AntiPrázdniny: Rozhovor s odpůrcem dovolených

Ne každý má rád prázdniny. Začtěte se do zajímavého rozhovoru o tom, jak je to možné, jestli opravdu někdo takový existuje a jak se s tak podivuhodným názorem na život žije. Pro slabší povahy jde o vpravdě strašidelné povídání.

Léto je v plném proudu a s ním i dovolené, prázdniny a volna, zkrátka časy jako stvořené pro lenošení a odpočinek od celoročního shonu a pracovních náplní, ať už jsou s jakoukoli příchutí. Téměř každý je má rád, v létě jsme díky tomu zaplaveni prázdninovými články. Ty bývají veskrze pozitivní. Přinášíme proto trochu jiný pohled. Rozhodli jsme se ukázat, jaké to je, když vám prázdniny nijak nevoní, ba přímo když je nesnášíte.

Bylo velmi těžké najít někoho, kdo by k tématu měl co říct. Sám patřím mezi velké příznivce volných dní a osobně neznám nikoho, kdo by se k volným dnům stavěl jakkoli negativně a měl toho času povoleny vycházky. Až po opravdu urputném hledání se podařilo vyštrachat jistého zasloužilého zaměstnance Gringottovy banky. Rozhovor nám poskytl až po dojednání s vedením, že půjde o rozhovor pracovní. Můžeme tak nahlédnout do zcela unikátní a nepochopitelné mysli někoho, kdo nadevše nenávidí odpočinek. Někoho, kdo si nejvíce cení práce a zápalu do ní. Původně mělo jít o bytost lidskou, ale nikdo takový neexistuje.

Corvinus Declaratio: Hezký, jistě pracovní den, přeji. Můžete nám nejprve říct něco o sob... o své práci?

Skřet: Jsem nejstarším účetním v naší věhlasné kouzelnické bance. O všedních dnech vedu Ústřední účtárnu banky, díky tomu jsem stálým členem a předsedou výkonného zastupitelstva nejvyšší správní rady. O víkendech vypomáhám v oddělení likvidace pohledávek a ve zbylém čase zaučuji mladé kolegy.

*

Corvinus Declaratio: To zní jako spousta práce, jak ji stíháte?

Skřet: Ano, zní to opravdu krásně a taky to krásné je. Se zvládáním svých pracovních povinností nemám problém. Mám kancelář s přistýlkou a spím jen čtyři hodiny denně.

*

Corvinus Declaratio: Skutečně vám při takovém tempu stačí tak málo?

Skřet: Přiznávám, že někdy musím spánek dohánět v kanceláři.

*

Corvinus Declaratio: Takže si v práci můžete v případě nutnosti zdřímnout...

Skřet: Cože to?! Fuj! Dovolte! Sám bych se šel udat a utopit, kdybych se dopustil tak kardinálního osobního selhání!

*

Corvinus Declaratio: Říkal jste, že doháníte spánek.

Skřet: Doháním to, co jsem ve spánku nestačil. Já totiž počítám ze spaní, víte?

*

Corvinus Declaratio: Ach tak. Abychom se tedy dostali k jádru věci. Tímto pracovním nasazením a odporem k volnu trpíte odjakživa, nebo jste onemocněl v pozdějším věku?

Skřet: Odjakživa, abych upravil vaši nejapnou otázku, jsem imunní vůči chorobné lenosti, která v tak ohavném množství kosí zejména mladší populaci. Dřív bylo nemyslitelné odejít z práce dříve, než po patnácti hodinách. Prosím, není to ideální, ale bylo to na dobré cestě. Chcete si poslechnout můj stručný výklad dějin lenosti?

*

Corvinus Declaratio: Rád, jsem v otázce lenosti velmi nadšeným praktikem, ovšem ve studiu teorie mi praxe tak nějak brání.

Skřet: Ano, to se stává. Tak, počátky lenosti můžeme pozorovat s trestuhodným zánikem otroctví. Zrušení této přínosné tradice se naprosto tragicky zhroutil systém lidských hodnot a práce přestala být alfou a omegou života. Jistě, ani otroctví nebylo ideální. Stále nám zbývalo nemalé množství líných otrokářů. To ovšem nepředstavovalo problém, který by nebyl zvládnutelný nějakou drobnější revolucí. Několik takových skutečně přišlo, minuly se však účinkem a namísto vtáhnutí vládnoucí vrstvy do neustálého pracovního procesu, omezily pracovní nasazení všech ostatních. Lidstvo někde udělalo vpravdě osudovou chybu. Teď už to lepší nebude.

*

Corvinus Declaratio: Uf!

Skřet: To vás má přednáška tak vyčerpala?

*

Corvinus Declaratio: To bylo jiné uf. Odpočinek se ale přeci s prací nevylučuje. Naopak je pro ni přínosem.

Skřet: Kde jste na něco takového přišel?

*

Corvinus Declaratio: Odpočatý člověk pracuje usilovněji a lépe.

Skřet: Tuto pověru šíří lenoši, aby klamným argumentem obhájili zahálku. Při odpočinku se vytrácí zavedené pracovní tempo. Mysl se snaží odpoutat od pracovních myšlenek a někdy, považte, se jí to i povede. Člověk tak ztrácí smysl života, zakrní a umírá.

*

Corvinus Declaratio: Na lenost ještě nikdo neumřel.

Skřet: Prakticky všichni! Nevšiml jste si, že je umření naprosto tradičním následkem důchodu?

*

Corvinus Declaratio: Není to spíš následkem stáří?

Skřet: Ne. Lidi přestanou pracovat a za pár let je konec. Někteří nezvládají pracovní tempo již v sedmdesáti letech! Je ostudné v tomto svěžím středním věku odejít na... už jen vyslovit to... na odpočinek. Mě je sto dvacet jedna a stále zdráv. Za to vděčím pracovnímu nasazení.

*

Corvinus Declaratio: Možná taky tomu, že jste skřet.

Skřet: Lidský věk je tak krátký z lenosti! Nechce se jim pracovat.

*

Corvinus Declaratio: Snad jim nechcete dávat za vinu přírodní zákon.

Skřet: Houby zákon. Víte, kdo to byl Metuzalém?

*

Corvinus Declaratio: To je spíš taková výjimka. Koho by to bavilo, tolik let.

Skřet: Ha, vidíte, co jsem říkal. Vy si zkrátka nevážíte pozitivních příkladů.

*

Corvinus Declaratio: Velké pracovní nasazení je ale taky životu nebezpečné. Třeba taková srdeční příhoda z přepracování.

Skřet: To je ovšem výsada výjimečných lidí se zvláštním zaujetím pro věc. Pro takové je práce v pravdě srdeční záležitostí a to potom dává smysl. To se vás netýká.

*

Corvinus Declaratio: A zakládám si na tom!

Skřet: Fuj.

*

Corvinus Declaratio: Já myslím, že vám poděkuji za podnětný rozhovor.

Skřet: Ha, konec, no jistě, ona je to pro vás vlastně práce. Rádo se stalo, přijďte zas. Jestli budete mít někdy chuť zase pracovat. Snad se toho dožiji.

***

To byl skutečně děsivý náhled do jedné nepochopitelné skřetí mysli. Pevně věřím, že je tento bankovní podivín jeden z mála svého druhu a že se jeho popletenými řečmi nenechá nikdo z těch, kdo prázdniny nadevšechno milují, nakazit.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář