Zendaer Amattis a Annie Sami Criss se vrací!

Zen býval kdysi dávno slavným modrým primusem, Annie zase krásnou žlutou redaktorkou ŽT. Oba se nám vrací na hrad a já se je rozhodla vyzpovídat.

Zen s Annie už jsou dlouholetým a moc zajímavým párem. Já se s nimi seznámila v parku a ihned mě dost zaujali. Proto jsem si na ně sehnala kontakt a domluvila si rozhovor.

Pro ty, kteří o nich nic neví: Zendaer Amattis je bývalým modrým primusem a také pisatelem do Denního věštce i kolejního časopisu Corvina Declaratio. Annie Sami Criss, která sama sebe označuje za Zenovu "yellow trophy wife", se do povědomí hradu zapsala svými články, které psala do žlutého kolejního časopisu, Žlutého Trimela.

Přečtěte si názory našeho páru, nějaké ty pikantnosti z jejich vztahu, něco málo o jejich starých časech na hradě i důvody, které je vedly k návratu. Rozhovor je to možná dost dlouhý, ale o to víc zajímavý a já věřím, že si ho užijete!

Corvinus Declaratio: Zdravím, Annie a Zene! Hned na začátek by mě zajímala jedna věc. Spousta z nás tak nějak tuší, že jste na Hogu dříve byli, mohli byste mi ale říct, kdy se tohle zhruba událo? Jak je to dlouho, co jste se na hradě ukázali úplně poprvé? A jak jste se ke hradu dostali?

Annie Sami Criss: Ahoj, no, už to chvíli bude, *zasměje se*  ale nedávno jsme se o tom paradoxně bavili a teď to bude pět let. Já se na hrad dostala na popud dvou kamarádek od mudlů, které na hradě svého času studovaly – Caroline od modrých a Dairine od žlutých.

Zendaer Amattis: Hoj, přesně tak. Bylo to vlastně tak, a to jsem dlouho nevěděl, že Annie se na hradě objevila už na začátku letních prázdnin 2012, kdežto já jsem se na popud tetičky Niam objevil až v poslední možný termín na podzim.

*

Corvinus Declaratio: Jak jste prožívali své nováčkovské začátky na hradě? Byli jste spíš aktivní nadšenci, kteří šli každou chvíli všude vidět, nebo jste se spíš skrývali v ústraní?

Zendaer Amattis: Popravdě když jsem tohle dřív vyprávěl, tak jsem měl dojem, že jsem se zpočátku moc neprojevoval. Ale jednou se Elysion nudila a listovala kolejkou a pak mi obila o hlavu, že jsem už od začátku sem tam v kolejce pobýval. Nicméně mimo kolejku jsem myslím zpočátku nic moc nedělal, jen tak prozkoumával hrad a studoval. Přeci jen jsem oproti Annie neměl ten náskok z léta a netušil jsem pořádně, kde co je.

Annie Sami Criss: Já se nejvíce věnovala vnitrokolejní celoroční soutěži a famfrpálu – myslím, že jsem tehdy byla v bráně ve všech zápasech Mrzimoru. Jinak jsem se podobně jako Zen ochomýtala hradem a studovala si své předměty. A do toho jsem jen trochu začínala psát do Trimela a zkoušela vymýšlet něco do koleje. Možná to bude důvod, proč jsme na sebe během prvního ročníku prakticky nenarazili – každý jsme se věnovali tomu svému.

*

Corvinus Declaratio:Věděli jste už dopředu, že byste rádi do svých kolejí? Nebo jste se snad nechali přesvědčit na hradě? Nebo se dokonce stalo to, že byste volbu nechali zcela na klobouku?

Annie Sami Criss: Od začátku jsem věděla, že chci a patřím do Mrzimoru, ale nakonec jsem to rozhodnutí nechala ze zvědavosti na Moudrém klobouku – zda mi potvrdí mojí představu. A potvrdil. *usměje se*

Zendaer Amattis: *začne se smát a pak se pomalu rozhovoří* Popravdě můj první dojem byl „V Havru jsou chytří, já jsem chytrý, tak chci do modré“. Jenže pak tetička Niam začala láteřit, jak to modří přehání a hrotí a jak mě to bude akorát obtěžovat a nedokončím studia. Tak jsem si říkal, že třeba Zmijozel by byl lepší, což už tetička odkývala, jelikož tam má mnoho známých. Nicméně nakonec dle rozřazení jsem skončil v Havraspáru a mé další zkušenosti mi potvrdili, že to byla dobrá volba.

*

Corvinus Declaratio: Co ve výsledku váš vztah ke kolejím, do kterých jste se dostali? Byli jste spokojení nebo spíš ne?

Zendaer Amattis: Jak říkám – trošku jsem se skrze tetičku obával Havraspáru, ale myslím, že jsem dobře zapadl a dodnes na kolej nedám dopustit. Takže spokojenost.

Annie Sami Criss: Já jsem si hodně užila první ročník díky úžasné vnitrokolejce, ale pak postupně upadala aktivita a začalo mě to trochu ubíjet, protože jsem měla ráda aktivitu, soutěže a tak, ale i když jsem něco začala, tak nebyl moc velký zájem. Takže spokojená jsem byla, ale byla bych spokojenější, kdyby byla větší aktivita v tomto směru, ač jinak kolej  je přátelská a aktivní, jen se občas nikomu do ničeho nechce. Asi jsme opravdu takoví ti ospalí jezevci. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Pro starší ročníky asi nebude takovou novinkou fakt, že jste se nakonec dali reálně dohromady a tvoříte pár do dneška. Jak jste se vůbec vy dva konkrétně seznámili?

Annie Sami Criss: Ono to není novinkou? *rozesměje se* My jsme to nikdy až tak na hradě neřešili, neměli jsme snahu to nějak zvlášť šířit, ale samozřejmě to, jak říkáš, starší studenti věděli. A jak jsme se seznámili? *uchechtne se* Na to máme každý jiný názor.  Já si to pamatuji tak, že jsem Zena vyslýchala ohledně mudlovské vysoké školy a nějak jsme se dali do řeči. On si to nicméně vůbec nepamatuje, protože mu dle jeho vlastních slov „psalo tou dobou na to téma až moc otravných lidí“. Takže to je věc názoru.

Zendaer Amattis: Můj... názor... je takový, že jsem si Annie všiml v podstatě kvůli postu prefekta. Respektive pročítal jsem čarostavy snad všech na hradě, takže mě zaujala zmínka o vlastnoručně psaných parodických pohádkách. *Annie se uchechtne a nostalgicky povzdychne* Nicméně pořádně bavit jsme se – dle mého názoru – začali bavit až o něco později, kdy jsem postřehl, že se Annie často v síni objeví, pozdraví, a zničeně nahodí, že tohle ji ubíjí a tamto se stalo a získal jsem z toho dojem, že bych se měl asi zeptat, zda je ok a zvládá. A od toho jsme se nějak dali do řeči.

*

Corvinus Declaratio: Padli jste si do noty hned, a nebo jste se ze začátku moc nemuseli?

Zendaer Amattis: No pokud dáme na názor Annie, tak asi moc ne zezačátku. Ale nepamatuji si jako zvlášť iritující s otázkami, takže to asi nebylo tak zlé.

Annie Sami Criss: *otočí se na Zena* No já tě ráda občas neměla, protože sis ze mě dělal srandu a říkal mi Eminem, nebo Annie Minaj. *otočí se k Arietty* Jsem tou dobou byla v jedné pěvecké soutěži a nemoudře jsem Zenovi poslala stránku, kde se to konalo, jestli by mě nepodpořil.

*

Corvinus Declaratio: A jak vůbec ve výsledku došlo k tomu, že jste si řekli, že to spolu zkusíte? Bylo to poklidné nebo je to historka, kterou provází velké drama?

Zendaer Amattis: No vzhledem k tomu, že jsme z málem opačných konců republiky, tak klíčový byl Letní výjezdní seminář v Honorově, kde jsme se měli vidět poprvé mimo hradní prostory. Nicméně vzhledem k našim poněkud rozdílným povahám to nebylo zrovna nejklidnější. Ale nakonec to dobře dopadlo a víc bych to nerozebíral.

Annie Sami Criss: Výjezdní seminář byl velice zajímavý, hlavně proto, že většinu času jsem měla dojem, že si všichni myslí, že už spolu jsme. *začne se smát a pochechtává se celou dobu, co pokračuje* Zatímco já jsem ho poprvé viděla až tam, respektive mne vyzvedával v Brně, protože jsem neznala tamější mudlovskou dopravu. Byli jsme domluveni, kde se potkáme, a já tam byla brzy, a tak jsem čekala. Když jsem viděla, jaké obří děsivé monstrum se ke mně blíží, tak jsem se rozhodla, že vynechám oční kontakt, vezmu ho na vědomí a budu pokračovat v cestě, jako kdyby mě ani trošku nezastrašoval.

Zendaer Amattis: Je fakt, že první hodinku v Honorově, jsem měl takový dojem, že jsem zastrašoval všechny studentky okolo. Přeci jen mé tmavé vlasy a v tu dobu silné opálení ve spojení s mojí výškou dělalo svoje. Naštěstí brzy dorazili Havraspárští, kteří mě už dobře znali a tak narušili tento špatný první dojem.

*

Corvinus Declaratio: A jak dlouho už spolu reálně vůbec jste?

Annie Sami Criss: V létě to budou čtyři roky. *usměje se a Zen přikývne*

*

Corvinus Declaratio: Je něco, co Vás na tom druhém hrozně moc štve, ale naučili jste se s tím žít?

Zendaer Amattis: My si dobře sedneme, protože přes naše rozdíly spolu dobře fungujeme. Jde spíše o drobnosti jako třeba, že jsem si musel navyknout na trošku jiný stravovací řád. Jednak jsem zvyklý, než někam vyrazím, si projít zběžně jídelní lístek, abych si pak snadno vybral jídlo. Annie toho není příliš schopná, takže si potřebuje projít lístek, vybrat favority a ty postupně eliminovat. A pak ještě rozeznávání klíčových frází jako třeba „je to docela syté“, kdy je překladem „asi to budeš muset brzy převzít a dojíst“.

Annie Sami Criss: S tím musím souhlasit, není moc věcí, ve kterých bychom se zásadně neshodli. Pokud mám něco takhle nahodit, tak je to Zenova schopnost být vzhůru, i když spí, což vede k situacím, že s ním začnu mluvit, on mi odpovídá, ale je dost nepříjemný až zlý, ale vlastně spí, a když se pak opravdu probudí, tak nechápe, proč jsem naštvaná/smutná/uražená, protože vůbec netuší, že na mě byl zlý.

*

Corvinus Declaratio: A je tu naopak něco, co se Vám na tom druhém od začátku šíleně líbilo?

Zendaer Amattis: Na hradě se mi zalíbila živým způsobem komunikace, když pominu ony problémy, a pak určitým smýšlením, které šlo vidět v jejích článcích. Naživo... no nejdřív vlasy *primusovsky se usměje*... a pak její schopnost vyvážit to, že někdy dokáži být poněkud „emočně mrtvý“. Její nadšení mě pomohlo trošku víc probrat  a docenit některé věci.

Annie Sami Criss: No, jak už to tady bylo naznačeno, tak jsem to neměla svého času u mudlů nejlehčí, takže co jsem já hrozně ocenila, byl jeho upřímný zájem o to, jak se mám, jestli jsem v pohodě, co se dělo a tady tyhle základní věci. Bylo to něco, co jsem kolem sebe neměla a dost potřebovala. A potom to byl jeho specifický smysl pro humor a to, co jsem tehdy ještě nedocenila, jeho snaha mě zapojit do hovoru, ač často úchylných modrých. *zasměje se* Zpočátku jsem na letním semináři nevěděla, jak se zapojit, tak jsem tak jako stála v koutku a jen sledovala dění, načež jsem byla přes démonka bombardována, ať se připojím k němu a modrým.

*

Corvinus Declaratio: Co vás společně baví nejvíc dělat? Máte nějaké oblíbené aktivity, které si bez toho druhého nedokážete představit?

Zendaer Amattis: Velmi zajímavá otázka. *potutelně se usměje* Nicméně hrajeme některé hry na počítacím mudlovském stroji, které by bez toho druhého nebyly zábavou. Taktéž sledujeme mudlovské pohyblivé obrázky, kdy se navzájem skrz vkus toho druhého obohacujeme ve svém výběru. A často tyto kombinace nás vedou k filozofickým debatám o nesmrtelnosti třaskavého skvorejše.

Annie Sami Criss: *usilovně přemýšlí* A taky rádi jíme! Moc rádi jíme! *směje se* Je to těžká otázka, kterou je náročné dobře zodpovědět.

*

Corvinus Declaratio: A jak se vůbec kdysi dávno na Hogu reagovalo na váš vztah? Tušili to ostatní dopředu, a nebo to bylo pro hrad jedno velké překvapení?

Annie Sami Criss: Jak jsem už říkala, nemyslím si, že by se na to nějak extra reagovalo. *zasměje se* To bude ale možná i tím, že už nějakou dobu předtím než jsme spolu skutečně byli, jsme měli na hradě společnou kamarádku z nižšího ročníku, která si nás adoptovala jako své rodiče, *Zen mrmlá něco o tom, že proti jeho vůli* což vedlo k tomu, že jsem ve svém čarostavu měla vícesmyslné poznámky jako „married with a child“, jakožto narážku na mudlovský seriál „Married with Children“. To si ale lidé vykládali různě, takže se mě pak jiná kamarádka skutečně zeptala, zda jsem vdaná a mám dítě, což byla asi ta nejprapodivnější otázka, co mi kdy kdona hradě položil.

Zendaer Amattis: Chraň Corvus, vdaná a s dítětem. *pobaveně, ale trošku zděšeně* Mně přišlo, že můj mentor Justin na to měl oko a spolu s legendárním Lopézem si to dali dohromady. Ale nepřišlo mi, že by to někdo předem tolik řešil, ale zase jsem nikdy nedal až tolik na tu hradní drbárnu... hlavně mě tedy nikdy nikdo pořádně nezačlenil do hradní drbárny. *pohoršeně* A překvapení – vím, že během prvního půlroku vztahu, si existencí vztahů nebyli jistí ani někteří nejbližší modří z koleje, protože nebyli v Honorově a jak už tu padlo – neměli jsme potřebu šířit, jak moc jsme „zaláskovaní“. *řekne otráveným afektovaným tónem*

*

Corvinus Declaratio: Každopádně teď se posuneme opět trochu zpátky k vaší kariéře na Hogu. Zene, ty jsi byl jedním vůbec z nejmladších péček v historii na hradě. Prefektskou pozici jsi získal ve druhém ročníku. Jak jsi reagoval, když ti toto místo bylo nabídnuto? Měl od začátku nástupu na hrad chuť péčkování zkusit? A Annie, jak přesně ses ty dostala ke psaní do kolejního časopisu, Žlutého Trimela? Případně měla jsi sama někdy chuť vyzkoušet nějakou z kolejních funkcí?

Zendaer Amattis: Popravdě jsem Justinovi napsal, zda si ze mě dělá své sedací partie. *rozesměje se* Nebyl jsem totiž kdoví jak úspěšný na body, ale nabízel jsem, že bych mohl zodpovědně s něčím vypomoct. Vlastně jsem původně navrhoval, že bych třeba zvládl po slavné zombie van Eyck převzít pokladnici Havraspáru. A pak najednou prásk a Justinova sova mi mává před obličejem nabídkou odznaku. Tak jsem se rozmyslel a přijal. Trošku jsem si říkal už od začátku, že by to stálo za zkoušku, ale nečekal jsem to rozhodně tak brzy.

Annie Sami Criss: Nejdřív jsem se k tomu dostala právě přes vnitrokolejní soutěž, která nám dávala šanci občas něco psát a jelikož ráda píšu, tak jsem toho využila. Nicméně skutečně můj první článek byl, pokud se pamatuji správně, rozhovor s nováčky. Rozhovory mě začaly hodně bavit, takže jsem pak měla několik dalších samostatných rozhovorů. Plus mě dost nabudila podpora naší tehdejší šéfredaktorky Sophie Glis Glisové. *pousměje se* Každopádně můj velký rozjezd nastal s Bradavickou čtyřkou, protože jsem se rozhodla udělat s našimi šampióny rozhovor, který by šel přes klasické „Jak se těšíte? Jak vidíte své šance?“ a tak podobně, čímž vzniknul můj první šílený rozhovor. Co se týče funkcí, tak jsem se po prvním ročníku ucházela o pokladnictví, které nicméně dostala Pat – a jen dobře pro kolej, protože v té funkci byla výtečná. *usměje se* Měla jsem pochopitelně zájem i o zasedačku a tak podobně, ale za své působení na hradě jsem toho nedosáhla.

*

Corvinus Declaratio: Zene, co tě potom přimělo vzít o rok později, v tvém třeťáku, pozici primuse? A Annie, kde jsi ty brala své nápady na Šílené rozhovory či Poradnu?

Zendaer Amattis: V jednom slově - povinnost. Vedení postrádalo ověřené zkušené lidi a já jsem byl v takový moment nejlogičtější volbou.

Annie Sami Criss: Šílené rozhovory původně začaly jako rozhovory typu „rapid fire“, aneb pokládáte otázky buď, anebo, a musí se odpovědět automaticky, bez přemýšlení, co nejrychleji. Později jsem k tomu začala přidávat zdánlivě náhodné otázky, které se týkaly všeho, jenom ne tématu B4. Lidem se to zalíbilo, tak jsem to pak přenesla i mimo B4, konkrétně k prefektům, fialovým a tak dále. A pokud jde o poradnu, tak mi vždy přišlo úsměvné, jak jsou koleje v povědomí mudlů v neuvěřitelně brutálních nereálných stereotypech, čehož jsem se rozhodla využít. Moji poradci tudíž odpovídali na otázky v duchu těchto stereotypů a výsledek byl myslím rovněž úsměvný.

*

Corvinus Declaratio: Zene, bavilo tě víc primusovat, nebo prefektovat? Případně kdybys tyto pozice měl srovnat, jaké byly jejich klady a jaké jejich zápory? A Annie, bavila tě víc Poradna, nebo ŠR?

Zendaer Amattis: To je pro mě těžké zodpovědět. Jako prefekt jsem nastoupil do rozjetý kooperace mé patronky Eliah a VPP Justina, kterým jsem nemohl až tak zásadně vypomáhat. Myslím tedy, že moje práce na pozici prefekta nebyla až tak zásadní, ale zas jsem byl nadšený ze zasedačky a všeho okolo. Jako primus jsem naopak začal poněkud osamocen, doplněný o schopné, avšak taky nepříliš zkušené prefektky a členy zasedačky. Myslím, že obě funkce jsou dost o tom, jak si odznaky mezi sebou rozdělí povinnosti. Ve výsledku jsem preferoval to, co jsem dělal jako primus, ale kdybych si měl dnes vybrat, tak bych si buď vzal jen část těch povinností a byl prefekt, nebo bych více delegoval na ostatní, abych si jako primus nepřipadal neustále něčím vytížený, zaneprázdněný a nestíhající. V kombinaci s mudlovskými povinnostmi jsem nakonec asi nebyl příliš dobrým primusem.

Annie Sami Criss: Oboje záleželo dost jak na lidech, tak i na otázkách, tudíž se to pro mě dost střídalo. Nicméně mě asi více bavilo pracovat na poradnách, pokud jsem tam tedy zrovna měla kreativní poradce. U ŠR byl hlavní problém to, že mi časem začala docházet témata a, stejně jako u poradny, i lidé, kteří by se mnou spolupracovali.

*

Corvinus Declaratio: Co se Vám na Hogu nejvíc líbilo? Měli jste na Hogu nějakou opravdovou vášeň, o které bychom nevěděli?

Zendaer Amattis: U mě to začalo předměty – dodnes nejraději vzpomínám na Přeměňování a pak na jakýkoliv předmět profesorky Malrinové. Byly to předměty, kde se dala vzít naše realita a malinko si s ní pohrát a přiučit se tak něčemu magickému. K tomu pak přibylo psaní do novin, kdy jsem poněkud neobvykle – aspoň tak to bylo vnímáno – preferoval psaní do Věštce, namísto do Corvina. Zpočátku jsme měli ve Věštci plány na jistou pravidelnou rubriku, ale nakonec se to zvrhlo na nějaké mé obvyklé úvahy a občasné komentování hradního dění.  Samozřejmě jistá zábava bylo i být členem zasedačky a rozhýbávat kolej, menší zábava už byl sál studentské (z)rady, ale někdy jsem se i tam velmi pobavil, možná ale hlavně na cizí účet. *zákeřně se usměje*

Annie Sami Criss: S výukou musím souhlasit, byť já musím pro změnu vyzdvihnout předměty mdm Janel, případně Kryptologii. Studium těchto předmětů jsem si skutečně užívala. Co mě ovšem opravdu hodně bavilo, byl soubojový klub a potažmo sklepení. Do teď si pamatuji své nadšení z poražení chrobáka, kterému následovalo zuřivé bombardování Zena uprostřed noci zprávami, že jsem úspěšně porazila své první monstrum. To je svým způsobem jedna z věcí, které mne nejvíc mrzí, protože se vracíme bez veškerého majetku, tudíž přijdu o svoji úžasnou hůlku a plamínek a tak vůbec. *povzdychne si a pak se uchechtne nad svým náhlým materialismem*

*

Corvinus Declaratio: Co se vám naopak na Hogu vůbec nelíbilo? Případně co vás donutilo odejít?

Annie Sami Criss: Už jsem na to narazila – co mě nejvíc mrzelo, byla, z mého pohledu, upadající aktivita v koleji. Po většinu svého studia jsem se snažila být aktivní, vymýšlet soutěže, psát a jinak se zapojovat, ale často minimální odezva a spolupráce mě v kombinaci s náročným mudlovským životem začaly ubíjet. Zkusila jsem nějaký čas v mrazáku, a pak se vrátit, nicméně se nic nezměnilo, jak v koleji, tak v mém životě, tudíž jsem se spolu se Zenem nakonec smazala. Už jsem byla unavená a čekaly mě velké změny v mudlovském životě, tudíž jsem se rozhodla školu opustit.

Zendaer Amattis: Z mé strany to byl mudlovský život a vyčerpání primusováním. Jak jsem naznačil – primusování je dost o rozvržení práce a já jsem si, v dobré vůli dát ostatním prostor se zaběhnout, toho naložil asi příliš mnoho. V kombinaci s nároky v mudlovském životě jsem po školním roce na postu primuse cítil, že další rok už nezvládnu a tak jsem post předal a v tandemu s Annie jsem se nejdříve zmrazil a poté opustil hrad úplně.

*

Corvinus Declaratio: A co vás přimělo se vrátit zpátky?

Zendaer Amattis: Uplynul nějaký čas a mé mudlovské povinnosti se změnily takovým způsobem, že si myslím, že bych si mohl opět pobyt na hradě dovolit. Zároveň uplynulo dost času, nemyslím si, že by mě pronásledovaly nějaké spory z dob mého odznakování, a tak si myslím, že si opět mohu užívat to, co hrad nabízí, bez postranního politikaření, které přichází s odznakem.

Annie Sami Criss: V podstatě to mám stejné. Mudlovské povinnosti se změnily, rozporuplné pocity ohledně hradu se uklidnily a tudíž na povrch opět vyvstal můj původní sen z doby studia a to úspěšně dokončit studium a možnost učit další generace studentů. Tudíž jsem se rozhodla navrátit tento sen splnit.

*

Corvinus Declaratio: Měli jste někdy na Hogu nějaký velký sen, který se Vám nesplnil a chtěli byste jej třeba teď po návratu na hrad dosáhnout?

Annie Sami Criss: To už jsem částečně zodpověděla, *zasměje se* nicméně najdou se i další věci. Kupříkladu se za mého působení vystřídali na pozici knihovníka tři lidé, ale nikdy se mi nepodařilo dosáhnout vydání knihy, kterou jsem dala dohromady. Možná se zkusím opět navrátit k soubojáku a pokořit zbylá monstra ve sklepení. Ale mým hlavním cílem zůstává profesorství.

Zendaer Amattis: Mé sny se z velké části splnily již dřívějším působením. Chtěl jsem se od počátku tak nějak zapsat do „dějin hradu“, což jsem svým raným funkcováním nejspíše dokázal. K čemu bych se možná chtěl vrátit, je vytvoření pravidelné rubriky v Denním věštci a kdo ví, třeba bych jednoho dne mohl učit, abych nemusel dřít u tetičky ve skřítčí manufaktuře.

*

Corvinus Declaratio: Co si od návratu na Hog oba slibujete? Máte v plánu spíš žít v ústraní, nebo do toho vlítnete po hlavě a půjdete všude vidět?

Annie Sami Criss: Už jsem se poučila a mnoho si neslibuji. Není to o tom, že bych se cítila nějak dotčeně, nic takového, jen jsem teď někde trochu jinde. Když jsem na hradě začínala, tak jsem se snažila být hodně aktivní a získat pozornost a docenění, kterého jsem u mudlů měla pomálu. To mě již nicméně netrápí, takže se nebudu za každou cenu snažit být všude vidět. Tentokrát se chci soustředit jen na věci a lidi, které mám ráda a postupně se dopracovat ke svým cílům.

Zendaer Amattis: Obdobně jsem na tom i já. Už jsem se poučil, nejsem rozvášněným lososem, který musí být všude, mít vše a už včera bylo pozdě. Tentokrát bych se rád v klidu vrátil k těm částem studia, které jsem měl rád, zkusil dosáhnout již zmíněných několika drobných cílů a pak se uvidí, zda bych učil, nebo žil ze stipendií přestárlého studenta.

*

Corvinus Declaratio: Tak tedy díky moc za Váš čas a rozhovor. Pokud by bylo ještě něco, co byste chtěli čtenářům vzkázat, tak máte příležitost.

Annie Sami Criss: Tak to já asi nechám spíš na Zenovi, když jsme v tom Havraspárském časopise. *usměje se a rozloučí se*

Zendaer Amattis: Sice to není jisté, ale zdá se, že Havr vyhrál pohár. Jsem hrdý na modrou kolej a její výkon. Gratuluji všem, co na tom měli velký podíl. *významně se podívá na Arietty* A jinak se těším, až se potkáme opět na hradě a opět poznám další skvělé modré.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář