Vzpomínky na nedávný famfrpálový úspěch

*

*

Corvinus Declaratio: Ahoj Saphiro, díky, že jsi dorazila. *usměje se* Začnu lehkou otázkou: Co se ti vybaví jako první, když řeknu "famfrpál"?

Saphira Crystal: Hmmm.... tak teď se asi děsím toho jaké jsou ty složitější! *směje se* Famfrpál pro mě znamená mnohé. Především asi přátelství. Je to jistý spojovací prvek v koleji. Nemusíte ani hrát,ale když dojdete na zápas, tak i jako divák cítíte, že někam patříte. Myslím, že o famfrpálu a o tom, co se mi všechno vybaví, bych zvládla mluvit hodiny, ale nechme to u toho přátelství. *usměje se* A jak nad tím uvažuji, tak i když se mi vybaví více věcí v mé mysli, při slově famfrpál, tak přátelství jasně poráží všechny ostatní.

*

Corvinus Declaratio: Přátelství je krásná odpověď. *uculí se* Kdybys měla nějak shrnout tvou cestu, jenž tě dovedla až k postu kapitánky havraspárského týmu, jak bys nám to popsala? Zajímá mě hlavně, kdy přišla tvá záliba ve famfrpálu a ten pocit, že bys na tom postu mohla být dobrá.

Saphira Crystal: Hmmm... *zamyslí se* Famfrpál mě zajímal už od prvního ročníku, kdy jsem nesmělá přicházela na tréninky. Vyzkoušela jsem si snad všechny posty a nakonec jsem skončila u odrážeče, který mě velmi bavil. Potom ovšem přišel konec léta a s ním doba individuálních tréninků a též odchod starších hráčů. Jejich odchod pro nás znamenal velké ztráty. Pokusila jsem se tedy obsadit post, který chyběl nejvíce. Začala jsem trénovat post chytače, který mi zůstal dodnes. Od začátku vlastně už předloňského roku jsem pomáhala tehdejšímu kapitánovi, řekla bych, že jsem do toho zaplula, tak nějak postupně. Famfrpál se pro mě stal denním chlebem i srdeční záležitostí. Post kapitána jsem přijala, protože jsem chtěla koleji pomoci a dát do něj dát kus sebe. Je to má srdeční záležitost, i přes to, že sebou nese spoustu tvrdé dřiny. *usměje se*

*

„Naděje umírá poslední.“

*

Corvinus Declaratio: Byla to tedy velmi zajímavá cesta a přinesla své ovoce. *mrkne* Havraspár po 19 školních letech (Zima 2007) vyhrál školní famfrpálový pohár a ty jsi byla tou kapitánkou, která k tomu náš tým dovedla! Jaké z toho máš pocity? Jak jsi to zvládla?

Saphira Crystal: Famfrpálový pohár byl získaný po velmi dlouhé době. Myslím, že už si tu dobu snad pamatují jen školní „dinosauři“.

Věřila jsem, že máme na to vyhrát famfrpálový pohár. Řekla bych, že ta naděje, byl právě ten hnací motor. Víš, jak se to říká: Naděje umírá poslední. *zasměje se* Ale i kdybychom nevyhráli, tak pro mě byl náš tým vítězný. Jsem na své „mužstvo“ velmi hrdá. Je to úspěch nás všech i skvělých fanoušků, kteří dokázali vykouzlit na zápasech příjemnou atmosféru. Jsem vděčná všem svým Havranům, že se mnou bojovali až do konce. Jsem ráda, že jsem měla tu čest je vést a dovést je až k poháru. Nicméně jak říkám. Pohár pro mě byl jen pomyslná třešnička na dortu. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Myslím, že to do naší kolejní místnosti přineslo nové nadšení a to hlavně díky tomu, jak nás to všechny spojilo v jeden tým. *zasní se* Kdybys měla vybrat jednoho člověka, který byl ten rok největším tahounem, hráčem roku, kdo by to podle tebe byl a proč?

Saphira Crystal: Myslím, že se nedá říct, že by byl nějaký hráč hlavní tahoun. Myslím, že jsme se všichni navzájem podporovali. Vždy si to předávali jako štafetu. Jsem ráda, že jsem nebyla jediná na hřišti. Ale zase zlatonka a celé hřiště pro sebe. *snaží se tvářit nadšeně a vážně, ale nakonec se rozesměje* Ale ne, to by se mi stýskalo. Každá jednotlivá tvář z našeho týmu se zapsala do mysli těch druhých. Je to hra, kde nelze nikdy zcela fungovat jako naprosto samostatné jednotky. Jsme tým a držíme za jeden provaz. *usměje se*

*

„Těším se na vás na hřišti!“

*

Corvinus Declaratio: Přesně takovou odpověď bych od správné kapitánky čekala.*usměje se* Blížíme se ke konci rozhovoru a já už mám pouze dvě otázky. Jak jste vítězství oslavili a jaké plány máš s týmem na nadcházející rok?

Saphira Crystal: Ona už ta oslava skončila? *tváří se překvapeně* Myslím, že to ještě nějakou dobu slavit budu! *směje se* Tak hlavně mám v plánu přežít. To je bod číslo jedna. Poté doufám, že budu potkávat známé tváře na trénincích (na zápasech tedy taky, doufám) a uvidím tam i spousty nových. Moc se těším na naše havraspárské tréninky. Všichni jsou na tréninky srdečně zváni. I kdyby chtěl někdo přijít na trénink jen jako divák. Těším se na vás na hřišti! *usmívá se*

*

Corvinus Declaratio: Bylo moc příjemné s tebou posedět a popovídat si o jedné z mých největších vášních a těším se, až se k ní zase vrátím. A když oslava ještě neskončila, tak si pojďme dát Máslový ležák, zvu tě! *usměje se*

Saphira Crystal: Annie, beru tě za slovo. *zasměje se* To klidně nech na mně! Rosmerto? Dva Máslové ležáky prosím! *zubí se*

*

***

A na závěr krátké zhodnocení celé této slávy třemi členy havraspárského famfrpálového týmu. Děkujeme!

Martin Lerelin: K tomu snad ani není co dodat. Prostě se zde ukázalo, že to, co si umaneme, dostaneme, ale zase si uvědomujeme, že to nedostaneme zadarmo. Výhra poháru byla těžce vydřená práce celého týmu a pokud si chceme pohár udržet, nesmíme povolit v naší snaze. *usměje se*

Eleanor Blackfoot: Loňská famfrpálová sezóna pro mě byla příjemným překvapením. Přestože jsem byla odhodlaná dát do boje všechno, ze začátku jsem spíše jen doufala, že pohár získáme. Po prvním vítězství se ale doufání změnilo v něco mnohem více. *usměje se*

Evanlyn Cooper: Myslím, že snaha, kterou jsme dali do trénování i zápasu, šla poznat, takže jsem šťastná, že se to povedlo. Nicméně si nejsem jistá, jestli jsme si pohár už teď zasloužili. Výsledek přece jenom hodně ovlivnila náhoda. Takže doufám, že tento rok budeme moci méně spoléhat na štěstí. *usměje se*