Katastrofa! Vrchní hamižník už nepatří Havraspáru

Nějaký ten čas bylo v mamonářích jasno. Na špičce nejzazobanějších studentů si dlouhou dobu hověl modrý student a v poklidu si počítal svoje zlaťáčky, ve kterých se rád i koupal. Mám z důvěryhodných zdrojů, že ve svém trezoru i přespával. Avšak co osud nechtěl, jednoho dne z rána, ozvala se rána…

Ano, kdo hádal, že James Watfar omdlel před žebříčkem mamonářů, hádal správně. Už totiž neseděl nejvýš! Nad něj se vyhoupla červená studentka 7. ročníku rozšiřujícího studia, Esperanza Milagrosa. Chvíli sváděli boj o první příčku, ale jak boj náhle začal, tak taky skončil a dáma pořád trůnila výš.

*

*

Co se stalo s naším zazobancem? Copak už nemá žádné skryté zásoby zlata? Je možné, že chudne? Je mu to snad jedno? Anebo jen čeká na ten nejvhodnější okamžik, aby se opět vyhoupl do čela?

To jsou otázky asi všech, kteří jeho zlatou éru bohatství sledují. Ovšem ještě než se zeptáme samotného Jamese, jak to vlastně je, musíme to vzít oklikou… Ano, musíme natáhnout článek, ať má pan šéfredaktor radost.

Diagnóza mo(u)dré populace
Tento nenadálý pokles samozřejmě zaznamenali i Jamesovi spolužáci z koleje. A kdo jiný by mohl lépe popsat jeho momentální stav, než ti, se kterými tráví volný čas v kolejní místnosti. Ačkoliv otázkou je, jestli se někde neschovává, že!

Poptala jsem se tedy pár modrých studentů, zda se jim zdá James zcela v pořádku či jestli si nevšimli nějaké změny, a hlavně, jak celou věc vnímají. A zde jsou jejich odpovědi. Některé z nich mě docela děsí, abych pravdu řekla.

Edmund Heusinger: To, že James už není nejbohatší osobou na hradě, mě opravdu znepokojilo. Vůbec nechápu, jak se to mohlo vlastně stát. V úvahu připadá jen loupež u Gringottů, ale v Denním věštci žádná zpráva nebyla, takže se to asi podařilo ututlat. Některé zlé jazyky říkají, že je na mamonáře prý už moc starý, ale tomu já nevěřím! Doufám, že se opět dostane brzy na první příčku a na světě bude zas vše, jak má být.

Any Dawson: Watfar v pořádku? To asi nikdy ani nebyl, on v modré koleji asi nikdo není úplně v pořádku a normální. Nicméně je pravdou, že se poslední dobou chová divně. Už nepočítá galeony veřejně, aby všichni záviděli, ale zamyká se do skříně, asi aby mu náhodou někdo jeden neukrad. Taky začal lovit vše, co se třpytí. Onehdá se málem zabil, když se vrhl přes půlku kolejky ulovit stříbrný tentononc, jen aby zjistil, že je to obal od čokolády. Čím to je? Za vším hledejte ženu, samozřejmě! Občas se tomu taky říká lidská blbost…

Mary Anne Montague: Rozhodně jsem si toho všimla a hned to musela sdělit v kolejce. To víte, taková katastrofa! Už jsme dokonce uvažovali, že se jako kolej složíme a na konto mu něco pošleme, aby byl zase první. A víte proč? No protože James se úplně psychicky zhroutil! To víte, infarktový stav na 100 %. V kolejce se vůbec neukazuje, na hradě ho nepotkáte... Je to tím, že sedí v trezoru na zlatě a přepočítává každý srpeček a svrček… prostě si nechce připustit, že někdo může mít více!

Takže vzkaz pro Espe: Čekej brzo návštěvu, James si to přijde přepočítat! *směje se*

Dunstan Merryweather: Bohužel musím říct, že jsem něco podobného očekával. Ne snad, že bych byl nějakým přeborníkem v předpovídání budoucnosti, to vůbec ne. Mám samozřejmě řadu předností, a kdybych chtěl, leccos z čajových lístků vyčíst dokážu, ale na tak triviální problém jako je Jamesův postupný a nezvratný úbytek peněz nic podobného nepotřebuji. Protože jsem osoba všímavá a často se vyskytuji na Příčné ulici, nemohl mi uniknout fakt, že James poslední dobou nadměrně nakupuje. Na tom by nebylo nic v nepořádku, takových je nás totiž víc. Ale sortiment, o který se zajímá on, je skutečně velice specifický. Je nad slunce jasné, že ten nebožák své těžce vydřené peníze utrácí za nepatrné pozornosti a nezbytnosti pro svou milou. Jen mi věřte, to já moc dobře poznám a moc dobře to znám. (Z té druhé strany...) Však se zajděte podívat k panu Paštičkovi. Jen portréty jeho úžasnosti a dokonalé vizáže jeho vyvolené ho každý měsíc přijdou na pěkné peníze. Není to totiž zrovna levná záležitost. Ovšem jejich existence alespoň potvrzuje mé tvrzení. Nadále ovšem zůstává identita této slečny nebo dámy utajována. Jednou na to ale určitě přijdeme.
Nakupování nákladných darů navíc není to jediné, co mu brání v tom, aby se na vrchní příčce mamonářského žebříčku udržel. S drahou polovičkou je totiž třeba trávit každou volnou minutu, a kdo má pak mít čas na nějakou práci nebo soutěže. Mamonářský pád je tedy nevyhnutelný. A obávám se, že dopad bude velice tvrdý, nezastaví ho totiž měkký zlatý kov, ale kamenná podlaha.

Nicole Landin: Watfar, Watfar… To mi něco říká… Ahá! Není to náhodou ten kdysi slavný přeborník ve skoku o tyči do hromady galeonů? Tak na toho jsem už pěknou řadu týdnů na hradě nenarazila, ale slyšela jsem nějaké zvěsti… Že prý se odstěhoval kamsi do sklepních prostor hradu, pavučinami otkaný tam vysedává v tmavém koutě a prosí kolemjdoucí o pár svrčků. Tuhle si ho prý někdo spletl s Hliněným golemem a sesílal na něj kletby… No, doufám, že to přežil ve zdraví a že časem nasbírá dost sil (a hrudek zlata), aby se opět mohl vrátit zpět na mamonářské výsluní.

*

Hrozné, že? Po takových odpovědích jsem si musela dát několik šálků horké čokolády na uklidnění. Ovšem nedalo mi to, ještě jsem musela zaskočit za kolegyní Larrie Larstonovou, kolejní modré koleje a zjistit, jestli má situaci pevně pod kontrolou… co situaci, samotného Jamese!

Odborný posudek madame kolejní
Larrie Larstonová: Jak bych ji mohla mít pevně pod kontrolou! Vidíte snad, že mám situaci pod kontrolou?! *hystericky se chytá za hlavu* Kolegyně, pomoc!!! *třese s redaktorkou jako s hadrovou panenkou* Chřadne mi můj kolejní golden boy, chlouba havraspárské hamižnosti! Takový zlatý chlapec to byl... *smutně potřese hlavou* ... donedávna si ještě uplakané oči otíral zlatým mágovým kapesníčkem, před týdnem přešel na Kleenexy a dnes... dnes už radši nepláče, aby neplýtval. Taky se přestal koupat ve zlatě, takže pohaslo světlo celé společenské místnosti, najednou vidíme, jak ze stropu opadává omítka, jak zasviněné máme koberce, jak je nábytek prolezlý červotoči... Nu, možná stačilo říct, že prostě vidíme, protože dosud nás zaslepovala záv, inu, láska k bohatému mladíkovi v našich řadách. Pokud to bude pokračovat, nedejmerlin, aby majetek pana Watfara klesl pod tři cifry (!), velice se obávám, že spadne celý Havraspár. A moje konto chudé pedagožky ho rozhodně nepodepře. Jak se zkrátka říká - kam čert nemůže, a na hrad evidentně nemůže, tam nastrčí ženskou! *zabublá a loupne po novinářce vyčítavě očkem*

**

Tak vám nevím, zda mě její odpověď zcela uklidnila. Každopádně je tu ještě sedm povolaných dušiček, kterých jsem se musela na situaci poptat. Ano, samozřejmě, že mluvím o našem úžasném Sedmeru. Zrovna se vraceli z nějakého tajného výletu, a tak jsem je na rychlo odchytila.

Sedmero to vidí jasně

Staroušek: Podle mého je to součást našeho života. Jednou jsme nahoře, jindy dole.
Corvus: Jednou to přijít muselo, holt má teď jiné starosti a to se pozná. Jo ženský, ty dokážou muže vyždímat! *praví bez okolků* To peníze jen lítají…
Woron: Příčinu mohu jen tušit, ale rozhodně to nenechá jen tak, nějaký čas ho přece znám!
Hremm: Tak už na něj taky došlo? Třeba zjistí, že k životu zlato nepotřebuje.
Ouzel: Já souhlasím s Hremmem. K čemu zlato, stačí najít jiný důvod k žití.
Hraban: Stačí si trochu věřit a zvládne i nemožné. Co je oproti tomu malý pokles v trezoru.
Vran: Vy se divíte?! S tím, jak vypadá, by měl být rovnou třetí! Stráví tolik času u zrcadla a vlasy mu stejně trčí všemi směry. *zakroutí hlavou a odmítá se dál vyjadřovat*

**

**

Ehm, odbornost nadevše, že? Každopádně myslím, že nastal čas, abychom se zeptali samotného Jamese, jak to s ním a jeho úsporami je.

Našla jsem ho, jak se krčí v rohu jedné tmavé chodby. Nenechal se z tmavého prostředí vytáhnout dřív, než jsem mu slíbila úkryt ve svém kabinetu. Když do sebe vyklopil asi sedmý hrnek horké čokolády, dokázal ze sebe dostat nějaké to vyjádření.

James Watfar: Tato těžká životní ztráta, tragédie a osobní prohra přišla jako blesk z čistého nebe. Žádné varování od profesorů astrologie, karetních nebo jiných věšteckých disciplín, prostě nic! Jednoho dne mi bylo oznámeno, že už nejsem nejbohatší. Pokládaje to za nejapný žert, šel jsem se přesvědčit a několik bezprostředně následujících dní mám mírně v mlze… probral jsem se až dne třetího. Je to neštěstí. Ale nedá se nic dělat, je třeba se na celou věc dívat racionálně. Jde o nevysvětlitelnou chybu a anomálii v jinak poměrně fungujícím světě, ale jde o chybu dočasnou. V současnosti pracuji hned na dvou řešeních tohoto nepřípustného stavu, takže čekám, že bude vše napraveno velice rychle. První variantou je navýšit vlastní majetek, což jde pomalu, druhou je snížit majetek konkurenční, což půjde rychle, hned jak se najde důkaz, že není slučitelný se zákonitostmi vesmíru, a vše bude muset být napraveno, aby se svět, jak jej známe, nezhroutil.

Mezitím musím poděkovat svému nejbližšímu okolí madam Lilien za neutuchající podporu, útěchu, držení palců, za kapesníky, za příslib případné pomoci, kdybych svou nenadálou děsivou finanční situaci nebyl schopen nadále snášet, i za důvěru v lepší zítřky. Opomenout nemůžu ani věrnou a podporující kolej, která se ohledně žebříčku mamonářů tváři pořád stejně pyšně a která přestala mluvit o sbírce na pomoc mému trpícímu kontu s bravurou lidí, kteří vědí, jak vkusně přejít od slov k činům.

**

Tady sami vidíte, jak je to vážné! Proto apeluji na ty, kteří ho mají alespoň trochu rádi, zkuste mu pomoci. Jinak už nebude žádný jeho dokonalý článek v našem modrém časopise, protože už nebude mít vůli žít!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář