Rozhovor se Základním kamenem

Kolejní i celohradní časopisy jsou přeplněny rozhovory s významnými osobnostmi, řediteli, studenty, mladými profesory a starými profesorkami... totiž naopak, s duchy a zaměstnanci, zkrátka se všemi bytostmi více méně živými.

Stranou novinářského zájmu tak stojí to, co činí náš hrad hradem. Věci na první pohled neživé! Ano, svět kouzel je pestrý a každá jeho část má něco na srdci, prakticky vše k nám může promlouvat a prakticky všechno nám má co říct.

Corvinus Declaratio proto otvírá seriál rozhovorů s hradem a světem kouzel. S hradním inventářem (vyjma madam Anseioly, neboť ta je prozatím příliš živá), s předměty běžné i méně běžné kouzelnické potřeby, se samotnými kousky hradu, zkrátka se vším, co se povedlo složitou sestavou kouzelných formulí přimět na krátký čas k souvislejšímu dialogu. Jako první se k rozhovoru uvolil sám Základní kámen našeho velkolepého hradu nad jezerem.

**

Corvinus Declaratio: Pamatujete na slavnostní poklepání? Povíte nám něco o té slavné chvíli, kdy započala stavba hradu?

Kámen: Ale, bystrý mladíku, já pamatuji mnohem víc! Já pamatuji samotné počátky světa!

*

Corvinus Declaratio: Dobrá, tak si tedy poslechneme váš příběh od začátku.

Kámen: Výborně. To jsem byl docela bezvýznamná sopečná...

*

Corvinus Declaratio: Tak moc od začátku prosím ne...

Kámen: Tak od kdy?

*

Corvinus Declaratio: Stačí pár tisíc let před umístěním do základů hradu, prosím pěkně. Nemáme na to věčnost jako vy.

Kámen: To je ovšem škoda. Tehdy byl svět mnohem zajímavější, všude jen kamení, kamení, kamení, kamení! Nádhera! Ale jak myslíte. Býval jsem dlouhou dobu, než mě sprostě ukradli, ano, ukradli, součástí velice pěkného žulového masivu. To vám byl život. Zrovna kousek vedle mne jsme měli trilobita. Moc zajímavý společník, těch historek! On vám například znal osobně brontosauřici Ervínu a ta...

*

Corvinus Declaratio: Ehm...

Kámen: Pardón, tak k té stavbě hradu. Co bych vám k ní řekl. Bolelo to, když mne rvali ze skály! Ale to se jim musí nechat, povedl jsem se jim. Žádný jiný hrad nemá tak souměrný základní kámen, to vám povím.

*

Corvinus Declaratio: Co to slavností poklepání?

Kámen: No to vám byla krása. Postaví vás na čestné místo, kolem procesí, všichni hromadu důležitých řečí... co ale vím, mohli to pojmout honosněji. Kolega základní kámen astrologické observatoře měl ohňostroj. No a pak do vás někdo praští kladivem jak smyslů zbavený...

*

Corvinus Declaratio: Ale prosím vás, zakladatelé vás jistě poklepali jen symbolicky.

Kámen: Symbolicky že to bolelo ještě týden! A byly to zakladatelky.

*

Corvinus Declaratio: Pánové se kladívka nechopili?

Kámen: Ti se nechopili nikdy ničeho. Jak ti byli nepraktičtí! Godrik ještě tak parádní meč na ozdobu, ale kladívko... A Salazar se kladívka štítil. Připomínalo mu práci. Kdepak, nebýt dam, nemáme hrad, ale sotva dřevník. A i ten by spadl.

*

Corvinus Declaratio: Pánové jim jistě alespoň moudře radili.

Kámen: No, moudře...

*

Corvinus Declaratio: Tak tedy jen radili.

Kámen: No, radili...

*

Corvinus Declaratio: *redaktor vrhne na kámen pohled plný otazníků*

Kámen: Byli tam. Řekněme. Zajímá vás ještě něco?

*

Corvinus Declaratio: Jistě. Jak se vám snáší tíha hradu?

Kámen: No nemuseli byste tolik dupat po chodbách. Ale hrad, to nic není. Já unesl i velehoru!

*

Corvinus Declaratio: Ještě bych měl otázku, ehm... tedy většinou se na to ptám lidí. Co plány do budoucna?

Kámen: To mi povězte vy. Bude se škola bourat? Já bych si nerad hledal nové působiště! Už jsem si tady zvykl. A teď, když si můžu díky té bláznivé profesorce dopisovat s kolegy z horských štítů, mi vůbec nic nechybí. Nemohl byste zhasit tu pochodeň? Je mi horko!

*

Corvinus Declaratio: To bych nic neviděl. Ale nebudu vás už rušit. Děkuji za rozhovor!

Kámen: Neviděl... vy lidi jste moc hákliví. Těšilo mne, přijďte zas.