Vzpomínáme na ztracené mládí

Byla jednou jedna hromádka kamení. Větším hromádkám se jí zželelo, a tak ji nechaly žít v iluzi, že je hradem. Nadšena z vlastní kamenitosti a hradnosti se pomalu zvětšovala a zvětšovala, až letos slaví celých jedenáct let své existence. Dávno už to není malá hromádka kamení, dnes už je bez nadsázky velkou hromadou kamení. Nicméně je důležité čas od času zavzpomínat na tu kamenitou cestu, která vedla až k dnešní podobě.

Dne 19. 6. se ve Velké síni objevily speciální, jen pro ten den vyrobené dveře, které umožnily zvědavcům vstoupit do sálu, kde se konala Slavnost založení. Tuto slávu si letos vzali na starost relativně mladí fialoví členové profesorského sboru (pan Oliver a madam Lilien), ale zdání klame. Mladí profesoři možná, ale studentských let oba na hradě strávili požehnaně, takže byli víc než vhodnými průvodci slavnostním večerem.

*

Osazenstvo se sešlo různorodé. Od zvědavých nováčků, kteří fascinovaně studují historii naší hromady šutrů, až po věčné studenty, u kterých si prvňáčci nebyli moc jistí, jestli přišli jako hosté, nebo jsou na slavnosti za exponáty.

Aby však nikdo neměl šok z velkého časového skoku, vzali to organizátoři pěkně pomalu, od současnosti. První vzpomínkou byl cirkus, kde nám pan artista předvedl několik velmi, ehm, zajímavých triků. Byla to taková paměťová rozcvička, neboť to není zas taková dávná historie. Bude hůř.

Každým krokem, každou vzpomínkou jsme poskočili o jeden kalendářní rok zpátky. Pamatujete si otevření super moderního nového famfrpálové hřiště? Bylo nám také připomenuto, že existují jistá pravidla famrfrpálu a pomocí malé soutěže jsme pravidla prozkoumali možná až příliš podrobně. Nemůžu je od té doby přestat citovat ve spaní, za což mě spolunocležníci mlátí polštáři. Tady už se někteří začali pomalu ale jistě ztrácet. Otázky o Sedmiboji 2012 měli problém zodpovědět i někteří účastníci, budu výjimečně hodná a nebudu jmenovat (úplatky očekávám v sovinci, ty-víš-o-kom mluvím).

Sedmiboj ovšem nebyl jedinou velkou akcí v historii školy, a tak nešlo nezavzpomínat i na Turnaj tří kouzelnických škol. Trochu oddychu a pobavení zajistilo připomenutí KouzlOskara, který dokázal, že se na škole vyskytují všestranně nadaní studenti.

Velký ohlas sklidilo zavzpomínání na ZLO a dokonce se našli i tací, kteří by si rádi nějakou novější podobu zopakovali. Pomocí hádanek si mohli i mladší ročníky vyzkoušet, jakou zábavu ZLO obnášelo a bavili se skoro všichni, kromě přítomných fialových, kterým jakoby se vybavily nepříjemné vzpomínky. Zvláštní.

Nešlo nezmínit první ročník OVCÍ, ale nejvíce pozornosti v historii obdrželi celohradní soutěže, aneb vzpomínáme na Sedmiboj podruhé, ale my přeci nemáme jen Sedmiboj, zapomenout takovou Bradavickou čtyřku by byl přímo skandál! To už se ale pomalu chýlil večer ke konci a vyčerpaly se všechny otázky, které se občas velmi zákeřně načasované objevovaly během celého večera a slibovaly velkou odměnu pro celkového vítěze nejrychleji zaslaných co nejvíce správných odpovědí.

*

V tento moment jsme se dostali až do cílové rovinky, tedy k hromádce kamení, která si říkávala hrad. Slavnost se povedla a posloužila dvěma účelům. Mladí studenti se dozvěděli o hradním pravěku a hradní inventář, myslím tím eReSka a některé fialové, si zavzpomínal, a v jistých případech i znovuobjevil historii. Snad se zase sejdeme za rok, kdy na pomyslném dortu sfoukneme dvanáct svíček. Nejvýznamnější událost za tento rok možná už proběhla, ale dost možná ještě ne. Musíme tedy necelý rok držet trpělivost na uzdě a nechat se překvapit.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář