(Ne)známé koleje: Škatulkování!

Vždycky jsem přemýšlela nad tím, jak by to asi dopadlo, kdyby Bradavice skutečně existovaly a do reality by se tak přenesly i všechny čtyři koleje. Přesně podle očekávání od knížky určené především mladším čtenářům je v HP, nejvíce tedy v prvních dílech, všechno natřeno tak trochu na černo a bílo, aby to dětskou hlavu moc nemátlo. Ne, že bych chtěla nějak urazit ty z vás, kteří začali ságu číst až později, ale uznejte, že většina kouzelníků dospívala společně s vydáváním jednotlivých dílů a tomu odpovídal i jejich obsah. Takže žádné kletby, v klidu se posadíme a pokračujeme! Proto se do Zmijozelu logicky nacpou téměř všechny záporné postavy a tři hlavní hrdinové obléknou červenou kravatu. Ovšem život není knížka, takže se zdá být nemožné zařadit všechny zlobivé děti mezi zelené, ty hodné zase za znění famfár posadit k nebelvírskému stolu, do Havraspáru strčit samé geniální hlavy a v Mrzimoru se nakupí ten zbytek, přátelské duše ochotné každému pomoci, tím pádem v podstatě bez průbojnosti a naděje na školní pohár. A nebo...?

Odpovědi, v kterou jsem ani nedoufala, se mi dostalo až mezi stěnami našeho hradu, kde mám možnost důkladně prozkoumat opravdové duše studentů. Sice mě sem tam někdo neoprávněně obviní ze šmírování, ale co bych pro dobrý článek neudělala, ne? Jen tak mimochodem, ano, čichání k vlasům patří k mému výzkumu! Sice se to nezdá, ale jen si chvilku počkejte, že nejsem úchyl! Kromě kolejní místnosti, kde se občas dějí věci takové, že byste nevěřili, že je může udělat někdo z havranů, protože přece jenom máme mít rozum, se dá dost dobře sbírat materiál i ve Velké síni či U Tří košťat, protože ač se zdá, že se na veřejnosti hlídáme, rozhodně tomu tak není vždy. A kdo se v již zmíněných místech někdy zdržuje, nepochybně teď souhlasně kývne hlavou. Takže mám teď dostatek inkoustu, poznámek i odvahy sepsat rozbor jednotlivých kolejí tak, jak to s nimi ve skutečnosti je. Vzhůru do toho!

**

Mrzimor
Kde mají mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu.

Jezevci, ač je jejich kolej často opomíjená, si rozhodně zaslouží větší pozornost, než je jim příběhem dána. Vždyť je to přece parta plyšáků a ty má rád absolutně každý! A teď vážně, myslíte si, že by kolej, která je prezentovaná tak trošku jako méně cílevědomá, i když pracovitá, měla šanci v boji o školní pohár třeba proti Zmijozelu? Který je plný po výhře toužících, ambiciózních, pracovitých a vcelku chytrých studentů? To mi přijde trochu nefér. I když nepochybuju, že se žlutým párkrát vyhrát podaří, rozhodně se nejedná o častou záležitost. Teď mluvím o knižním popisu koleje, pro ty méně chápavé, abych nebyla obviněna třeba ze... Žlutysmu, nebo něčeho takového! A přátelským pohledem asi těžko vynahradíte ostré lokty, no ne? Podle mě je v ideálním případě nejlepší mít v koleji trošku od všeho, protože jak milý přístup, tak trocha té sebestřednosti může vést k výhře, jenže ne tak úplně, pokud je využijete samotné, bez žádné jiné vlastnosti, zvláště v případě Mrzimoru. Takže J.K. Rowlingová v podstatě odsuzuje jezevce k věčnému snažení, které většinou nepovede k úspěchu. A co když vezmou žlutí svůj osud do vlastních rukou, jako je tomu u nás na hradě? No, rozhodně to nejsou všichni bezmezně milí a ochotní kamarádi, i když vyloženě zlý na mě asi ještě žádný z nich nebyl. Nebojí se projevit zdravé sebevědomí, jsou společenští, vtipní takovým měkkým a ne příliš bodavým způsobem, myslí na ostatní. Základní rysy tady jsou, jen doplníme trochu toho sebeuvědomění, přidáme špetku průbojnosti a větší odhodlání vyhrát. Takže ve výsledku nám tu pochoduje kolej s vřelým a otevřeným vztahem k ostatním, která si ovšem dovede vážit i sama sebe a občas se zachovat egoisticky.

**

Zmijozel
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle –
ti ničeho se neštítí, by došli svého cíle.

A jsme u té nejprohnanější, nejobávanější a nejstrašnější koleje vůbec! Protože kam jinam šoupnout práskače Draca, strašného Voldemorta a pokusit se to zalepit Snapem? Když se malého dítěte po přečtení prvního dílu zeptáte, kam by rozhodně nechtělo, nadšeně hlásí, že do Zmijozelu, protože tam "šou šamí žápoláči!" rozhazuje rukama ve vzduchu můj malý mudlovský bratříček. A ještě horší je, že stejně, až na to šišlání, odpoví i hodně starších čtenářů po posledním díle. A není se čemu divit - chladnokrevní vrahové, sobci, ti, kteří musí vždy stát proti Nebelvíru... To nezní moc lákavě, co? Naštěstí skutečnost se knihám vzdaluje víc, než by se mohlo zdát. Ambiciózní? Ano, proč ne. Sebevědomí? Někdy trochu víc, než je zdrávo, ale nic hrozného. Ironičtí? Občas. Krutí? Ani trochu. I tady platí, že záleží na jednotlivých členech, ale všichni se jakž takž drží společných rysů. Rádi vyhrávají, ale nejdou přes mrtvoly, dokážou být soucitní, hodní, povzbudiví, ale i zapálení soupeři a rivalové, které není radno podceňovat. Zmijozel se tak stává zajímavou kolejí i pro ty, kteří ji před tím odsuzovali, protože nabízí pevnou pospolitost, ale i možnost zářné sólové dráhy, může vás naučit vnímat hranice vás samotných nebo vašeho okolí a dokáže vypracovat z každého silnou a úspěšnou osobnost.

**

Havraspár
Či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.

Ano, je to tak, na řadu přichází havrani. Nebo orlové? Filmaři v tom mají zmatek. Ti nejchytřejší, kteří celé dny leží v knihách a bloumají nad nesmrtelností kamene nebo nad něčím podobně nudným, ti podivíni, jež vlastní svět pohltil natolik, že se tak trochu odtrhli od reality. Kolej, ze které vzešla spousta slavným vynálezců, je opravdu přeplněná moudrostí, kreativitou a zvědavými hlavami. Tedy aspoň podle Rowlingové. Tak mě teď napadá, jak to, že se hlavní bodový boj odehrával nejčastěji mezi červenými a zelenými, když Havraspárští museli  spoustu safírů nahrabat na té své genialitě? Hm... Každopádně nad jedním hloubat nemusím - ve skutečnosti by se nám trocha té moudrosti navíc hodila. Sice jsme kolej plná přirozeně inteligentních kouzelníků (ego-up!), ale ne zase takových šprtů, jak nás často lidé prezentují. Přirozená zvědavost, zapálení do studia nebo lehké tajemno tady sice je, ale rozhodně není škola pro většinu z nás prioritou, takže mnohem častěji srší z většiny modrých humor a chuť se bavit než nutkání zalézt do rohu a číst si.

**

Nebelvír
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.

Vytaste transparenty, připravte konfety a nezapomeňte Brumbálovi připomenout, komu nadržovat, protože přichází červení! Udatní bojovníci, hrdinové, odhodlaní zemřít za dobrou věc, vůbec ne trošku nafoukaní, zdánlivě dokonalí. Chvílemi na mě něco zoufale křičí, že tady je něco špatně, hodně špatně, i když takové lakování vyhovuje zápletce. Přiznám se, že tohle mě na celé problematice nereálnosti kolejí vytáčí úplně nejvíc. Merlinudík mě Nebelvírští okolo vždy dokážou uklidnit tím, že zdaleka nejsou všichni rytíři v nablýskané zbroji. Přátelští, odhodlaní s bojovnou povahou, občas mírně překračují meze vyššího sebevědomí, ale uvědomují si svoje chyby a dokážou se ukočírovat. Hřejivá lví rodina dokáže vydat ze svých řad jak ambiciózního ministra kouzel, tak tichou knihovnici či úspěšného hráče famrfpálu. Je jen na kouzelnících, jak využijí dar možnosti pevné pospolitosti a zkušeností, které jim kolej nabízí. Vytasí svou statečnost a budou se rvát se vším, co jim vejde do života, nebo raději poskytnou světu hřejivou náruč a nevtíravou, nenápadnou pomoc?

***

Zkrátka a dobře, nikdo není dokonalý a něco kategorizovat je zatraceně velká výzva. Chápu, že se v popisu nemusíte najít či s něčím nebudete souhlasit, ale já prostě nejsem schopná nabídnout objektivní pohled, proto se vše mísí s dojmy, emocemi a nejsou to holé fakty, jak by si někteří přáli. Ráda si vaše názory pročtu, protože sama nevím, jestli jsem si s článkem poradila dobře a tenhle novinářský souboj zvládla, písmenka mě dnes nějak neposlouchají. Doufám, že jsem vám aspoň trochu přiblížila moje vnímání věci a dala někomu téma k zamyšlení.