Mýtus velkých nosů!

„Žila, byla kdysi dávno jedna čarodějnice a ta čarodějnice měla velký nos.“ Znáte začátek téhle pohádky? Ne? U mudlovských pohádek je to popis čarodějnice celkem častý. Zajímavá vás, stejně jako mě, odkud, u všech Merlinových vousů (a že jich má Merlin opravdu hodně), vzali mudlové tu myšlenku, že máme velké nosy? Pokud ano – čtěte dál! A pokud ne... Ale prosím vás, já vím, že vás to zajímá!

Vydala jsem se na strastiplnou cestu za minulostí. Abych konečně přišla na kloub tomu, proč si mudlové myslí, že máme tak velký nos. Já totiž mám ráda svůj maličký nos a jenom z myšlenky, že si o mně lidé myslí, že je veliký, mívám osypky. A já osypky nerada.

*

Ze začátku jsem zkoušela jednoduchou metodu – převléknout se za mudlu a vyptávat se na velký nos dnešních mudlů. Většina z nich se mi jenom vysmála a pak řekla jen prosté „Nevím.“ Očekávala jsem od nich sice trochu víc než větu o jednom slově, ale i tak jsem nebyla zklamaná. Měla jsem totiž v záloze metodu číslo dvě.

A to staré spisy – někde se přece musela stát chyba, asi v překladu – i když po setkání s mudly si spíše myslím, že muselo jít o chybu v přepise nebo nějakou jinou podobnou začátečnickou chybu.
Nevěřím tomu a myslím, že ani vy nevěříte tomu, že by se od pradávno psalo o tom, že jsme oškliví, samá bradavice, a především, že máme velké nosy. Taková ohavnost.

Přečetla jsem spoustu vtipných i hrůzostrašných mudlovských pověstí – například o tom, jak jíme děti k svačině, nebo že přebýváme v chatrčích na kuří nožce. Co vám budu vyprávět, tak od srdce jsem se dlouho nezasmála.

V momentě, jak jsem se probírala spisy od nejstarších až po ty novější, jsem se nedozvěděla nic nového.
Přišla jsem na to, že nikdo neudělal žádný chybný přepis a že již od pradávna kolují historky o velkém nose. Tehdejší ministr kouzel musel být nejspíš velmi šikovný, když se mu podařilo vymyslet takové hovadiny a ještě tím nakrmit celý mudlovský svět.

Například tady udělali dokument podobný našim hýbacím obrázkům a pojmenovali to O NOSATÉ ČARODĚJNICI. (Pro odvážlivce přikládám kopii.)

Ale při přehrabování spisů jsem přišla i na něco zajímavého. Objevila jsem mudlu, který se snaží prosadit krásu čarodějnic ve svých knihách. A musím říct, že jsem se do těch pár řádků, kde popisoval čarodějnice, pomalu i zamilovala. Ono totiž číst o tom, jak vaše krása hory přenáší, je relaxující. Obzvláště po té, co vás všude straší velké nosy.

Pokoušela jsem se tedy udělat rozhovor s tím udatným mudlou zvaným Andrzej Sapkowski. Ale celou dobu mluvil jenom o nějakém Zaklínači a o tom, že čarodějnice vlastně jsou půvabné jenom díky kouzlům, načež jsem se s ním rychle rozloučila. Takže ani tento mudla není moc milý. Dává nám šanci nemít velký nos, ale jenom na povrch.

*

Takže sečteno podtrženo: ZA VŠECHNO MŮŽE MINISTERSTVO KOUZEL. Stížnosti posílejte na jejich adresu, ale prosím nezmiňujte moje jméno. Nechci mít zase oplétačky se zákonem...

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář