Komentář: Návrat chytřejších dětí dětí

Převlečení hábitu z kolejního na fialový je velká událost. Student již nenáleží ke své koleji, ale je s ním jakožto s dospělým kouzelníkem navázán pracovní vztah. Jde o nevratné rozhodnutí, které změní kouzelníkův život. Již nemá přístup do kolejní místnosti (nestane-li se kolejním ředitelem), ale otevřou se mu naopak dveře sborovny, získá svůj kabinet a zázemí pro organizaci vlastní výuky (pokud jde o profesora), soutěží a podobně. Zkrátka se jedny dveře zavřou, aby se mohly otevřít nové. Ostatně tak to chodí v životě všude.

V nedávné době ale můžeme pozorovat návrat některých studentů, kteří již byli na hradě i v jiném hábitu, než-li v tom studentském. Díky této změně najednou někteří studenti vědí, co se v nedávné době probíralo ve sborovně, vidí pod pokličku organizace hradu a dokonce získávají privilegia, která sice zdědili, ale již si nemohou být s ostatními studenty rovni.

Tím nejmenším mohou být kolejní předměty. Každá kolej si ty své střeží a rozdává je podle svého uvážení, což snad kromě zvláštních příležitostí, jako jsou třeba Vánoce, bývá za zásluhy. Má pak „potomek“ nárok na ony kolejní předměty, které již dříve měl? To je ostatně věcí každé koleje, která má právo rozhodnout se sama, respektive její vedení. Ale jak je spravedlivé, když je nejlepším sběratelem mezi nováčky a i staršími studenty někdo, kdo již na hradě pobýval? Nehledě na to, že některé předměty již musí znát a dokonce ví přesně, v čem spočívá práce profesorů. Jen si to představte. Viděl jste snad někdo někdy na základní škole, že by v první třídě zasedl ne deváťák, ale rovnou již bývalý učitel? Samozřejmě se občas objeví neuspěšní studenti s novou identitou. Stále ale jde o studenty, kteří nepoznali o nic víc, než jejich spolužáci.

Říká se „každému, co jeho jest“, ale viděl jste již někdo jedenáctileté dítě, které by mělo vlastní dům? Ano, jeho „rodič“ si na něj poctivě vydělal, ale jen velice těžko si pak mohou být všichni rovni, pokud jsou některým přisuzována práva, která ostatní nemají.

„V případě existence dřívější již nepoužívané postavy v minulosti, je zakázáno se na ní odvolávat nebo si přeposílat její dřívější majetek, a to i přes jiné osoby.“

Školní řád hovoří jasně. Na existenci nepoužívané postavy se nelze odvolávat. Jinak ale nemá tato oblast ve školním řádu oporu. Na jednu stranu je chvályhodné, že se „děti“ ke svým „rodičům“ hlásí a stejně tak dobré je, že díky vedení školy je tato informace veřejně dostupná. Záležitosti ohledně příbytku v Godrikově dole se také řešily na Ministerstvu kouzel. Tím se ale zároveň „dítě“ odvolává na nepoužívanou postavu, což může působit nejednoznačně a rozpačitě.

Odkazování se na majetek je choulostivá věc. Majetek však lze jednoznačně charakterizovat, obtížnější je to ale s abstraktními pojmy, jako jsou například informace. Nejen Ollivanderovi si chránili výrobní tajemství hůlek. Každá kolej se snaží chránit si své, ať už na úrovni kolejní místnosti, famfrpálové šatny, Zasedačky či okruhu nejvyššího vedení. Stejně tak je tomu jistě i ve sborovně a ředitelně.

Je poměrně zvláštní, že se kapitánem famfrpálového týmu může stát prvák, který mimo jiné ani nemůže na individuální tréninky. V souladu se školním řádem by se neměl odvolávat na neexistující postavu. Podle jakých kritérií pak může být vybírán kapitán z prvního ročníku? Naše škola přijímá asi velké talenty, pokud již v prvním ročníku dosahují takových kvalit, že jsou lepší než studenti všech šesti vyšších ročníků.

Na předchozích řádcích jsme se pustili na tenký led, teď už se asi budeme přímo koupat. Je asi velmi nešťastné, když některý profesor v rámci výuky svého předmětu může (ano, ale nemusí) získat informace, které ostatní nemají. Samozřejmě, že snad nikdo ve fialovém hábitu neklepal na Ministerstvu kouzel ve čtvrtém patře, aby zjistil podrobnosti o organizaci famfrpálu. Merlinužel byly zadány studentům v rámci výuky týkající se famfrpálu úkoly, které zvedaly onu pomyslnou pokličku, pod kterou se koleje snaží držet své výrobní tajemství. Student si pak mohl vybrat, jestli se nějakým způsobem vyhne zadání a připraví kolej o body, nebo informaci sdělí s důvěrou v nezaujatost profesora, který jednou provždy obléká fialový hábit.

„…to, co mi řeknete o své koleji, nepouštím dál. Jakožto profesorce byste mi proto měl věřit, protože je to opravdu pravda.“

Samozřejmě je v pořádku, pokud se profesor, který vzejde z koleje, nepodělí během výuky o všechna její tajemství.

„Už tak bylo o to těžší, uvést informace tak, abych nepoškodila rodnou kolej na úkor ostatních.“

Můžeme se teď spolehnout naopak? Když se kapitánem famfrpálového týmu stane profesor, který měl předmět založený přímo na oblasti famfrpálu zde ve škole a jak sám přiznal:

„…tyto předměty (Šéfredaktorské minimum a Prefektování a primusování) nejsou ve své podstatě takové, které by výrazně ovlivnily boj o pohár (školní), kdežto FP takovým předmětem být může.“

Je férové, že může student v prvním ročníku využívat privilegií příbytku v Godrikově dole a má zkušenosti a především informace, které jiní studenti ne? Koleje snad nejsou žádný holubník. I výběr Moudrého klobouku je nevratný. Proto by si měl asi každý, kdo usiluje o místo profesora, nejprve rozmyslet, zda chce skutečně obléct fialový hábit, aby si po roce neusmyslel, že chce zpátky ten kolejní. Pak by nám na hradě vznikl choulostivý precedens.