Soutěže povstaly z popela?

Říká se, že ne každý den je posvícení... jednou se daří a jindy je to bída a ještě jednou bída. Avšak vypadá to, že takovým soutěžím se blýská na lepší časy! Otázkou zůstává, udrží-li si soutěžní sekce svou nynější pestrost a zájem až do konce roku? A jak to v ní nyní vypadá?

Soutěže se nyní přehouply do aktivnějšího režimu. Můžeme vidět velmi pestrá jména v seznamu vypisovatelů, který byl v minulém roce trochu skromnější.

Do velmi aktivního vypisování soutěží se pustil nováček mezi fialovými, Oliver McCollin, který ukazuje, že má sil na rozdávání a vlastní fantazie ještě více. Za tuto krátkou chvíli již vypsal 13 soutěží a co se ke mně doneslo, není to ani zdaleka konec.
Když jsem ho dnes odchytila při obědě, kde zrovna opravoval nějakému dítku domácí úkol, nemohla jsem se nezeptat, kde bere tolik sil k opravám soutěží a především, co jej vede k jejich vypisování.

Oliver dožvýkal šunkový Merkur a pravil: "Vede mne k jejich vypisování to, co dokážou studenti vymyslet! Člověk se pobaví, pobrečí, naštve, když mu tam někdo pošle nesmysl, a hlavně... si to prostě užije!" *usměje se* "A síly na opravování? Cokoliv je lepší než mudlovská škola, takže ještě opravím kousíček." *směje se*

*

Svou první soutěž již vypsala i Jane Patricia Vamos. S tou se můžeme podívat přes hledáčky fotících krabiček, tudíž neváhejme a ukažme jí, jak to hezky umíme! Bohužel kolegyně si asi vyvěštila, že ji budu narychlo shánět a otravovat svými otázkami, a tak mi nepřišla na oči, tudíž jí budu muset položit otázečku někdy jindy.

*

Ovšem nemyslete si, že soutěže nemají na svědomí jenom nové duše, probudili se i ti, kteří už oblékají fialový hábit nějaký ten čas. Tedy, nemohu říct, že všichni spali, to bych mohla některým křivdit. Chci tím říct, že se nám v soutěžích objevuje velké spektrum fialových jmen.

Se svými soutěžemi se vytasila také Anna Maria Salomeová, která po nás chce krásné obrázky, avšak vždy k tomu dodá takovou podmínku, která nám to má ozvláštnit… anebo znemožnit? Těžko říct, co způsobí kreslení ústy, nohou či poslepu. Bohužel, když jsem hledala tuto kolegyni, byl už večer a z jejího kabinetu se ozývaly zvuky… no, prostě kolegyně již měla půlnoc, ale řekla jsem si, že tyto soutěže nenechám bez komentáře, a vydala jsem se hledat někoho, kdo se k takovým činům uvolil pro blaho svého měšce či koleje.

Nedalo to ani moc práce a našla jsem slečnu Orestu Vianuevu, která se bez rozmýšlení pustila do sluníčkové odpovědi: "Inu, musím říct, že soutěže bez použití hlavní ruky byly skvělé. Nebyly tam totiž tak moc vidět rozdíly v tom, jestli někdo má či nemá talent. Kreslily se mi dobře. I když... ten s pusou byl složitější. Ale zase jsem si víc užila kreslení nohou. Ale čištění koberce už taková zábava nebyla. Fixy mi krapet ujely." *směje se*

Ale to mi nestačilo a musela jsem se zeptat, zda se u ní konaly nějaké speciální, třeba psychické, přípravy. Odpověď mě však trochu zklamala, jelikož peprnosti v ní nebylo ani za nehet, ba naopak, opět krásně slunečná: "Nee.. nic extra tomu nepředcházelo. Vždycky jsem to nakreslila hned a s chutí. Líbilo se mi totiž, že tam nebudu souzená za to, když se mi to nepovede."

*

Dalšími často vypisujícími jsou kolegyně Selena Enail Smithová a knihovník Martin Javor. Selena nabízí mnoho soutěží, které dávají možnost vydělat si nějaké ty peníze, jelikož je vypisuje především na srpce. Mnohdy se její soutěže týkají hrátek se slovíčky či logiky. A co si budeme povídat, takové mají studenti rádi, že! Martin zase využívá svého knihovnického postu a nabízí soutěže zaměřené na knihovnu. V podstatě mnohdy očekává i nutnou dávku fantazie.

A koho jsem ještě viděla motat se kolem soutěží? Inu, byly čtyři, zahaleny v pláštích… pod plachetkou osoby… ano, mluvím o Aki san Marino, kočičí Tydynce Flyové, módní Evelině van Eyck a Ginevře de Naga. Taková Ginevra nás nutí maskovat se mezi mudly… tedy nenutí, ale za takové masky nás pak odmění, že ano! Zrovna dnes jsem musela vyslechnout jednu nejmenovanou žlutou studentku, jak celý den prohrabávala skříň, aby se mohla převléknout za mudlovskou úřednici. Ještě v tu dobu měla tik v oku, vážně!

Taková Evelina zase mučí naše měšce, jelikož se musíme vydat na procházku Příčnou ulicí, kde máme hledat správné kousky oblečení a počítat. Počítat, chápete to? Taková kombinace! Jako by si člověk nějak vydělal, když z daných obchodů vždy vychází s taškami navíc. No a Tydynka na nás jde pestře, kočičí párty, focení a dokonce nás posílá na dovolenou s celým hradem! Inu jak říkám, pestrost prostě. A o Aki ani nemluvím, ta na nás jde ještě vychytraleji, a to rychlosoutěžemi.

Tak tady stručný přehled vypisovatelů, kteří mi padli do oka. Ještě jsem slyšela, že se tam sem tam objeví něco od Meissedové, ale to snad netřeba podotýkat, že? A samozřejmě jsou i další, kteří se do této otročiny pustí, ať už dobrovolně, nebo z donucení.

*

A ano, říkám tomu otročina. Jinak to nejde. Je to přece jen hodně práce za malou odměnu, to mi nejspíš dá za pravdu hodně vypisovatelů. Na druhou stranu si člověk může říkat, že to dělá z dobroty srdce, a pro ta díla, která přijdou. Protože mnohdy jsou to opravdu skvosty. A my si můžeme říct, že šikovní a snaživí lidé na našem hradě ještě existují!

*

Nakonec jsem si ještě odchytila jednoho moudrého studenta, který má soutěže v očku a zrovna si prohlížel jejich seznam. Bohužel nespatřil žádnou soutěž od své oblíbenkyně, a tak odcházel trochu sklesle, svou otázkou jsem ho ale velmi potěšila! Tím studentem není nikdo jiný než James Watfar, který se rád podělil o svůj názor: "Po poměrně dlouhé době tichého každodenního opakování já-vám-to-říkal, když jsem hleděl na zoufale chudou nabídku soutěží, si poslední dobou nemůžu stěžovat. Mladí, občas i starší profesoři se činí, nabídka je konečně pestrá, řekl bych, že dokonce jako kdysi. V každém případě zdaleka všechny soutěže nestíhám už ani sledovat, a to je podle mě úplně ideální stav! O školním roku se tak nemusím pro dostatek příležitostí a výběru stydět za bodové konto. Škoda jen, že nebyly delší prázdniny. Jsem sice člověk skromný, na majetku hmotném, jak známo, nelpím, ale přece jen, občas a výjimečně člověk srpcem nepohrdne. Je to ovšem krásný stav, když studenta brzdí jen lenost a čas, nikoli nabídka."

Tak to vidíte, pohled zasloužilého studenta. Ale na druhou stranu, možná by se hodil pohled krve mladé… ehm, tedy ne že by pan Watfar nebyl stále mladý a krásný, ale už toho na hradě spoustu zažil, že ano! Abych to ale dlouho neobcházela, pojďme se podívat, jak soutěže vnímá takový nováček Markus Rowert, kterého jsem si odchytila Pod vrbou, když mi tam přinesl další svou vlčí básničku.

Zamyslel se a pravil: "Soutěže jsou podle mě perfektně různorodé. Nicméně řekl bych, že by prospělo více postřehových soutěží. Mám na mysli, že by se dalo za pomoci soutěže přimět soutěžící mít větší přehled třeba o kolejních časopisech, DV, o spolcích a tak. Byla tu soutěž s Lososími účtenkami, tak něco obdobného by mohlo být v souvislosti s vedlejším chodem Hogu... jop, zahrnuji tam i Sub Salix." *mrkne*
"A co se týká hodnocení, myslím, že u epických soutěží by suma mohla být vyšší. Možná zvláště ještě za drabble, které klade velmi velké podmínky." *mrkne*

***

Na závěr bych se ještě ráda zastavila u jisté motivace soutěže vypisovat. Jak už jsem podotkla, pro peníze to vypisující prostě nedělá. Pak je tu samozřejmě potěcha z děl, ale také příslib speciálních poukázek za určitou aktivitu a Řád kouzelného pera - obojí uděluje supervisor soutěží David Nekromacer. Daný řád nebyl nějaký čas udělován, až v létě 2014 byl udělen mně, Lilien Emity Meissed, a Seleně Enail Smithové, a nyní v zimě 2015 knihovníkovi Martinu Javorovi. Je snad navrácení tohoto řádu mezi nás důvodem, proč se začalo soutěžím dařit, nebo je to pouze náhoda a konečně se usmálo plodné soutěžní období?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář