Drastické snížení hradní populace

Hrad každým rokem nabere značné množství nadšených prváků. Na chodbách slyšíme jejich veselé štěbetání a smích. Několik týdnů nato však utichnou, chodbami se prochází o značné množství méně prváků a hodně mladých studentů má ustrašený výraz. Že by se na hradě dělo něco děsivého?

Červen, září a konec ledna se nesou v duchu přijímání nových studentů. Prváci jsou ozvláštněním a zpříjemněním hradního žití starším studentům. Mnozí bývalí prváci se stávají patrony těch nových. Vytváří se nová přátelství a vše hezky běží až do první termínové neděle. Mladí si začnou stěžovat na nedostatek opravených úkolů, které napsali o nějakou tu chvilku dříve než jejich starší spolužáci. Patroni se pokouší svá patrončata uklidnit a vysvětlit jim, že na termínovou neděli se netěší, ale mají se spíše třást a úkoly se jim opraví dříve či později.

Je obecně známo, že mladí postrádají úctu ke starším, zákonům a tak vůbec.

Patroni se tedy pokouší své malé svěřence hnát do psaní. Někteří z nich to nechápou. Stejně jim ten jeden úkol hned neopravili, tak na co dělat další?

Některá patrončata však najednou utichnou. Patronům neodpovídají na sovy a na hradě je nevidíte, ačkoliv jejich jméno stále visí v bodovací místnosti a září se zápornými body.

Dalším příkladem jsou patrončata, která jsou aktivní, odpovídají, potulují se po chodbách a sbírají fazolky, ale bohužel jim studium nic neříká a jejich jméno též září na tabuli se zápornými body.

*

Patroni se logicky začínají o své svěřence bát, ale jednoho dne zmizí a na hradě nejsou. Jména už nikde nenaleznete a jejich pokoj postrádá jakékoliv znamení, že tu někdy někdo byl. Ovšem netýká se to jen nováčků, ale i některých starších. Jednoho dne na hradě jednoduše nejsou. Oficiálně se tomu říká mazání studentů se zápornými body.

Jak je však možné živého člověka jen tak smazat? Možná jeho jméno na tabuli, ale co se stane s konkrétními studenty?

Vedení se nám snaží říct, že jsou z hradu vyhoštěni a posláni domů. Pravda je však mnohem děsivější. Možná, že někteří nevíte o jedné nezaznamenané hradní bytosti. Ne, nemluvím o paní Norissové. O té víme všichni. Mluvím o stvoření tak zákeřném, že kdyby chtěl, tak spořádá i paní Norissovou. Někteří možná už ví… Ano, mluvím o hradním baziliškovi. Velice dobře ho znají zmijozelští, kteří s ním sdílí hradní sklepení.

Bazilišek nijak nestrádá a dle důkazů dokonce roste a množí se. Takže… nepředhazuje náhodou vedení školy nepotřebné studenty (chápejte, kteří nemají přínos pro hrad potažmo svou kolej) baziliškovi Ferdinandovi? Sice se tvrdí, že zmijozelští Ferdinandovi nechutnají. Nicméně, kdo by si hřál na prsou nováčka, který shazuje svou kolej, že? Ferdinand zřejmě sám posuzuje, kdo je dost zelený a kdo už ne.

*

Pravidelné „mazání“ studentů tedy poskytuje baziliškovi dostatečné množství potravy.

Pokud byste přeci jen poznamenali, že by vedení přece nedopustilo tak velké ztráty, tak bych ráda upozornila na takzvané reinkarnace.

Doslovný překlad reinkarnace zní znovutělování či česky převtělování. Je označením filosofického nebo náboženského konceptu. Jeho myšlenka je, že (a teď pozor!) na konci jednoho života se znovu zrodí v novém fyzickém těle. Ano, slyšeli jste správně, na konci jednoho života. Znovu bych ráda zdůraznila ten konec, protože bych ráda v téhle hypotéze zašla ještě dále.

Někteří z nás si jistě všimli a mnozí z nás to dokonce zažili. Ačkoliv nemohu mluvit z vlastní zkušenosti, tak jsem se setkala s nováčky, kteří byli na hradě jako doma. Nemyslím tím prudkou inteligenci a pochopení chodu školy, nýbrž skutečné znalosti o chodu školy.

Jakoby už někdy na škole byli. Někteří z nich jsou i schopni říct, jaké měli kdysi na škole jméno.

Ano, dokonce až tak daleko můžeme zajít. Jak jsem zmínila, reinkarnace vzniká po skončení jednoho života. Logicky z toho vychází, že lidé nebyli skutečně vyloučeni, ale museli zemřít. Veřejné popravy na škole zatím nejsou, takže... Kdo jiný by mohl být za tohle vše zodpovědný než Ferdinand, respektive vedení školy. Ferdinand jen plní jeho příkazy.

Je více než možné, že tento článek čtou i někteří z čekatelů na potravu Ferdinanda.

*

Samozřejmě, někteří vyloučení nejsou pozřeni Ferdinandem a skutečně odjedou ze školy ve zdraví. Možná by se zdálo, že to vylučuje mou konspirační teorii. Opak je však pravdou.

Když to vezmeme kolem a kolem, dojdeme k tomu, že ztráty bývají mnohdy velké. Nejen, že by všechny Ferdinand nestrávil, ale navíc by to mohlo být i nápadné. Když zmizí nenávratně pár studentů, pozornost nebude tak velká. Logicky tedy tito studenti slouží jako krytí a občas se jim podaří vrátit se na hrad.

Výsledky mého pátrání jsou tedy jasné. Mazání, které se pořádá každý měsíc, jsou doslova hotové hody pro Ferdinanda. Nezbývá než mu popřát dobrou chuť a modlit se, abych v jeho žaludku neskončila sama. A vy čtenáři se raději modlete se mnou. Nikdy nevíte, kde na vás zaútočí…

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář