Teorie a praxe špičatého klobouku

Ptáte se, proč mít nejšpičatější klobouk? To je, jako byste se zeptali Viktora Kruma, proč mít nejrychlejší koště, nebo Larrie Larstonové, proč mít nejdelší hodnocení úkolu. Odpověď přesto naleznete v tomto článku!

Svět kráčí kupředu, jako by si obul sedmimílové boty, a díky tomu postupně zapomíná na staré tradice nejen mudlů, ale i kouzelníků. V dobách středověku nebyl klobouk pouze součástí oděvu, pokrývka hlavy, nebo – v případě bezhlavých – pokrývka krku, aby do něj nepršelo. Kromě toho, že klobouk mezi kouzelníky jasně dával najevo společenský status, byl také nezbytnou pomůckou při kouzlení.

Vezměme to ale popřádku – začneme od konce. U cylindrů. I kdejaký moták ví, že cylindry nejsou špičaté. Mají zcela rovné dýnko, respektive střechu. To je také důvod, proč se v klobouku báječně daří králíkům. Ale takovéto laciné triky jsou kouzelníkům celkem k ničemu, pokud si tedy nechtějí založit králičí farmu. Proto jsou daleko populárnější špičaté klobouky, kterými se kouzelníci distancují od mudlovských "kouzelníků", kteří umí jen tahat králíky z klobouku a holuby z nosu, popřípadě z  rukávu. Pokud tedy uvidíte kouzelníka s cylindrem, není to kouzelník.

*

Špičaté klobouky, především v dřívějších dobách, kdy ještě nebyly hůlky tak kvalitní a připomínaly spíš jen "kouzelné proutky", jak jim říkali mudlové, sloužily jako zesilovače magie. Podívejme se tedy nejprve na ten nejjednodušší špičatý klobouk, kterým je jehlan.

Jehlan má vždy základnu, která má minimálně tři strany. Proto byly první špičaté klobouky pravidelné čtyřstěny. Čtyřstěn je nejjednodušší trojrozměrné těleso, které není rotační. K rotačním tělesům, respektive kloboukům se ještě dostaneme. Čtyřstěnné klobouky ale nebyly žádná extra třída a  zesilování magie bylo poněkud nestabilní. Proto kouzelníci zkoušeli šít nové klobouky, které by měly více stěn. To znamenalo, že jejich půdorys musel mít více hran. Po trojúhelníkové základně přišel čtverec, pak šestiúhelník a osmiúhelník. Základna měla tedy vždy symetrický tvar. A čím více měla stran, tím byl vliv na magii stabilnější.

Jak se klobouky vyvíjely, muselo dříve či později někoho napadnout, jak by působil klobouk na magii, kdyby měl kruhovou základnu. Už by neměl tolik stěn, ale základna by měla tvar, ke kterému se od trojúhelnku, přes čtverec, šestiúhelník a osmiúhelník postupem vývoje více a více blížila: tvar kruhu. Tělesa s kruhovou základnou jsou rotační. Proto mají jen dvě stěny, základnu a plášť, jedná se tedy o kužel.

Nejprve panovaly obavy z použití kuželu, ale ty byly nakonec rozptýleny. Ukázalo se, že je určující kruhovitost základy, a ne počet stěn klobouku.

S příchodem kuželu se ale vývoj nijak nezastavil. Chytré hlavy trápily své mozky tím, jak účinnost klobouků ještě zvýšit. Po několika experimentech bylo zjištěno, že čím je klobouk špičaťější, tím je jeho účinnost vyšší. Pokud tedy máme kužel, jehož strany jsou v poměru 1/1, je jeho účinnost rovna jedné.

Čím bude klobouk vyšší, tím se bude měnit poměr stran, pokud se velikost základny nemění. Tím se dostáváme k jenoduchým výpočtům. S tím, jak klobouk "roste" je poměr stran 1/2 = 0,5; 1/3 = 0,33; 1/4 = 0,25... a tak dále. Podíl se tedy neustále zmenšuje a čím je menší, tím je klobouk pro naši věc účinnější.

Klobouk s poměrem 1/5 má tedy podíl 0,2. Jak je na první pohled vidět, číslo se blíží k nule po stále menších krocích. Abychom získali poměr 0,1, musíme mít poměr stran už 1/10, a takový klobouk je už opravdu velký. Jak se podíl zmenšuje, můžeme vidět na grafu dole. Je na něm dobře patrné, že poměr klesá nejvíce v menších číslech (např.: 1;2;3) a s velkými čísly už klesá stále méně.

Vezměme například takový klobouk s poměrem 1/50. Ten má podíl sice již 0,02, ale je přiliš vysoký. Pokud má kouzelník průměr hlavy přibližně 20 cm, bude základna také 20 cm a výška klobouku 5 metrů, což je už opravdu hodně.

*

Pětimetrový klobouk si nemohl dovolit nosit ani sám Merlin. Kouzelníci ale později přišli na to, že klobouk lze nahradit věží. Zní to divně, ale věž má také kuželovitý tvar. A vždy když uvidítě nějaký hrad, má kuželovou věž. Mudlové mají tendenci zlehčovat tento problém a označovat tyto hrady za strašidelné, nebo černokněžnické, ale ani netuší, jak velice se mýlí a přitom jsou vlastně docela blízko pravdě. Kuželové věže, ve kterých se skutečně kouzlilo, můžeme vidět například na hradě Neuschwanstein. Připadá vám snad jako sídlo černokněžníka?

Postupem času byly hůlky zdokonaleny a plně vynahradily funkci špičatých klobouků. Pro velká rituálová kouzla se nadále používaly zmiňované věže. Špičaté klobouky proto postupně ustoupily a dnes jsou už spíše jen módním doplňkem. Třeba na Halloween.

***

Doufám, že jsem vám příliš nezamotal hlavu. Pokud jste něčemu nerozuměli, neklesejte na mysli. Jistě nejste z Havraspáru. A pokud ano, tak to hlavně nikde neříkejte nahlas a tvařte se, že je vám vše zcela jasné.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář