Švihnout a mávnout: hůlka průvodce kouzelníka
Stojím s nosem přilepeným k výloze. Vidím jen pár krabiček, jednu otevřenou. Skví se v ní obyčejná ebenová hůlka dlouhá asi dvanáct palců. Ostatní krabičky jsou mírně zaprášené, ale na hůlce se prach neusazuje.
Sleduji, jak se do obchodu vrhají další nováčci i zkušení mistři kouzelnického umění. Nováčci se z obchodu vrací s poněkud pokřiveným výrazem ve tváři a drží cosi ve velikosti větší třísky. Ne nadarmo se tomu totiž říká kouzelnické párátko. Jen pár palců dlouhé cosi, jehož vnitřkem je chlup či oko z nějakého zvířete. Proč si nováček nekoupí raději hůlku? Většina čtenářů jistě zná odpověď. Pořizovací cena hůlek je ohromná. Pojďme se podívat na ceny hůlek blíže.
*
Ceny pro srovnání hůlek:
Kouzelnické párátko 0-0-1: výhodou párátka je nenápadná velikost, která se vejde i do dámské kabelky.
Hůlka z borovice 1-0-20: velice vhodná pro začátečníky
Cesmínová hůlka 1-2-7: hůlka s pojistkou, zvláště vhodná pro začátečníky
*
Teď se podíváme na hůlky, které si kouzelník musí zasloužit. Zkušenosti, které získá v Soubojovém klubu, mu pomohou získat vládu nad hůlkami.
*
První speciální hůlka:
Vrbová hůlka 7-0-5: přidává kouzelníkovi 1k energie a pro aktivaci je třeba 1000 zk
*
Nejdražší hůlka, která je k dostání u pana Ollivandera, je:
Hůlka z akátového dřeva 55-1-1: Zvyšuje délku dlouhodobých kouzel o 2 a pro její aktivaci je třeba 9 000 zkušeností. To už je hůlka hodná mistra kouzel a obdivuje ji nejeden člen Soubojového klubu.
*
Množství různých hůlek, které si můžeme vyzkoušet a obdivovat, je značné. A navíc jsou i hojně nakupované.
Díky zavedení Soubojového klubu v Bradavicích má pan Ollivander zajištěný každoroční přísun zájemců o hůlky. Bez nich vás do klubu totiž nepustí. Nejeden třeťák stál smutně před klubovou bránou s párátkem v ruce. Navíc kromě praktických záležitostí spousta lidí považuje hůlku jako příhodný módní doplněk. Však co kouzelníkovi dodá auru velkého magika, nežli právě hůlka?
Nenechme se ošálit ne zrovna upraveným dojmem pana Ollivandera. Je to sice workoholik, a proto si volno nikdy nebere, ale zákazníci si u něj dle všeho nestíhají podávat dveře. Což znamená i jistě nemalé zisky z prodeje.
Ovšem dle svých slov zatím spíš prodělává. Materiál na hůlky je třeba zpracovávat skutečně poctivě, jinak hrozí nesprávné účinky kouzel vyslanými hůlkou.
Velice zajímavý je i způsob získání materiálu, který tvoří jádro hůlek. Za prvé je to velice zdlouhavé a nebezpečné. On i takový chlup z kočky je prý adrenalinový zážitek - pokud je třeba kočce chlup vytrhnout, málokterá kočka s výrobcem spolupracuje. Díky bohu kočky línají víceméně pořád, a proto hůlkař většinou svůj život všanc nedává. O tom, jak se získává roh z jednorožce, se raději vůbec zmiňovat nebudu.
*
Pokusila jsem se tajně dostat k jeho účtům, ale bylo mi zavřeno těsně před nosem. Merlinužel vám tedy nesdělím přesná čísla. Pokud můžeme věřit panu Ollivanderovi, je prý v mínusu.
Záhadou však zůstává, zda to není ten typ, který má stále málo. Inu, důležité je, že bankrot tomuto malému obchůdku nehrozí, a to je důležité. Přece jen, kam bychom chodili nakupovat své hůlky?
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno: 7/2015
Marta | 17. 09. 2016