První modré hradní dojmy

Stejně tak, jako byl každý z vás jednou nováček, každý poznával tajemství hradu. Ať už sám, či se svým patronem. Já, vždy nedočkavá a podnikavá, jsem se pustila do objevování nejskrytějších zákoutí sama, jen s velkou vervou a hrstí odvahy.

Jako první jsem prošla vše v hradu. Od Velké síně, ve které jsem se zdržela asi půl hodinku ve snaze navázat s někým konverzaci - neúspěšně, přes knihovnu, ošetřovnu, sovinec, dívčí umývárnu až po pokus dostat se do sklepení a starého kumbálu - jak jinak než bez úspěchu. Hodně času jsem také strávila v Síni nováčků, ale přiznejme si, kdo ne.

Když pominul ten největší náraz okouzlení tímto místem, přesunula jsem se na Příčnou ulici. Přiznám se, prošla jsem každý obchod. Tedy až na Borgin & Burkes, pochopitelně. Ale snažila jsem se! Samo sebou jsem ochutnala i pověstnou zmrzlinu Floreana Fortescuea, jež byla výborná. Ve většině obchodů jsem si nic nekoupila, protože jsem měla menší nováčkovskou finanční krizi, která stále přetrvává. Nejvíce času jsem strávila v Krucáncích a Kaňourech, svatyni každého knihomola. Některé tituly bych si ráda koupila, až má krize odejde škodit někomu jinému.

Stále ochromena rozmanitostí Příčné ulice jsem došla do Prasinek, kde mě teprve dobrodružství čekalo. Jako první jsem navštívila Žlutou tlapu, kde jsem si přivydělala 4 svrčky. A věřili byste, že můžete zůstat v Ďáblově jámě až jednu celou hodinu?! Mně se to podařilo. Našla jsem mezitím asi deset Bertíkových fazolek, zhruba třicetkrát jsem spadla do jámy, ale náramně jsem si zapřemýšlela a otestovala se v jazyce.
U Tří košťat je jako vždy hodně rušno. Místo najdu u několika nováčků, kteří se baví jen spolu a ignorují mě - opět jsem se neúspěšně snažila zapojit do rozhovoru.

Po dopití objednané limonády jsem se odebrala prohlédnout si Godrikův důl. Chviličku jsem si poseděla v parku a přemýšlela, kam se půjdu podívat. Jelikož nikoho v Godrikově dole neznám, šla jsem k rybníku, kde jsem proseděla dlouhou chvíli. Když jsem se svalila do trávy, nějak na mě padla únava, a tak jsem se vrátila zpět do hradu, abych se pořádně vyspala a nabrala síly na další den, den rozřazovací slavnosti.

Už od rána jsem byla neskutečně natěšená, ale zároveň nervózní z toho, kam mě klobouk zařadí. Když potom v osm večer vyřkl Havraspár, nemohla jsem být šťastnější. Taky jsem dostala tu nejlepší patronku Jitty, která mi ochotně zodpověděla pár otázek, na které jsem si nedokázala najít odpověď sama. Jsem moc ráda, že mohu být součástí něčeho tak úžasného, jako je modrá havraspárská rodina.