Jak se ničí Halloween

Máte rádi Halloween? Většina čarodějů ho oslavuje jako svátek, kdy se nemusí skrývat. Jenže musí a vůbec si neuvědomují, že je to vlastně hrozně zesměšňující! Podívejte se do deníku čarodějky, která se rozhodla udělat mu přítrž!

7:45

Budík. Zvoní. Zahrabu se pod peřinu a zarputile ho ignoruju. Nakonec mě však jeho sadistické zvonění vykopne z postele - abych já mohla vykopnout jeho. Proč zvoní, když je sobota? Krám! Včera jsem si ho přece nemohla nařizovat...

8:20

Konečně škobrtám po schodech do kuchyně.  Máma sedí u stolu a něco vesele čmárá oranžovou pastelkou. „Vyspala ses dobře, Ello?“
No skvěle! Vlasy jako vrabčí hnízdo, pod očima fialové pandí kruhy a naprosto nadšený výraz prozrazující skutečný nezájem. Lepší to být nemůže! Máma si mě nevšímá.
„Je skvělé, že vás pustili na halloweenský víkend domů, že? Jedu koupit dýně, chceš něco ke kostýmu?“
Nechápavě na ni koukám. Ale pak mi to dojde. Koleda! Stupidní převleky, dětské říkanky a kýčovité dýně! POMOC! Smilujte se někdo...

9:50

Oděna v černé smuteční roucho usedám ke svému psacímu stolu. Úkoly jsem naschvál omylem nechala ve škole, a tak mě nic nerozptyluje a můžu se vrhnout na svůj ďábelský plán. Vybavena smrtelně špičatým brkem, uhlově černými pergameny a několika knihami zakázaných kouzel se chystám zničit ten americký nesmysl.

10:10

Poslední tečka na uvítacím dopise, který umístím do pasti, dopsána. Cítím pýchu a radost. S nosem v knize jdu vyrábět extra silné projímadlo. Zatímco se bude vařit, udělám díry v bonbónech. Nic mě nezastaví!

10:50

Projímadlo se moc nepodařilo, každopádně jsem objevila jeho skvělou výbušnost a chystám se ho nastražit do několika krásných dýňových dekorací našich sousedů – mudlů. A nakonec i čarodějů – copak nevidí, že tenhle svátek nás jen zesměšňuje?! My přece vůbec nevypadáme jako ta malá otravná holka od vedle v klobouku, z kterého by madam Malkinová dostala infarkt!

12:20

Od vpichování podařené várky projímadla do bonbónů mě odtrhl oběd. Dýňová polévka! Nemůže si máma už konečně zapamatovat, že nenávidím dýně?! A taky infantilní muffiny s rozesmátým obličejem ducha z polevy. Duchové vůbec nejsou rozesmátí, děkuju pěkně! Jsou jen studení a depresivní… Máma si zjevně na svá školní léta nepamatuje.

14:50

Plánek pasti dokreslen. Máma jde za kamarádkou a já tak můžu rychle zaskočit k potoku a nabrat si hezky tvrdé kamínky a ledovou vodu. Vybavuji se čtyřmi kyblíky, vozíkem po pradědečkovi, který se za chvíli rozpadne, a ještě krabicí na žáby.

16:00

Máma se vrátila a rychle se převléká do kostýmu. Já s andělským úsměvem pokládám košík s vylepšenými bonbóny na stůl a jdu rychle nainstalovat past. Jakmile někdo zazvoní, místo mámy na něj spadne obrovská vodní bomba s pěkně slizkou ropuchou uvnitř. Začne se dezorientovaně plácat a dříve nebo později šlápne do smyčky z lasa, která ho vytáhne vzhůru nohama a zůstane chvíli viset na laně přivázaném na stromě. Pak ji hezky povolím a dítě zahučí do ne zrovna nejčistší vodní nádrže v zemi. Uplatit dělníky od vedle dalo pořádnou práci! Ale za tohle to stojí. Konečně si jednou užiju Halloween!

16:35

Přichází první koledníci. Hlídkuju na střeše, máma se potýká s hezky zauzlovanými tkaničkami. Plán vychází přesně podle očekávání: zvonek, voda, smyčka. Schytal to jakýsi kluk v převleku Spidermana. Ostatní děti už stačily prchnout. Ten řev! Rychle povoluji smyčku a sbíhám z půdy.
„Vem to za mě, Ello!“
Bez obav, mami. Rychle popadám košík, nasazuji andělský úsměv a soucitně lovím kluka z nádrže. Není hluboká, jen studená, s bahnem a kamínky na dně. „Co se ti stalo?“
„Máte rozbitej zvonek.“
Podávám mu hned pět bonbónů. „Jdu to spravit.“
Hezky rozbitej, ha ha!

17:00

Po chycení pěti super hlučných a nevychovaných dětí se vydávám na obchůzku cizích domů. Nenápadně nastražuji výbušninu. Stačí, aby se dýně trochu pohnula a BUM! První explozi dokonce vidím na vlastní oči. Je to jen velký hluk, nic víc, ale koledníci s křikem prchli. Ty děti dneska nic nevydrží.

19:00

Rychle dobíhám domů. S mámou se srážím ve dveřích. „Jdu zkusit zvonek. Představ si, nikdo nepřišel!“
Novinky se šíří rychle. Nenápadně se dívám na strom, na kterém končí visící nešťastníci. Visí tam nějaké dítě převlečené za kostlivce. Neodváží se ani hlesnout. Máma se dotýká zvonku. Sakra. Naštěstí na ni jen spadne vodní bomba.
„Ello,“ nadhazuje nebezpečně. To není dobrý. Vidím, jak rudne.
„Zničíš všechny vztahy mezi čaroději a mudly! Jak-“
Zuřivě gestikuluji, ale dítě na stromě se ozve první: „Čarodějnice!“

*

Řekla bych, že po tomhle se máma bude snažit prosadit, aby Halloween vyškrtli z kalendářů.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář