Bájní tvorové řecké mytologie naposledy!

Dnes se naposledy podíváme do starověkého Řecka a Říma na děsuplné i nádherné bytosti, na které se dodnes nezapomnělo...

Bohové a hrdinové mají podivuhodný osud: ačkoliv nikdy nežili, přežili mnohé historické osoby, které byly skutečnými hrdiny nebo se skutečně prohlašovaly za bohy. Zrodila je lidová fantazie Řeků a Římanů (zčásti i jiných národů) v době před vynálezem železného pluhu a většina z nich se dožila atomového věku. Setkáváme se s nimi v příslovích a literatuře, v názvech kosmických raket a v astronomických atlasech, v dílech sochařů a malířů, ve výtvorech dramatiků a hudebníků, v běžné konverzaci i v projevech státníků. Mnozí z nich budou žít v povědomí lidstva tak dlouho jako samo lidstvo.

 

Tento pozoruhodný odstavec je psán v úvodu ke knize Bohové a hrdinové antických bájí, ze kterých jsme doteď částečně čerpali. Objevuje se v ní tolik kouzla, jaké snad na celém našem hradě není. Zobrazují se v ní dějiny tak, jak je psali staří Řekové a Římané v bájích, povídkách či lidové tvorbě. A těmito bájemi a povídkami o bájných bytostech, hrdinech a bozích nám dali do vínku špetku pokory a fantazii.

To bylo trošku k zamyšlení a teď se vrhněme na naše poslední čtyři bytosti tehdejší doby.

***

Dryády

Dryády jsou lesní nymfy, nižší bohyně z řeckých a římských mýtů. Žily ve stromech nebo v hájích, podle nichž měly též povětšině jména; jejich rodiče zpravidla neznáme. Podle starších představ byl život spojen se životem jejich stromů. Když zahynul strom, ať už stářím, úderem blesku nebo lidským zásahem, zahynula i jeho dryáda. Podle představ, které později převládly, nebyly vázány na strom a přebývaly volně v lesích, hájích a jeskyních. Byly prý veselé, všechny velmi krásné a rády tančily. Jejich nejoblíbenějšími společníky byli Silénové (postarší mužíci žijící v lesích, veselí jako dryády a hlásící se k bohu vína - Dionýsovi).

Ve starověku se dlouho udržovalo přesvědčení, že člověk, který porazil strom, usmrtil tak i jeho dryádu. Učinil-li tak ve zlém úmyslu, musel počítat s tím, že ho stihne trest.

Skylla

Skylla je mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti rukama a nohama; kromě toho i jedna královská dcera.
Za rodiče obludy Skylly se obvykle považovali ohavný mořský bůh Forkýs a bohyně divoké síly Kratais, někdy však také stohlavý obr Týfón a jeho manželka Echidna. Zda se Skylla narodila už jako obluda, není bezpečně zjištěno; vzhled jejích rodičů by tomu rozhodně nasvědčoval. Podle některých autorů naopak prý byla velmi krásná a v obludu ji proměnila až Poseidónova manželka Amfitríta (žárlila na Skyllinu krásu), podle jiných kouzelnice Kirké (protože se vykoupala v její nádržce s kouzelnými bylinkami).

Žila v hluboké jeskyni na skále poblíž úžiny, kde číhala na mořeplavce hrozná Charybda. Skylle se však, narozdíl od Charybdy, dalo uniknout. Vpíjela a chrlila vodu totiž jen třikrát denně, takže ve chvílích, kdy odpočívala se dalo proplout. Podařilo se to poprvé Argonautům a později ithackému králi Odysseovi.

Charybda

Charybda je mořská obluda zosobňující nebezpečný vír v Messinské úžině. Vždy se považovala za božskou bytost, ale teprve hodně pozdní autoři zjistili, že jejími rodiči byli bůh moře Poseidón a bohyně země Gaia. Mezi bohy měla od počátku špatnou pověst, a to pro svou chamtivost a nenasytnost. Když ukradla a okamžitě snědla několik krav z Géryonova stáda, jež měl Héraklés přivést do Mykén, přešla nejvyššího boha Dia trpělivost a svrhl ji do moře. Padla do úžiny mezi Sicílií a Itálií a už tam zůstala. Trest ji nepoučil, hltala tam všechno živé a byla stejně nebezpečná jako obluda Skylla, která žila ve skalní rozsedlině v jejím "sousedství".

Sfinx

Sfinx (neboli Sfinga) je obluda s ženskou hlavou, lvím tělem a ptačími křídly, dcera stohlavého obra Týfóna a jeho manželky Echidny.

Žila na hoře Sfingiu u Théb a obtěžovala tam lidi otázkou, kterou jí daly Múzy: "Kdo chodí ráno po čtyřech, ve dne po dvou a večer po třech nohou, a přitom po třech nebo po čtyřech pomaleji a neobratněji než po dvou?" Kdo tuto hádanku nerozluštil, padl za oběť jejím drápům. Rozsápala tak mnoho lidí, mezi nimi i urozených Thébanů, kteří se snažili své město od ní osvobodit. Nakonec se však našel muž, který Sfinze odpověděl: "Je to přece člověk! Za rána svého života leze neobratně po čtyřech, ve dnech dospělého věku chodí po dvou, v podvečer svého života se pro slabost opírá o hůl, jež je mu třetí nohou."

Byl to Oidipús, pozdější Thébský král. Sfinx se po jeho odpovědi vrhla ze skály do moře, neboť osud jí určil, že rozluštění hádanky nepřežije.

***

Inu, naše pouť do starověkého Řecka za bájnými bytostmi končí. Doufáme, že jste se pobavili a poučili, což bylo cílem této expedice. Přejeme krásný den a pozor na chiméru!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář