Legenda o slavném návratu

Prosinec roku 2015 se v historii havraspárské koleje ponese ve znamení velkého milníku. Co se stalo osudné druhé adventní neděle a co přivolal Adventní kalendář, poslední vůle Roweny, do havraspárské věže?

Hradní pozemky pohltila mrazivá noc. Ve štíhlé věži s havraní korouhví tiše popraskává krb a ozývá se oddychování pokojně spících havraspárských. Zachumlaní ve svých dekách a listinách pergamenů, nemají šanci postřehnout, že se za vysokými okny právě začal snášet sníh. První letošní sníh v Bradavicích.

*

Najednou jako by magická energie vířící kolem věže zhoustla. Písečná zrna v hodinách na velikém stole se začnou sypat pomaleji, hvízdání větru za okny utichne a plameny krbu se rozhoří o něco jasněji. A na krátký, jen na kratičký okamžik, se na tváři sochy Roweny z Havraspáru objeví vědoucný úsměv.

Když tu temně modrý přehoz okenního výklenku zaplaví jasná měsíční záře, která polechtá okolní spáče. Než stihnou protřít rozespale oko, světlo pohasne a na jeho místě se zhmotní sedm načechraných siluet. Magie ve vzduchu zajiskří jako tisíc neposedných prskavek.

To už jsou všichni vzhůru. Právě včas, aby viděli, jak se sedmero křídel zatřepotá proti svitu a setřepe ze svých perutí zbytky hvězdného prachu. Když první silueta udělá krok vpřed, krbové světlo odhalí dlouhý ostrý zobák, pronikavý pohled a hrdost, která čpí až za hranice říše čar. Hraban, král havranů.

Komnata se zaplní nadšenými výkřiky, nevěřícnými zajíknutími i upadnutými čelistmi těch, kteří to pořád ještě nemohou zpracovat. Sedmero havraních bratří je zpět.

*

Vyzařuje z nich neochvějný klid, který naplní srdce všech modrých jistotou a bezpečím. Přesto sálá Sedmero divokostí a sílou, která udeří každého, kdo na ně jen koutkem oka pohlédne. Jsou nespoutaní a svobodní, hrdí a věční. Ale hlavně - vrátili se zpět, což znamená jediné: byli povoláni prastarým hlasem Havraspáru, by opět provázeli na cestě za moudrostí po boku ty, kdo v sobě nesou jeho budoucnost. Průvodci, rádci a ochránci. Ztělesnění havraspárských hodnot a předností. Sedmero havraních bratří.

Jako by do sebe vše zapadlo. Jako by mozaika Havraspáru nabyla sytějších barev, modrý koberec vypadal modřejší, socha Roweny vyhlížela rowenovatější a puštíci byli puštíkovatější. Jako by nesourodé havraní hejno vytvořilo semknutou formaci a získalo vnitřní kompas.

Co s sebou z cest přinesli, ví jen Rowena a oni sami. Je však nade vše jasné, že již brzy to odhalí i následovníci Havraspáru. A bude to stát za to.

Někdy si uvědomíme, co máme, ne po tom, co jsme to ztratili, ale teprve když se nám to vrátí.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář