Komu straší ve věži?

Rozřazovací slavnost vystřelila do výšin západní věže nové havraní hejno, které zde bylo vřele a kultivovaně přivítáno. Přinášíme vám report z oslavy zmodrání nováčků. Chcete se dozvědět něco o havraspárských uvítacích rituálech, plných lásky a mo(u)drosti? Tak to raději nečtěte dále.

Byl pozdní večer 2. mrazena a nad havraspárskou věží se zlověstně blýskalo. Okny lomcoval divoký vítr a osazenstvo kolejní místnosti poletovalo sem a tam, nikoliv však kvůli meluzíně, která se tu uhnízdila. Havraspárští připravovali uvítání pro drobotinu, která měla přiletět každým okamžikem.

Pod línou taktovkou našeho kaprimuse Edmunda se havraspárští dali do úklidu už z rána, ale po chvíli se odhodlaná uklízecí četa změnila v roztěkané hejno honící se za vzteklými krysami, vyplašenými sovami a věkem zašedlými čokoládovými žabkami. Nakonec zbyly Edovi k dirigování jen vytrvale uklízející Derien a Tyrq. Ta napekla úžasné soví dorty... Které nám slečna kolejní okamžitě, pod trestem stoletého uklízení trusu v sovím očistci, zakázala jíst. A bylo po ptákách.

Pomalu se schylovalo k rozřazovací slavnosti a většina studentů už byla ve slavnostním. Edmund, patřičně zahalen ve slušivé kolejní róbě, se vší silou opíral do dveří masivní dřevěné skříně, kam podle svých slov "zavřel kupu školních trestů". Zdálo se ale, že kupa neřestí jeví značný odpor, protože se skříň mohutně otřásala, až i s Edem, marně se snažícím ji zastavit, doputovala téměř doprostřed místnosti. V tu chvíli padl vysílený primus k zemi, dveře se rozlétly dokořán a ven vypochodovala nasupená Dawsonka s Lopezem v závěsu. Konečně musel novopečený nositel odznaku uznat, že některé kolejní neřády prostě uklidit nelze.

Krátce před slavností nás poctilo svou návštěvou havraní Sedmero, které nad krb pověsilo transparent s uvítacími tentononci pro nováčky. Mezi všemi havrany, orly, puštíky a povzbudivými slovy vyčníval rádoby nevinně se tvářící text:

Vítejte mezi svými, drahá puští havráňata!
Tady zjistíte, že káva je denní chléb,
šílenství kráčí ruku v ruce s mo(u)drostí
a létat se naučí (skoro) každý, koho shodíme z věže.

Jo - a také tu máme zvláštní smysl pro humor.

S láskou a muffinkem
Daff

Jak moc měla Daffodila s tím podivným smyslem pro humor pravdu, o tom se mohli nováčci přesvědčit na vlastní křídla. Jen pár minut po tom, co se nové modré tváře nesměle vplížily do kolejní místnosti (a co mi prefektka Eleanor zabavila síťku na motýly, abych je do ní nemohla chytat), je totiž naše milá Daff se sladkým úsměvem a ještě sladším muffinem začala lákat na "procházku po ochozu věže".

Načež jim začala zkoumat uši se slovy "s tímhle ti let půjde jedna báseň" a strkala je otevřeným oknem ven do sychravého počasí. S drobotinou se na ochoz nakonec svezl i Wayna, který měl tolik nerozumu, aby se pokoušel bránit své nově nabyté patronče Silmarien.

Jakmile nám část havraní drobotiny, podrobená zkoušce pádem z věže, zmizela z očí, začaly se naše spojené síly soustředit na ten zbytek.

Další rituál: Vyděsit je k smrti, kdo uteče na ochoz, vyhraje. Nebylo ani moc těžké najít správné téma k strašení. Stačilo, aby se malá Lenora zeptala, zda je pravda, že nováčci dostanou pokoje po mrtvých studentech, a rozjela se hotová creepshow:

"Neboj, jsou aspoň uklizené... A je v nich hrobové ticho... A trochu chladno, ale to si zvykneš... Možná nějaký ten mrtvolný pokoj dostaneš, zkus si čichnout... Je tam ale docela dost kytek... Takže nic pro alergiky... Také mají tlusté stěny, nikoho neuslyšíš a nikdo neuslyší tebe... "

(Pozn.: jména konkrétních havraspárských, kteří mají tohle na svědomí, byla z důvodu ochrany zadnic před naplácáním od slečny kolejní raději vynechána.)

Temný kruh kolem nováčků se uzavřel a diskuze byla čím dál tím divočejší. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy znenadání ožila Derienina kresba staré rozvrzané pračky s jokerovským úsměvem.

Jako první dostala Cleu, která se ji pokusila ještě ve stádiu kresby smazat botou, pročež byla bota okamžitě vyprána i s celou Cleou. V místnosti se strhla panika, havráňata s jekotem zalézala pod stoly a schovávala se v neexistujících koutech kulaté místnosti. Ty, co byli příliš pomalí, aby se stihli schovat, si pračka naházela do bubnu a hromadně je vyprala na vyvářku, takže se většina starších scvrkla na velikost nováčků. Místností se linula zlověstná vůně aviváže.

Všemu učinila přítrž až Daff navrátivší se z venku s - poněkud početně menší - skupinkou havráňat. Jakmile ji pračka spatřila, spěšně vyplivla poslední várku studentů a raději se opět změnila v neškodnou kresbu. Nebýt toho, nejspíš by ji čekal pořádně třeskutý pád z věže. Hned nato se Daff uvelebila v křesle a se spokojeným konstatováním, že máme letos "dobrý matroš, ani moc nekřičeli" do sebe klopila jeden šálek čokolády za druhým.

Zbytek večera proběhl v  tradičním mo(u)drém duchu - s hrnkem čehosi kouřícího nad knihami či zmírající  nad sáhodlouhými dopisy od patronů. Poté už - stále trochu otřesení, větrem ošlehaní a pračkou řádně vymydlení - mladí havrani pomalu odcházeli do svých ložnic po mrtvých studentech, aby zde přivítali první noc v havraspárské koleji.
Po dnešku měli určitě o čem snít.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář