Blázni v Honorově

Rok se s rokem sešel a máme za sebou další letňák, tentokrát byl na téma "Přípravka pro bystrozory".

V sobotu 8. srpna se znovu otevřely brány Honorova a přivítaly první várku účastníků. Organizaci programu si letos vzali na starost Oliver McCollin a Serge Renine ve spolupráci se žlutými studenty Draggitou Leou Ostrodrápkovou a Charlesem Purgorem Venomiem.

*

NEDĚLE

Mezi prvními aktivitami bylo pomocí svých hledačských schopností dát dohromady rozkouskovaného draka, vyléčit ho pomocí bylinek, a pak najít a zajmout toho podlého padoucha, co mu to udělal, přičemž jsme mohli taky objevit jiného červeného padoucha, za kterého byl sladký bonus. Byli jsme pak poučeni o metodách výslechu i s názornou ukázkou, ale naštěstí jsme nikoho vyslýchat nemuseli, protože jsme všechny dračí části našli sami.

Organizátoři se smrtijedům pomstili stejným způsobem, který použili někteří z nich na draka, rozřezali je na kousky, a ty roznesli po celém velkém parku (v malém měli nějací mudlovští muzikanti vystoupení, uřezané končetiny by je asi moc nepotěšily). Části měli jednotlivé týmy sesbírat a dát co nejvíc smrtijedů dohromady, ale našel se i tým, kterému se oživovat smrtijedy nechtělo a radši začal sbírat originální kousky jako Fenrirovy zažloutlé nehty nebo Voldemortův nos.

Jsou věci, o kterých neví ani většina účastníků. Jistě si říkáte, že po tak nabitém programu všichni zalehnou a spí dřív, než byste řekli "famfrpál", ale není tomu tak. Určitě vás teď všechny zajímá, co se tedy dělo v síni, když byla hluboká noc... Kromě hromadného oddechování, protivného bzučení komárů a hlasitého chrápání se síní linula tichá melodie Bláznovy ukolébavky pro ty blázny v Honorova, kteří po nocích nemůžou spát. Jestli jste čekali nějaké žhavé drby, tak máte smůlu.

*

 

PONDĚLÍ

Do seznamu věcí s sebou přibylo pár dnů před letňákem tmavé tričko, ale někteří lidé to nejspíš nezaregistrovali, nebo si pak tričko nechtěli "zničit", a tak si dopoledne vyráběli bambulíny. Na druhé straně síně se tou dobou vymýšlely návrhy obrázků na trička (a také ponožky), které se pak nalepily, přestříkalo se to savem, nechalo uschnout a voilà, krásné originální kousky byly na světě.

Toho dne se měl hrát famfrpál, ale bylo takové horko, že se přesunul až na pozdější hodiny a místo něj se k velké radosti účastníků hrály kouzelnické šachy, které původně v programu nebyly. "A ráááz dváá tři, hop!" Šachy i famfrpál jsme všichni ve zdraví přežili, ale nedalo se to říct o jedné ponožce, která ten večer padla ve jménu vědy při názorné ukázce, jak s lektvary na smrtijedy. Málem ten den nepřežil ani jeden profesor, museli jsme ho všichni jít pozdě v noci zachraňovat a pomohla nám s tím všemocná borůvka. Nikdy tuto bobulovitou rostlinu nepodceňujte.

*

 

ÚTERÝ

Představte si, že máte pevně zavázané oči. Máte to? Jestli jo, tak si teď představte, že je máte pevně zavázané hodinu, musíte s tím chodit po celém parku a plnit různé úkoly jako proplazit se pod něčím, trefit se někam míčkem, něco nakreslit, poznat po hmatu lidi a věci, obejít určitým způsobem určité stromy, sestavit z papírků slovo, poznat slova podle popisu, předat si míček jen pomocí brady... a to všechno prostřednictvím dvou navigátorů kteří vás navigují stylem "Když půjdeš rovně, tak půjdeš úplně špatně...", úžasná představa, že? Ale tedy samozřejmě ne všichni měli štěstí na tak skvělé navigátory, jako jsem měla já.

Ale ne všechny zážitky byly veselé, nějací honorovští mudlové mají opravdu hrozné nápady, mučili chudáka pandu, a pak ji chuděrku ještě dali do výlohy, aby to všichni kolemjdoucí viděli - při pohledu na ni nejedné čarodějce ukápla slza a hodně jich dokonce i uvažovalo o kletbách, které se nepromíjejí...

Panda; foto: Any Dawson

Jednou z dalších aktivit byla sebeobrana, i někteří modří, kteří jinak mají k podobným sportovně-pohybovým aktivitám odpor, se překonali a vyzkoušeli si, jaké by bylo bránit se mudlům bez pomocí hůlky. Z vlastních zkušeností vám můžu říct, že když už si myslíte, že útočníka máte zpacifikovaného a jste tím pádem v bezpečí, nemusí tak tomu být, vždycky na vás může ještě spadnout...

I když většina z nás byli pouze studenti, byli jsme rozděleni na různá specializovaná kouzelnická odvětví, někteří z nás se stali šamany, jiní zaklínači, velkými čaroději a mocnými mágy a někteří zůstali prostě kouzelníky... Měli jsme v skupinkách s předepsaným složením provádět hromadně různá kouzla, ale šamany nikdo moc nepotřeboval a ještě jich navíc bylo hodně, a tak se rozhodli, že místo toho zatančí tanec deště. Musím uznat, že i když tento deštný tanec vypadal pochybně, tak vážně nějakým způsobem asi zafungoval a aspoň se pak trochu zatáhlo a ochladilo. I když to déšť nebyl, tak za to byli všichni velmi vděční.

Konkláve je, jak všichni víme, velice vážná věc, ale letos se našli výtržníci, kteří si z toho udělali piknik-kláve a normálně se tam drze cpali popcornem, jako by to bylo nějaké divadlo, a také všemožnýma brambůrkama, semínkama a kukuřičnými suchary, nechci tady veřejně ukazovat (i když žádní modří v tom piknik-koutku samozřejmě nebyli), ale ti lidi by se měli vážně stydět!

*

 

STŘEDA

Slyšela jsem o famfrpálu, že to může být i dost brutální hra, ale tedy ve srovnání s bojem o náramky a vlajky to byl opravdu čajíček, tady se lidé napadali a bránili hlava nehlava, i když se samozřejmě nikomu nic nestalo (maximálně nějaké to odřené koleno), tak to pro pozorovatele muselo vypadat dost akčně a nebezpečně.

Poslední odpoledne bylo věnováno očekávané pouti v Prasinkách. V putyce s Řachavým Petrem, koutku s čaroku, ďáblově jámě, Žluté tlapě a letové ploše jste mohli získat žetony, které jste mohli využít na vystřelení růží či fota v čarokreslírně.

Mezitím se v síni chystala velkolepá závěrečná slavnost plná nejrůznějších dobrot a bohaté tomboly. Rozdaly se diplomy i papíry s osobními vzkazy, poděkovalo se organizátorům a také samozřejmě Silvince Honorové a Felicitas Frobisherové, bez kterých by se letňák nemohl uskutečnit, a začalo se hodovat, losovat tombolu, fotit se a tančit. Letos to oproti předchozím letňákům bylo jiné v tom, že dva žlutí studenti nadchli ostatní pro učení se novým "jednoduchým" tancům, takže jsme měli možnost naučit se spoustu nových tanečních choreografí.

ČTVRTEK

Odjezd. Uteklo to jako voda, nikomu se nechtělo věřit, že už se musí zase rozloučit. Nejsmutnější část celého letňáku, slzy zadržoval jen fakt, že je to tak bezvadná akce, že se tu určitě se všemi příští rok shledáte.

*

A co se vlastně celý letňák dělo v době, kdy zrovna nebyl žádný program? Ve volných chvílích si každý mohl vybrat, jestli si užije chvilku nicnedělání, nebo se připojí k některé z mimoprogramových aktivit, mezi které patřilo již tradiční Městečko Prasinky, karetní hra Bang! a podivně vypadající Pepa, ve kterém bylo plno tiků, bliků a cvoků. V neposlední řadě to bylo také Lubajo, hrálo se to trochu jako mudlovské Activity, akorát to bylo o dost složitější, protože témata i asociace k nim vytvářeli sami účastníci, uhodnout přesné formulace slovních spojení jako "rozzuřený trest", "spousta exotického hmyzu" nebo "svíčka z Ikey" dalo dost práce a když se vám to konečně povedlo a nadšeně jste zařvali "JO!", tak jste vzápětí zakřičeli zoufalé "Nééé!", protože použitím tohoto jinak neškodného dvouhláskového slova jste předčasně ukončili svůj limit na hádání.

*

A na závěr ještě pár postřehů od účastníků, ale bohužel jen od tří barev, jediný déle pobývající zelený tu prý být umístěn nechce.

Corvinus Declaratio: Co se Ti/Vám na letňáku líbilo nejvíc?

Katelyn Auster: Jako vždy se mi nejvíce líbili lidé. Protože ti jednoduše dělají úplne všechno a je to zkrátka důvod, proč se na letňák každým rokem vracet - v jaké jiné skupině může člověk běhat za zlatonkou, sbírat části smrtijedů nebo zakládat kouzelnická společenství? *usměje se*

Phillip Smith: Kdybych měl použít jen jedno slovo, bylo by to VŠE. Po příjezdu se všechno začalo odehrávat strašně rychle, ten nápor nových jmen a  obličejů! *zasměje se* Nepatřím mezi nejaktivnější bytosti, takže jsem vřele uvítal onu volnost, jež celou dobu panovala, pak už se jen stačilo držet těch správných lidí. Spolu jsme si užili ohromný kopec špásu - a právě to se mi na letňáku líbilo úplně nejvíc. *usměje se* Nesmím ale zapomenout zmínit vepřový steak se šípkovou omáčkou, ten je na seznamu hned jako druhý! *směje se*

Olivie Windy: Co se mi nejvíce líbilo na letňáku? Celkově bych asi řekla, že ta atmosféra byla skvělá. Skvělí lidi (všichni stejní pošuci, jen si to přiznejme), bezva program, zábava perfektní.
Ale jinak těch zážitků bylo až neskutečně hodně. Ať už to byli Slepejši, sebeobrana U dvou Pošuků, kouzelnické šachy, bambulíny, Prasinky nebo závěrečná slavnost - to vše bylo prostě skvělé. Je těžké vybrat to, co se mi líbilo nejvíc. A tak asi řeknu naprosto nevhodně: všechno! *zasměje se*
A na závěr snad jen: "Ahoj, Pepo!"

David Lopez: Teď skoro dva týdny po letňáku, když vyprchal ten prvotní stesk, už jen s malou slzou v oku vzpomínám na všechny ty společné chvíle, které jsem mohl prožít se svými kamarády. Ať už to byla moje super trefa se zavázanýma očima v šachách, zpívání na houpačce, takové soukromé konkláve, půlnoční hraní Dobyvatele, hledání Voldemortova nosu nebo ta neskutečně dobrá žranice na závěrečné slavnosti. Pro psychickou pohodu bylo fakt super na pár dní totálně vypnout a užívat si všechny společné chvíle, které máme jen jeden týden v roce. Znamená to sice minimum spánku a prospaný následující víkend, ale stejně vás mám všechny rád!

Alisa de Monová: Na letňáku jsem letos byla poprvé a moc se mi tam líbilo, i když jsem z toho původně měla trochu strach, nejsem totiž zrovna společenský typ. Hned druhý den ráno to ze mě začalo pomaličku opadávat, poznala jsem fajn lidi a  program byl supr. Další den jsem měla odjíždět, čím víc se blížil večer, tím víc jsem chtěla svůj odjezd odložit. No, všechno jednou konči a já odjet musela. Strašně se mi pak stýskalo, protože jsem tam poznala skvělé lidi a k programu nemám co dodat. Nejvíce mě asi bavily kouzelnické šachy a přednáška s Johnovou hořící ponožkou *směje se* Už teď se moc těším na příští rok - hlavně na všechny lidi a aktivity! *usměje se*

Michael Jones: Lidé. Rozhodně se mi na Letňáku nejvíce líbíli lidé. Vždyť já na Letňák jezdím hlavně kvůli nim (Co by to bylo za Letňák, kdyby tam nebyli lidé, že ano). Mám rád lidi obecně, ale lidi na Letňáku mám víc radši, protože jsou mému srdci bližší než většina těch všedních mudlů.
Nejvíc z těch všech lidí, kteří byli na Letňáku, se mi líbili lidé, které jsem tam osobně potkal, protože ti, které jsem nepotkal, mi k srdci zkrátka moc nepřirostli, pokud víte, co tím myslím.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří na Letňáku byli a udělali ho tak příjemnou a  jedinečnou akcí, jakou Letní semináře v Honorově jsou.

A vyjádření jednoho z organizátorů:

Draggita Lea Ostrodrápková: Na letňáku se mi nejvíc líbil... letňák! Hrozně moc se mi líbí ta atmosféra a přítomnost úžasných a zajímavých lidí kolem. Je to něco naprosto jiného než v mudl světě a obohacuje mě každá aktivita. *usměje se* Velmi se mi líbí, že lidé z Hogu jsou blázni a jsou na to hrdí, přičemž v  mase lidí dají své šílenosti ještě větší průchod. Líbí se mi jejich bezprostřednost, uvolněnost a rozličnost, která však v konečném důsledku dává dohromady obraz jedné komunity - Hogwarts. *pousměje se*
Letňák je zkrátka místo, které se v dnešním hektickém světě plném nástrah hledá těžko. Kdo jej ale najde, těžko se vzdává byť jen chvilkové přítomnosti zde. Nabíjí energií a hladí duši. *usměje se*
Ale abych nebyla tak vzletná, nezapomenutelný je koutek na konkláve "Bojujeme jídlem za světový mír" a následný průchod "juuuuuuu!!" štěňátka! *směje se*

*

A co se nejvíc líbilo mně? Celý letňák byl naprosto úžasný (až na to horko), ale ráda bych vyzdvihla okamžik, kdy se na závěrečné slavnosti rozdávaly diplomy a papíry, na které jste mohli každému během letňáku napsat nějaký vzkaz - sledovat ostatní, jak si ty vzkazy čtou a v tu chvíli všichni opravdu mají ty nejupřímnější a nejkrásnější úsměvy, to bylo prostě kouzelné. Celkově se mi ten nápad se vzkazy velice líbil a jsem moc ráda, že to organizátory napadlo, bylo hezké a občas i  vtipné vymýšlet, co byste tam někomu napsali a navíc teď každý má krásnou a milou památku, doufám, že to zase někdy v budoucnu organizátoři do programu zařadí.

*

Doufám, že účastníci si nad článkem nostalgicky zavzpomínali a ti, co tam nebyli, toho teď velmi litují a příště se o takové zážitky už ochudit nenechají. Tak zase za rok, budu se na vás na všechny těšit!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář