Metody trestání studentů I.

Mnozí vzorňáčci ještě nikdy kloudný trest nedostali, takže si možná nedovedou přestavit, jak takové výchovné opatření vypadá. Já sama jsem si již nějaký ten trestík na vlastní kůži ozkoušela - z čistě akademických důvodů, samozřejmě, takže vás mohu zasvětit do života podzemních raubířů, kteří ve sklepení, popřípadě v jezeře, tráví pomalu více času než na svobodě.

Z havraspárské koleje se mezi ně řadí Any Dawson, která je i přes svůj momentální pobyt v mrazáku na první příčce nejčastěji trestaných modrých s celými dvaceti tresty. Jelikož mě tato výtržnice baví, ukážeme si na jejím případu pár příkladů. Nemusíte se však bát, sama mi schválila spolupráci.

**

Udělované tresty mohou mít různé podoby, tady je několik ukázek těch nejzajímavějších.

**

K vypracování se Merlinužel nedostaneme, ovšem už samotná zadání jsou často velmi peprná. Profesorům však i v této oblasti dochází nápady, takže nutí samotné studenty, aby jim vymýšleli relevantní tresty.

*

Ovšem plnění trestů není jediná metoda polepšování nezbedných studentů. Svým zlobením si často někdo vykoleduje ozdravný pobyt ve sklepení, kde to opravdu moc nevoní. Inu, posuďte sami.

*

Abych vás neunudila výčty trestů slečny Dawsonové, posuneme se dál. Tentokrát na hradní pozemky, kde už je to dle mého názoru o poznání lepší než v plesnivých kobkách pod hradem. Udělování už se netýká profesorů, ale odpovědného vedení koleje. Primus či prefekt v případě kulišáren ve Velké síni otevře okno, postaví si nezbedného studenta do trajektorie kopu a vyšle jej na expedici do Hanibalova jezera. Musím říct, že mají docela trefu!

**

Jak vidíte, důvody pro potrestání studenta můžou být opravdu různé a o spravedlnosti a efektivitě se v mnohých případech můžeme pouze dohadovat. Je tu však ještě jedna metoda napravování výtržníků, která nejen že je nespravedlivá a neefektivní, ale také nezákonná!

Jedná se o přeměňování studentů v nežádoucího tvora či předmět. Možná si říkáte, že to se přeci v dnešní době na tak moderní škole, jako jsou Bradavice, nemůže přihodit ani ve snu. Nuže, v tom případě jste na omylu, protože násilné přeměny a zaklínání studentů je zde takřka na denním pořádku.

Zde můžete vidět, jak mě ředitel Whitecrow proměnil v koště.

*

Pan ředitel je v úpravách vzhledu zřejmě mistr, poněvadž se obul i do negramotné studentky třetího ročníku, jíž přičaroval prasečí rypák. Chuděra se pak musela dlouho léčit na ošetřovně a povinně studovat slovník spisovné češtiny.

**

Je Mnisterstvo obeznámeno s těmito praktikami na hradě? Je si vědomo alarmující situace přeměn žáků ve zvěř či kouzelné předměty? Už za dob z kronik slavného Harryho Pottera a ještě dávno před tím platila zásada vyřčená ústy profesorky McGonagallové:

„Tady u nás nikdy nepoužíváme přeměňování jako trest! U nás dáváme školní tresty! Nebo to ohlásíme řediteli koleje, do které provinilý student patří!“

Našel snad pan ředitel skulinku v zákoně, obešel obecně platící pravidla hradu? Blíží se naše škola do prastarých časů věšení studentů za kotníky? Máme se obávat? Máme se bát?

*

Přeměňování těl je jistě strašné, největší noční můrou všech zlobivců je ovšem vyloučení, k němuž také čas od času dochází. Je to nejvyšší trest a je vždy nepříjemné číst podobná oznámení. Ale pravidla jsou pravidla. Na rozdíl od nekalých praktik uvedených výše je tato metoda zcela zákonná a žádoucí.

***

Teď už víme, jak to vypadá ve sklepě a v jezeře. Legálnost některých udělovaných trestů se pohybuje na hraně a v některých případech (viz hlazení kaktusů a proměňování v košťata) dokonce daleko za ní. Otázka, zda jsou tyto metody dostatečně efektivní, však stále zůstává nezodpovězena. Proto očekávejte pokračování úvah na téma školních trestů v dalším díle časopisu!