úkoly neplnila a vždy se včas vypařila jako pára nad hrncem. A jeho přihlášení k dobrovolnému úklidu raději nekomentuji – pára jsem pára.

To byl skvělý tah! Říct všem, že se moje patrončata sama dobrovolně nabídla na úklid. Já vím, opakuji se, ale jednou mi za to poděkují! Třeba by jim za úklid mohli odpustit dluh. Jinak by byl v kolejce nepořádek do dnes! Každopádně jsem jim udělal dobré jméno! A vlastně i sobě! GE-NI-ÁL-NÍ! Snad tak Saphira vybila přebytečnou energii. Občas mi totiž připadá, že zapomíná, kdo je tu vlastně patron. Ale snad jí zbude energie na úkoly, na soutěže, na úklid u mě v pokoji, na pomáhání mi do schodů.

Nesmím však zapomínat i na jeho dobré vlastnosti. Díky jeho připomínání úkolů jsem na žádný nikdy nezapomněla a odpovědi po sově mi přicházely okamžitě, i když ne vždy zrovna s odpovědí, kterou jsem očekávala. Havraspárská inteligence se jednoduše nezapře. I přes to všechno a i bez dárků mám svého patrona moc ráda. Ve skutečnosti jsem maličko pyšná na každý článek, který mu vyjde, ale pšššt, jemu to neříkejte, moc by si o sobě myslel. Ve výsledku své havraspársky modré duše nelituji. Díky měkkým křeslům, horké čokoládě a Edmundovi.

Hmm, je to měkký dárek, ale rukavice se hodí na míchání lektvarů a v laborce je… né a né nikdo… zapomenout. Takže dnes je čas cukru, dnes se posílají rukavičky! Snad si to ale nevyloží tak, že s ní budu jednat jako v rukavičkách! Uvidíme, něco v ní je. Minimálně Havraspár, a to už je tedy něco! Když k tomu přidáme ještě temperament a energii, je to nebezpečný lektvar. Nakonec je dobře, že jsem si ji vzal na starost já! Možná na mé spokojenosti má podíl i její aktivita a fakt, že je správně havraspárská.
(Pozn. Saphiry: A kdyby nebyl spokojený, tak se mě zřekne – vím to, říkal mi to!)

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář

Autor: Edmund Heusinger
Vydáno: 1/2015

Naozaj Mel? Chvíľu?
Helen Emily Argus | 04. 02. 2016

Skvělý článek! Máš štěstí, že ti odpovídal hned, já vždy chvíli čekám. =D
Melanie Lent Lecuss | 29. 09. 2015

Fakt jsem se nasmála :D
Moc pěkný článek.Jsem zvědavá na mého patrona =D
Aya Watanabe | 28. 08. 2015

Aaaach! To je geniální, nemůžu se přestat smát a už mě fakt bolí břicho. Chudák Edý, má to fakt těžký.. nebo počkat! chudák Saphí, ta to má ještě horší :D No prostě ty dva se evidentně hledali tak dlouho, až se našli, potomci budou určitě andělíčci :D

PS1: Křeslo u krbu je moje! A já jsem eReSko, takže tůdle! :-P

PS2: Až se tě, Saphí, zřekne, nebo bude šikanovat za únosnou míru, tak piš, křič, volej, já si to s ním vyřídím ;)
Any | 22. 03. 2015