Podivný nález
Milý deníčku,
To je blbost… Proč tohle píšu? Ach jo…beztak to najde nějaká uklízečka, ale co, mně je to jedno. Už mě unavuje předstírat, že jsem obyčejný člověk. Připadám si jako blbec… Je mi 18 a píšu si deník? Jde to se mnou z kopce. Nejen, že chodím na stejnou školu jako mudlové, ale i moji nejlepší kamarádi nejsou kouzelníci. Mám občas pocit, že mi nerozumí, nebo já nevím… Asi to moc hrotím. Občas je mi s nimi docela fajn. Třeba na narozeniny mi uspořádali oslavu. No vážně, bylo to fajn smát se s nimi, skoro jsem si připadala jako mudla. Ovšem jen na krátkou chvíli. Stejně je na mně vidět, že jsem jiná. Když já si někdy nemůžu pomoct. Musím něco udělat jinak… Možná je to jistý druh revolty - nejít se stádem, ale razit si svou vlastní cestu. Nekouzelníci mi to mají za zlé. Často slyším: ,,Prosim tě, ty musíš mít zase něco svého. Proč nejsi s námi? Jako všichni ostatní?“ Holt to je asi největší vada mudlů - nemají rádi, když něco převyšuje průměr. Ti z nich, kteří vynikají v nějaké věci a jdou si za ní přes pošklebky ostatních, z těch se stanou umělci, podnikatelé, spisovatelé a co já vím, třeba i politici. Ale student jako já musí být průměrný… Jak to však udělat? Jak být jako ostatní? Nepřemýšlet, sledovat módu, učit se, chodit na nějaký nenáročný sport při kterém se hubne... Jak tohle může rozumně smýšlející kouzelník zvládnout?
...
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno: 2/2010