Noční můra shopaholiků

Nevím, jestli je to mou chabou dinosauří pamětí (pozn. k této lži byla autorka donucena, paměť má totiž jako prvňák), ale zdá se mi, že pořádná kolekce na Příčné nebyla už hodně dlouho. Jednodenní obchody se nepočítají, protože než se člověk procpe k tematické kolekci, je buď zboží rozebráno nebo obchod uzavřen. Myslím normální kolekci, která by byla v nabídce mezi normálním zbožím a průběžně se doplňovala. Nové, sezónní, designové kousky.

*

Je sice pravda, že současná bídná situace dohnala studenty do knihovny a nad úkoly, ale to není tím, že by chtěli. Prostě jim nic jiného nezbylo. Když strčíte člověka z útesu, tak taky logicky poletí dolů a nemá moc na výběr.

Materialismus je kritizovaným životní styl, na druhou stranu každý by měl mít právo si sem tam udělat radost nějakým tím hezkým kouskem. Za odevzdaný úkol nás nikdo nepochválí, naopak ještě dostaneme pořádně vynadáno, když odevzdáváme úkoly na poslední chvíli, takže nám nezbývá nic jiného, než si udělat radost sami. Kde jinde by byla motivace přečíst ty ultradlouhé výklady a vypracovat přiměřeně dlouhé úkoly?

Ač se to nezdá, dlouhodobá absence nového zboží má přímo katastrofální následky. A jestli se čirou náhodou v nejbližších dnech něco nového na regálech objeví, tak se tím situace rozhodně nespraví. Tak to prostě nefunguje.

Povede-li můj článek k nové kolekci, budu jen ráda, ale doplňovat a nakupovat se má pravidelně, aby se udržovala přirozená shopaholická hladinka. Otázkou zůstává, jak dlouho bude trvat, než se se následující důsledky této hororové situace vyřeší a vše se vrátí do normálu.

*

Shopaholici podléhají depresím, což ovlivňuje jejich schopnost normálního fungování. Zvyšuje se spotřeba uklidňujících léků (kdo všechnu tu čokoládu zaplatí, no?), ale roste i agresivita. Počet hospitalizovaných hradníků vzrostl za první čtvrtletí tohoto roku o 33 % (proplacené přesčasy hradního zdravotníka šly z čí kapsy, hm?). Devět z desetin shopaholiků vyhrožuje, že jestli to ještě chvíli půjde z kopce, tak za sebe neručí. Každý desátý shopaholik navíc musel být hospitalizován u Munga na izolaci (to bude slušný účet za lékouzelnické služby).

Prodavači v jednotlivých obchodech se pomalu, ale jistě ubrali k zimnímu spánku a nemají jediný důvod se probrat. Několik nejmenovaných obchodů dokonce občas zapomene otevřít, ale toho si stejně nikdo nevšimne; potenciální zákazníci se zastaví maximálně tak u výlohy, aby konstatovali, že už půl roku koukají na to samé.

Několik pomocných sil dokonce vyhrožuje výpovědí. "Ze začátku bylo sice fajn, když jsem tam mohla sedět celý den, číst si knížku, nic nedělat a být za to navíc placena. Co je ale moc, to je příliš! Nedostatek práce se začíná projevovat na mé psychice," stěžuje si prodavačka Emilka Užmiznicnedělníhrabe Unuděná (pozn. Redakce: jméno bylo z důvodu ochrany zdroje změněno).

*

Ačkoli se očekávalo, že bude brzo vyčerpána kapacita u Gringottů, předpovědi se nepotvrdily a jediné uklidňující na této zprávě je, že si nemusíme hledat nové místo pro uschování svých peněz. Do banky totiž taky nikdo nechodí.

Lidé jednoduše ztratili motivaci peníze vydělávat, když je není za co utrácet. Což ale vyvolává napětí mezi skřety, protože všechno zlato už mají letos dvakrát spočítané a je samotné přestává počítání bavit. Vždy dojdou ke stejnému číslu a při neustálém přepočítávání (nic jiného na práci není) začínají usínat.

Můj skřetí zdroj začíná dokonce uvažovat o žádosti na přemístění do jiné pobočky banky, protože jak říká: "Jsem na svoji práci na přepážce náležitě hrdý. V naší rodině se dědí tento post už několik generací a já si připadám jako zrádce celého rodu, že nejsem schopný náležitě pokračovat v rodinné tradici."

Ze schůzky jsem navíc odešla zmáčená od hlavy až k patě, protože rozhořčení vedlo k agresivnímu udeření do stolu, až jsem chtě nechtě zažila másloležákovou sprchu. Už jen kvůli tomu, že nechci tuto ulepenou koupel absolvovat znovu, doufám, že se situace co nejdříve vyřeší a hrad se vrátí k tradiční situaci neustálého nářku, že na nové zboží lidi nemají peníze.