Bojte se pohádek podruhé!

Po několika letech je tu pokračování mého rozboru mudlovských pohádek a jejich špatného vlivu na naši mládež. Minule jsem si vzal na paškál Červenou Karkulku, Perníkovou chaloupku a Sněhurku. Dnes vás čekají dva další často slýchávané příběhy pro dětské uši, které však skrývají hrůzy, jichž se mohou bát i dospělí. Jste připraveni třást se strachy? Jdeme na to!

Jako první začneme se Šípkovou Růženkou. Existuje několik verzí toho, jak Růženka ke svému osudu přišla, já povyprávím tu, kterou znám. Král a královna dlouho nemohli mít děti. Nejspíše ještě neslyšeli o umělém oplodnění. Pak se objevila nějaká babička, která už si nepamatuju, jak zařídila, aby se královna dostala do jiného stavu. Možná královně předepsala Idelyn. *mrkne* Každopádně se jim narodila krásná holčička, která dostala jméno Růženka. Na její křtiny pozvali půl království, jen na tu lékárnici zapomněli. Jaká chyba. Dvanáct sudiček jí přisoudilo krásu, moudrost a tak dále a pak se tam objevila babička, celá naštvaná, že nebyla pozvána a řekla, že se Růženka v 18 letech píchne o trn a celé království na sto let usne a zaroste trním.

Inu král zareagoval tím, že nechal v celém království vykácet a vytrhat veškerou trnitou flóru. Proboha, píchnout se měla až za 18 let a on začíná s likvidací už teď? Oproti tomuhle je kácení amazonských pralesů jen sekání trávy. Navíc za těch 18 let by se stoprocentně v království, ať už jakoukoliv cestou, nějaká ta růže objevila. Potulní obchodníci, běžné přírodní procesy a nebo taky ta zlá lékárnice, která se chtěla pomstít. To je jak z amerického filmu. Ženská čeká 18 let na pomstu, jen proto, že nebyla pozvaná na party. Ještě že neměla Facebook, kdyby tam zjistila, kolik pozvánek nedostala, pozabíjela by půl království.

Tak se stalo, že Růženka byla babičkou vyhledána a ta jí dala růži a ona se píchla a upadla do stoletého spánku. Děti, prosím vás, kdyby do vás 18 let cpali, že se nesmíte píchnout o růži, dokonce kvůli vám všechny v okolí vymýtili, neberte si je. Růženka to asi v hlavě neměla v pořádku, ale já věřím, že vy ano.

Uplynulo sto let a jel kolem krásný princ na koni. Jelikož slyšel legendu o spící panně, rozhodl se ji vysvobodit. Chlapci, pevně vám věřím, že budete mít na holky štěstí a najdete si nějakou ze současnosti a ne sto let spící. K čemu by vám taková ženská byla? Je sice fajn, že je krásná, ale nedovedu si představit, že bych si teď měl najít životní lásku v holce, co usnula v půlce první světové války. To by se divila, kdyby jí nad hlavou místo tomahavků létaly Gripeny. Představte si, že byste několik let po poznání strávili tím, že byste jí vysvětlovali rozdíl mezi valchou a pračkou, co je to internet, jak se vaří na sporáku a tak. Děkuju pěkně, nechci. Princ to ovšem nevěděl a řekl si, že taková partie by mohla být fajn. Prosekal se cestou k ní a polibkem ji vzbudil.

Teda já bych asi použil metodu píchnutí adrenalinu do srdce, ukázal jí fotku tchyně nebo bych na ni alespoň bafnul, polibek mi nepřipadá jako dobrá budící metoda sto let mrtvé dívky. Ale zafungovalo to, princezna se probrala z narkózy, zjistila, že má před sebou svého budoucího manžela, byla svatba a žili šťastně až do smrti.

Vidíte to? Ničení vegetace, dlouho plánovaná pomsta za prkotinu, přesvědčení, že sto let stará spící holka může být dobrá budoucí manželka... vážně to chcete dát svým dětem číst?

*

A to není vše. Rozhodl jsem se ještě podívat se na zoubek Smolíčkovi Pacholíčkovi.

Teda já se narodit s takovým jménem, tak se jdu zahrabat. Ale chlapec se s tím musel smířit. Hned na začátku mě vyděsilo, jak může někoho vychovávat jelen? Drazí rodičové, pokud dítě nechcete, existují dětské domovy, baby boxy, Klokánek… ale nenechávejte novorozeňata u krmelce. Leda že byste chtěli, ať z malého vyroste takový Tarzan zasazený do našich malých českých poměrů.

Rodičové Smolíčka to ovšem považovali za dobrý nápad a tak se jelen (náhodou mluvící lidským hlasem) staral o malého kluka. Teď mě tak napadá, že - cenzura šéfredaktora, psal to Lopez... -

Jednoho dne se jelen šel pást a řekl Smolíčkovi, ať nikomu neotvírá. Aha, takže Smolíček byl odkázán na jeden malý uzavřený prostor, zatímco jelen si jedl a dováděl se srnami. Na Smolíčka někdo zaklepal. Ty osoby se představily jako jeskyňky. Bože, já bych se propadl hanbou, klepat u cizích dveří, hledat příbytek, možná i trochu jídla a představit se jako jeskyňka. Radši bych řekl, že jsme tu René, já a Rudolf a lidi by nám i otevřeli. Smolíček byl chytrý a věděl, že nikomu otvírat nemá.

Jelen jej pak doma pochválil, řekl mu, že to byly zlé osoby, které by ho unesly a po jelenovi by určitě požadovaly výkupné. A on si byl moc dobře vědom, že jelení lojí nebo lizem by je určitě neuplatil.

Na druhý den se situace opakovala. Smolíček byl sice poučen ze včerejší situace, ale kdovíproč jim otevřel. Jestli jej přesvědčili, že si opravdu chtějí jenom ulovit toho pokémona, co má doma, já nevím. Možná zafungovala jejich trapná výmluva s ohřátím dvou prstíčků. Popadli Smolíčka a utíkali s ním do jeskyně. Naštěstí byl blízko jelen, a zachránil ho. Zachoval se ovšem jako nezodpovědný otec. Kdybych viděl, že někdo unáší mého syna, tak na něj minimálně zavolám policii, ale nejspíše bych jeskyňky zabil při jeho záchraně. Pouhé vynadání synkovi asi nestačilo.

Další den to i po nakládačce od jelena přišli zkusit znovu. Děti, pokud už vás někdo jednou unesl, vážně mu neotvírejte, i kdyby vám slíbil prodej nejnovějšího dílu Assassin's  Creed.
Tak byl Smolíček unesen podruhé. Ty brutální způsoby, jak si jej vykrmovaly aby jej pak mohly sníst, snad radši ani nebudu zmiňovat. Představte si, že si pak bude dítě myslet, že každý, kdo zaklepe na dveře, je únosce a chce si jej v kleci vykrmit a pak zabít. Takové dítě pak musí žít v neustálé depresi a strachu.

Jelen to naštěstí stihl i podruhé, těsně před pecí, a tím příběh končí. Mě ale opravdu vyděsilo to, jak může malé dítě vychovávat zvíře, nechávat jej zavřené doma, i když ví, že po okolí chodí neznámé osoby, které se živí únosem dětí a následně samotnými dětmi. Pak mě vyděsilo dítě, které těmto únoscům dvakrát otevřelo. Vážně chcete nechat svou drobotinu tohle poslouchat?

***

Děkuju za přečtení a budu rád, když mi v komentářích napíšete další pohádky, které bych mohl rozebrat v příštím článku.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář