Safírová křídla v Praze

V říjnu proběhl tradiční podzimně laděný havraspárský slet v Praze. Copak modří zase tropili, kdo se zúčastnil a jak se všechno událo?

V sobotu 17. lovena byl pořádán havraní nálet na Prahu. My havraspárští jsme se těšili velice. Přípravy na sraz samozřejmě začaly ještě před ním. Sraz se konal jako obvykle před známým obchůdkem madam Wejlové na Hlavním nádraží. Dostavit se před něj měli havraspárští přesně úderem jedenácté hodiny. Možná byste čekali, že pražští budou nastoupení jako první. Opak byl ale pravdou. Poslední dochází ti, kteří bydlí nejblíže, jak jinak…

*

Já sama jsem na sraz doběhla doslova za pět minut jedenáct a byla přijata pod křídla organizátora Dunstana Merryweathera. Postupně jsem poznala ostatní účastníky: Waynu Wayru Tlaloca, Wronku Zabloudilovou, Lilien Emity Meised, Jamese Watfara, Rézu z Oříšků, Helen Kukkovou a svého patrona Edmunda Heusingera. Lehce mě znervóznilo, když jsem nikde neviděla Any Dawson, ale po chvíli už k nám s plným kelímkem kafe mířila. Naprosto klidně a pomalým krokem k nám došla. Bez Dawsonky by se sraz přece neobešel, že ano?

Co by to bylo za sraz bez pořádné soutěže. Když si tento úkol vezme na starosti šéfredaktor Corvina, tak to dopadne nějak následovně: přejmenovat jakoukoliv mudlovskou ulici, po které půjdeme, kouzelnickým jménem. Samozřejmě vše hezky odůvodnit. Po rozdání propisek a mého dárku (byl v něm i bloček a ten se hodil, no ne?) jsme mohli pokračovat na místo, kde se k nám mělo přidat další havráně.

Nebyli by to havrani, kdyby nevyužili období čekání ke koupi další kávy. Přece jen - kofein musí být. Nakonec jsme se dočkali drobného havráněte Tyrq Axelotl, která k nám nejistým krokem mířila. Důvod jejího opoždění byla návštěva zákeřného mudlovského zubaře, takže se dočkala i velké lítosti od nás všech.

Společně jsme zamířili do mudlovské pizzerie, kde se hejno ke zklamání všech rozdělilo na stůl jedna a stůl dva. Stolu Jedna vévodily na čestném místě Any s Dawsonkou, které rozdělily články, jelikož šéfredaktor nebyl po ruce (rozuměj, seděl u stolu číslo dva). Všichni jsme se postupně seznámili a hlavně dobře najedli už jen kvůli akci 1+1 s kartou ISIC. Bohužel po dobré pizze od nás odešla prefektka Wronka a havrani se ocitli bez dozorčího oka.

*

No a správní gurmáni se po dobrém jídle musí zajít i dobře napít. Ne, žádný alkohol se nekonal, protože nás čekala čajovna. Soutěž o nejzajímavější čaj vyhrál Edmund Heusinger se svou mužnou Babiččinou ošatkou, kterou asi dle chuti přejmenoval na dědovu mísu a čaj s nejzajímavější chutí byl čaj, který chutnal prý jako hlína – inu, zemitá chuť doslova a do písmene.

(Tyrq, Réza, Helénia, Lili, James, Edmund, Wayna;
v pozadí Any, Dun a já)

Kdo zapomněl, byla mu připomenuta soutěž. Názvy ulic byly následovné: Náměstí Víly Fleutýnky, Držkatý jednorožec, U Edmunda a Any, Watfarovo náměstí (místo Václavského a ta socha svatého Václava je tam zatím jen dočasně, je jen otázkou času, kdy tam bude mít sochu náš James) a jiné. Ovšem soutěž o nejzajímavější ulici vyhrál Edmund, který přejmenoval ulici Politických vězňů na ulici Azkabanskou, kterou některý vnímavý havran pozměnil na Azkabanských vězňů, což mu dopomohlo k výhře sovičkového hrnku. Nejedno ženské oko na něj ošklivě pohlíželo, že si ukořistil tak krásný hrneček. Zbytek zúčastněných dostal od Duna krásnou tužku alá mop. Já vyměňovala svůj dárek, protože některý havran se nemohl rozhodnout, zda se mu více líbí hnědá nebo oranžová sovička. *smích*

(Dárečky)

Any rozdala naprosto neuvěřitelnou čokoládu z Anglie a navíc pro nás srazové nováčky byly připraveny sovičky s návodem k použití  (= sovím desaterem). Čokoláda byla spořádána v podstatě hned a někteří likvidovali úspěšně i balíčky, které nebyly určeny pro ně, ale byly navíc. Přece čokoláda nepřijde na zmar, no ne? Navíc, když Any tvrdila, jak už se čokolády ani nedotkne. No, známe ty čokoholiky.

Blížil se večer a všichni napjatě očekávali ještě dvě havráňata. Katie Jackson Smith a Ginevru Eleanor Zauberinovou. Po příchodu do čajovny bylo jasné, ke komu ty dvě patří, protože na hlavě jim sídlila krásná modrá kouzelnická čapka, kterou žádný mudla nedokáže správně ocenit. Nastala další vlna smíchu a povídání si, protože nová krev rozproudila ještě zajímavější a veselejší debatu. Škoda jen, že museli za pár hodin odejít. Nicméně si myslím, že na ně nikdo z nás nezapomene.

*

Jakmile jsme byli čaje přepití, tak se James s Lily chtěli jít podívat na světelnou show. Kdo by si takovou podívanou nechal ujít, že? Z romantického koukání na světýlka bylo tím pádem další pokračování srazu. Pražští nás vedli z jednoho náměstí na druhé, a to tak, že kdyby mě tam někde nechali a zamotali párkrát dokola, tak už netrefím domů. Světla byla krásná a atmosféra kouzelná. A protože to byl sraz havraspárských, museli si někteří jedinci dát světýlka i na sebe. Řekněte mi, kdo jiný nosí v kabelce, omlouvám se - ve Victoria’s Secret taštičce, svítící náramky než Dawsonka?

Postupně jsme se se všemi rozloučili a mířili do svých domovů. Nicméně ta největší elita (chápejte Any, já a Eda) jsme zamířili ještě na Hlavní nádraží, kde jsme solidárně počkali s kapitánem na jeho spoj a navíc to byl docela nevinný důvod, jak si dát další kofein do těla. Protože jinak by nám chudáka Edýho taky mohl někdo ukrást, že? To by byl klid! Tedy! Hrozně moc by nám chyběl!

Ze srazu jsem se vracela doslova s úsměvem na rtech a pomyšlením, že jsem v té nejlepší koleji na hradě s těmi nejlepšími lidmi.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář