Rozhovor s Moudrým kloboukem

Další díl rozhovorů s hradním inventářem je věnován vzácnému artefaktu. Každý z nás s ním mluvil, ale všichni na jediné téma. Rozšiřme si obzory a vyzpovídejme klobouk i mimo zařazování.

Je třeba přiznat, že nejde o úplně tradiční rozhovor. Moudrý klobouk není tak nemluvným a neživým inventářem, jako zeď či bodovací hodiny. Tato pozoruhodná vzácnost má svou duši, mysl, i dech beroucí vědomí. A náturu. Naneštěstí. Je ale natolik neodmyslitelnou součástí hradu, že jej nelze z řady k rozhovoru přizvaných vynechat.

V dnešních dnech tedy využijeme příležitosti, využijeme situace, kdy se hradními chodbami prochází nové houfy čerstvých nováčků, kouzelníků netrpělivě očekávajících právě jeho verdikt, verdikt Moudrého klobouku. Ještě než ony veledůležité okamžiky v životech mladých čarodějů nastanou, krátce si s kloboukem popovídáme.

*

Mimo díků samotnému klobouku nemohu opomenout poděkovat panu řediteli za laskavý souhlas k uskutečnění rozhovoru, byť nám byl tento dovolen pouze za páně ředitelovy přítomnosti v prostorách ředitelny. Klobouk je zkrátka přísně střežen a opatrován.

 

**

 

Corvinus Declaratio: Dobrý večer. Mohu začít netradiční prosbou?

Klobouk: I vám. Jen proste, mě pořád někdo o něco prosí.

*

Corvinus Declaratio:Směl bych si vás nasadit na hlavu?

Klobouk: Ale vy už kolej máte. To je to s lidskou pamětí tak špatné?!

*

Corvinus Declaratio: Jen bych rád znovu zažil, jaké je to být nováčkem.

Klobouk: Chcete být mrňavý, vystrašený, chudý jak kostelní myš a neumět čarovat?

*

Corvinus Declaratio: Asi už mě ta nostalgie přešla...

Klobouk: No tak. Taky bych na vás mohl neuváženě něco vyzradit. Třeba že jste ve skutečnosti chtěl do...

*

Corvinus Declaratio: Né! Havraspár zbožňuju téměř nadevšechno a modrý jsem snad od samého narození!

Klobouk: Já vím. Proto jsem vás tam zařadil.

*

Corvinus Declaratio: Ještě jednou děkuji. Takže k otázkám. Blíží se nám další rozřazování, váš nejdůležitější den v roce...

Klobouk: Rozřazování není můj nejdůležitější den v roce.

*

Corvinus Declaratio: Jakpak to?

Klobouk: Nejdůležitější den v roce je dvacátý druhý prosinec.

*

Corvinus Declaratio: To asi úplně nechápu.

Klobouk: Už dlouho nám dělají ředitele pánové. A ať je to ten nebo ten, před Vánoci každý losuje, které profesorce uloží, aby mě zašila. Je o to zájem, ta která šije, mu pak nemusí shánět dárek. Ale já bývám strachy bez sebe!

*

Corvinus Declaratio: Ach tak. V tom případě chápu.

Klobouk: Též máte přehled o dovednostech madam profesorek?

*

Corvinus Declaratio: Naše profesorky jsou určitě šikovné a opatrné!

Klobouk: No, zatím jsem, pravda, tady. Ale pro Merlina, jestli mě dá někdy do spárů profesorům, se školou by byl konec!

Ronald Holms Williams: Žádný strach.

*

Corvinus Declaratio: Přesto nám ale řekněte, co pro vás rozřazování znamená?

Klobouk: Budu zpívat!

*

Corvinus Declaratio: To není úplně nečekaná odpověď. Zpíváte rád.

Klobouk: Vy jste si toho všimli? Ale už to není, co bývalo. Ztrácím školený alt. Mimochodem, víte, proč dělá životní rozhodnutí všech mladých kouzelníků zrovna kouzelnický klobouk?

*

Corvinus Declaratio: Protože je to vzácný a s čaroději spjatý artefakt a symbol moudrosti?

Klobouk: Ne. Protože by čapka neměla dost zvučný hlas.

*

Corvinus Declaratio: To jistě nebude skutečný důvod.

Ronald Holms Williams: To samozřejmě není.

Klobouk: Vyberte si, jestli věříte mně, skoro vševědoucímu, nebo někomu kdo ani neví, do jaké by chtěl koleje, kdyby mohl.

Ronald Holms Williams: Říká se tomu dokonalá nestrannost.

Klobouk: I ty malé děti se o to aspoň pokusí! Taky bys mohl, jednou, pro zajímavost.

*

Corvinus Declaratio: Vy smíte panu řediteli tykat? *překvapeně sleduje při*

Klobouk: Ne. Ale dokud mě nenechá zazpívat vlastní píseň, nepřestanu s tím!

*

Corvinus Declaratio: Vy máte vlastní písně? To by ale čtenáře určitě zajímalo!

Klobouk: Připravil jste si hodně otázek? Že jste z nich zatím stihnul jen jednu... Ale jsem rád, že došlo i na toto téma. Vlastních písní mám mnoho. Hudba, to je moje vášeň. Taky mám dost času tvořit, že ano. Možná bych mohl zazpívat alespoň čtenářům, když mi zakazují na slavnosti?

*

Corvinus Declaratio: To by bylo výtečné, rád jim vaše původní verše zprostředkuju.

Klobouk: Tak třeba mou první, o mém zrození.

Ronald Holms Williams: Ale ne... *obrací oči v sloup*

Klobouk: Chrm, ehm, hm.

 

Žil kdysi krejčí stařičký,

a jeho krámek maličký,

se přízně těšil ponejvíce,

té tuze mocné kouzelnice...

*

Corvinus Declaratio: To byla Helga nebo Rowena?

Ronald Holms Williams: Nepřerušujte ho!

Klobouk: Správně, aspoň někdo má úctu k umění, i když se divím!

Ronald Holms Williams: Hlavně to uslyšíme zase od začátku...

Klobouk: To si pište!

 

Žil kdysi krejčí stařičký,

a jeho krámek maličký,

se přízně těšil ponejvíce,

té tuze mocné kouzelnice,

že měnil pouhou přízi,

v šat, pláště či řízy,

že výstavní šil střevíce,

klobouky krásné velice,

tak přislíbil ten krejčí vřelý,

ušít jí klobouk přemoudřelý,

co pozná každou duši,

každému přitom sluší,

klobouk co bude znát,

jak zbarvit mocný hrad,

kdo modrý je, kdo zelená,

kdo žloutne a kdo červená,

tak krejčí režnou nití,

započal vzácné šití,

a mohu říci, že jsem byl,

nejlepší co kdy vytvořil.

 

I sadu záplat přidal z vděku,

kdybych snad podleh věku,

ty ale ztratil Protiva,

já sežrat ho chtěl za živa,

klobouky ale neumí,

kousat, no to se rozumí...

 

Počkat, to už je jiná písnička. Tu si dáme příště.

*

Corvinus Declaratio: Kouzelné! Určitě ji otiskneme. Děkuji!

Klobouk: Já děkuji. Sepsal jsem i notovou partituru, ale byla mi zabavena.

Ronald Holms Williams: Byla pro klavír a nervy čtyř kolegů!

Klobouk: Byla pro studentský orchestr. Pracuju s tím, co máme!

*

Corvinus Declaratio: Raději se posuneme dál. Zajímalo by mě, jestli vidíte mezi generacemi nováčků nějaký rozdíl.

Klobouk: Obrovský. To se nedá vůbec srovnat.

*

Corvinus Declaratio: Výborně, to je správně novinářské téma. Jen povídejte!

Klobouk: V posledních letech, abych tak řekl, se situace velice zlepšuje. Nechápejte to tak, že bych proti dřívějším nováčkům něco měl, oni za to nakonec nemohou, že ano. Ale skutečnost je neúprosná a já to jednoduše nemohu zastírat. Je třeba si to přiznat. Ano. Poslední dobou se nám opravdu zlepšila rozmanitost šamponových vůní.

*

Corvinus Declaratio: Co prosím?!

Klobouk: Co z toho potřebujete vysvětlit?

*

Corvinus Declaratio: Měl jsem dojem, že mluvíte o schopnostech, vyspělosti nebo něčem podobně rozumném.

Klobouk: Nováček je furt nováček. Ale já už nemusím čichat celý večer stejnou vůni. To je vám tak vítané zpestření.

*

Corvinus Declaratio: Tak další otázka. Čtenáře by jistě zajímala vaše fenomenální paměť. Jak jste k ní přišel? A nebojíte se její ztráty?

Klobouk: Ono v tom není nic zvláštního. Je to prostě kouzlo. Ztráty jsem se nikdy neobával, pamatuji si úplně všechno. Úplně! O všech. Úplně o všech! Znám každou vaši myšlenku, každý pocit, každé tajné přání, každou skrytou touhu! Vím i to, co už jste sami dávno zapomněli, vím o vás víc, než vy sami. Žádná skulinka vaší mysli mi nezůstala skrytá! *ďábelsky a hlubokým hlasem se směje*

*

Corvinus Declaratio: *redaktor se trošku vyděšeně schovává za pana ředitele* Vážně?

Klobouk: To víte že jo... Pamatovat si každou blbost, co se vám motá v hlavě. To bych musel být na tu svou padlý, kdybych nějakou měl. A zase tolik zajímavého tam nemáte, to mi věřte.

*

Corvinus Declaratio: To se nám myslím všem ulevilo.

Klobouk: Nicméně, pořád toho vím dost, takže si mě, nováčci, dávejte na hlavu opatrně a nemačkejte mi krempu!

*

Corvinus Declaratio: Měl bych ještě několik otázek, ale nejsem si jimi před panem ředitelem jistý.

Ronald Holms Williams: Jen bez obav klaďte, studentů na hradě je...

*

Corvinus Declaratio: Děkuji, to povzbudí. Využívá vás a vašeho přehledu vedení školy i k jiným účelům? Mám na mysli nějaké ty zajímavé, nekalejší.

Ronald Holms Williams: Jeden student sem, jeden student tam...

Klobouk: To je naprosto vyloučeno. Ne že by nechtěli. Ale je to nebezpečné, mohl bych jim být ministerstvem odebrán a představa, že by museli rozřazovat sami, je děsí.

*

Corvinus Declaratio: Já si to myslel, že to nebude poctivostí.

Ronald Holms Williams: Taky ve sklepeních se občas někdo ztratí úplně beze stopy...

*

Corvinus Declaratio: Chci říct, věděl jsem, že by naše vedení nikdy nezneužilo tak vážený artefakt. Jak vy vlastně, ctěný klobouku, vycházíte s ostatními artefakty?

Klobouk: Skvěle. Nejradši mám Rowenin diadém.

*

Corvinus Declaratio: To mě těší! Upoutala vás jeho krása?

Klobouk: Ne. Ale kdo si ho nasadí na hlavu, zmoudří. A Merlin ví, že byste to často potřebovali jako sůl.

*

Corvinus Declaratio: Že se ptám...

Klobouk: Vidíte, kdypak jste ho měl nasazen posledně?

*

Corvinus Declaratio: Docela nedávno.

Klobouk: A jste si jist, že vám nedali...

*

Corvinus Declaratio: Jsou pravé! Myslím, že se pomalu přesuneme k závěru. Poprosil bych vás, jako nejpovolanějšího, o pár povzbudivých slov pro letošní nováčky.

Klobouk: Ale to je milé. Nebojte se mne, milí mladí kouzelníci. Já jen nevratně, úplně a definitivně určím celý váš osud, změním vám život a přisoudím vám nový smysl existence. A to všechno v jediné vteřině.

*

Corvinus Declaratio: To je má povzbudit?

Klobouk: Ne? Vždyť ví, že jsem neomylný.

*

Corvinus Declaratio: Přesto mají strach, že se třeba dostanou do špatné koleje.

Klobouk: Nic jako špatná kolej neexistuje. Všude je teplo krbu, přátelství a smích, všude vás umí vzít daleko od světa mudlů, schovat vás před ním do krás a tajů fantazie. Všude najdete pomocnou ruku a ať už zakopnete o spícího jezevce, plyšového lva, havrana na kolečkách, nebo se vám noha zamotá do hadí smyčky, vždycky vás někdo ze země zvedne. A odevšad vedou dveře ven, za ostatníma.

*

Corvinus Declaratio: *zamáčkne slzu dojetí* To je krásná tečka za rozhovorem.

Klobouk: Takže jestli někoho uslyším brblat a protestovat, naučím se kousat!

*

Corvinus Declaratio: Doufejme, že budou všichni spokojeni. Děkuji za povídání, místy i příjemné.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář