Havraspárští doporučují II.

Prázdniny jsou už prakticky za rohem a brzy nastane doba, kdy budeme moci volný čas přehazovat vidlemi. Většina z nás už si dávno naplánovala, jak s takovým množstvím volna naloží. Ale co si takhle k nekončícímu lenošení a pozdnímu vstávání připsat na seznam i pár pěkných knížek? Havraspárští rádi nějaké tituly doporučí.

Minule se o něco takového pokoušel James a nyní přišla řada na mě. Rozhodně to nebylo lehké vybírání. Rukama mi prošla spousta zajímavých a ne zrovna známých knih, které byste si určitě měli do svých seznamů četby zařadit. A i když bylo velice lákavé nadšeně vychvalovat příběh Posledního jednorožce, nakonec jsem se rozhodl sáhnout po něčem jiném.

Kniha, kterou mám na mysli, vyšla poprvé v roce 1973, ale to jí na kráse nijak neubírá. Ba právě naopak.  I když je to už více než 40 let od doby,kdy se do ní mohl někdo poprvé začíst, dokáže i dnes naprosto okouzlit nejednoho čtenáře. Zajímalo by mě, kolik z vás už o tomto příběhu slyšelo nebo ho dokonce i četlo. Ten příběh nese název Princezna nevěsta.

Je mi jasné, že někomu z vás právě zamrzl úsměv na rtech a hlavou vám letí jen jediná myšlenka. Na pohádky už jsem starý. K tomu bych tedy rád řekl hned dvě věci. Za prvé na pohádky člověk není nikdy starý a za druhé má Princezna nevěsta s pohádkou společný pravděpodobně jen ten princeznovský název. Když se skutečně odvážíte tuto knihu číst, brzy zjistíte, že princezna žádnou princeznou není, že okouzlující princ není pro nikoho vysněným manželem a že šťastné konce nejsou nijak snadno dosažitelné.

Na to, aby si člověk přečetl Princeznu nevěstu, zkrátka není nikdy pozdě. Obzvláště když vám to příliš mnoho času nezabere. I přesto, že má kniha 318 stran, vám totiž její přečtení nedá žádnou velkou práci. Jak se tak říká, přečtete ji jedním dechem.

Každá kapitola je napěchovaná komplikacemi, které oddalují onen kýžený šťastný konec, a tak se nemůže stát, že byste se v průběhu čtení začali nudit. Osudy hlavních a vedlejších postav vás vtáhnou do děje tak dokonale, že nebudete mít sebemenší pojem o čase.

Při čtení také můžete narazit na pár zajímavých informací, které se zpočátku tváří naprosto pravdivě a skutečně. Zdá se tedy, že tento příběh není jen kompletně vymyšlený, ale z části se jedná o skutečné vyprávění a vzpomínání. Omyl. I přesvědčivá lež totiž stále zůstává lží.

Příkladem budiž podnázev knihy, který hlásá, že se jedná o zkrácené dílo pana Morgensterna. Nikdo takový ovšem neexistuje a skutečný autor (William Goldman) si z vás pouze tropí legraci. Nikdo se tedy nemusíte obtěžovat hledáním původní nezkrácené verze. Nic takového totiž neexistuje.

*

Pokud by vás snad příběh plný bojů, smrtelných jedů, vražedné zoo a opravdové lásky nezaujal a čtení něčeho podobného vám připadá jako ztráta času, existuje jistá alternativa v podobě filmového zpracování, které se také velice povedlo.

Ať už se ale rozhodnete jakkoli, jistě ničemu neublíží, když se s vámi rozloučím moudrem vytrženým přímo z této knihy. Třeba vás jeho myšlenka, ve které je psána celá kniha, přesvědčí k tomu, abyste své zamítnutí ještě zvážili.

"Život není fér. Říkáme dětem, že je, ale děláme tím hroznou věc. Nejenže to je lež, je to krutá lež. Život není spravedlivý, nikdy nebyl a nikdy nebude."

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář