HOG Legendy: Niane z Libelusie

Náš nový seriál ukazuje nepoznanou tvář Bradavických legend. První díl se zaměřuje na zakladatelku předmětu Šéfredaktorské minimum a nynější šéfredaktorku Denního Věštce.

Legendy. Jsou tu s námi mnoho let a každý z nich něco dokázal. Je obdivuhodné, že Ti, co jsou mezi námi dodnes nebo i Ti, kteří nás již opustili, vložili kousek sebe do hradních zdí Hogu. Tvrdě pracují, motivují ostatní a některým z nás dokonce mění celý život a my tak překonáváme nové hranice. Já osobně si říkám, že to všechno, co dělají, chce velkou odvahu. Je to ten druh, který je neméně smysluplný.

Niane z Libelusie: Můj původ je ryze mudlovský. Proto, když mě čekal vstup do kouzelnického universa, snažila jsem se vybírat jméno velmi pečlivě, protože jsem chtěla, aby o mně něco vypovídalo. A povedlo se. "Niane" je hold mému studentskému vzoru, Libelusie je svět, ve kterém jsem trávila u mudlů a vlastně trávím do teď, mnoho času. Po rozložení znamená "mít rád knihy". A můj záměr se povedl. I u mudlů se dnes cítím víc jako "Niane", mudlovské jméno mě tolik nevystihuje. A co se Libelusie týká... Myslím, že je na naší škole pár lidí, kteří ten svět důvěrně znají. *zazáří*

*

Corvinus Declaratio: Ten svět znám i já, velice důvěrně. V jednom z rozhovorů pro Corvinus Declaratio, jste řekla, že jste, cituji "Puntičkář a hnidopich". Prolíná se to i do Vašeho mudlovského života? A s čím to souvisí?

Niane z Libelusie: Víte, ten rozhovor už je také pěkně starý... *upřímně se zasměje* - I já jsem od té doby zestárla. Člověk se vyvíjí a mění. Myslím, že jsem za ty roky poznala, že jsou věci, které nejsou důležité a je ztrátou času dělat je na dvě stě procent. Ale naopak jsou činnosti, kde jsem pořád puntičkář a hnidopich. Potřebuji na ně mít čas a věnovat se jim pořádně. Uklidňuje mě to, protože jinak jsem jak vítr, chvilku tu a chvilku tam. V mudlovském životě hodně zaměstnávám ruce výtvarnými technikami, to si žádá puntičkářství. Když mám chvíli, ráda také lepím z papíru hrady, budovy. Teď zrovna Titanic. *pochlubí se* A vzhledem k tomu, že jsem za dva poslední roky slepila teprve palubu, myslím, že než ho dolepím, světaběh se znova dostane do výchozího bodu a pravý Titanic se znova potopí...*směje se* Každopádně tady na škole se to mé hnidopišství odráží v opravování. Raději si nechám dát pokutu a doopravuji po termínu, než bych studenty ošidila a naflákala jim známky bez řádného přečtení úkolu a promyšlení odpovědi.

*

Corvinus Declaratio: Vy jako tehdejší studentka jste dosáhla řádu Godrika Nebelvíra, jaké to pro Vás bylo? Konkrétně tím myslím; byla jste nováček a hned jste dosáhla takového úspěchu.

Niane z Libelusie: Ach! Rána přímo do srdce. *směje se* Tohle je pro mě trochu problematická otázka... Víte, každý kolejní řád by měl být velkou odměnou a poctou. A já ho tak i vnímám. Takže si myslím, že jsem ho měla dostat později. V tom prváku na to bylo brzy. A nemyslela jsem si to tehdy jen já. Ale to nic nemění na tom, že je to velká pocta a na ten řád jsem pyšná.

*

Corvinus Declaratio: V létě 2012 jste se zúčastnila Sedmiboje a skončila jste na krásném třetím místě. Získala jste tím nové zkušenosti? Máte díky této sociální soutěži i hezké vzpomínky a ceněné zážitky?

Niane z Libelusie: To už je taky let! *plácne se do čela* Pane Jamie, musíte mě trochu šetřit, hodila by se mi teď myslánka! *směje se, ale zamyslí se*

Pro mě ten Sedmiboj byl... opravdu těžký. Nejsem žádný génius. Jsem jen ten hnidopich. *směje se* Takže s většinou těch úkolů jsem se vypořádávala možná pílí. Co si pamatuji, šly mi dobře ty kreativní části, ale ty praktické, to byl kolikrát děs. To ale asi sedmibojaři vesměs znají. Víte, byla to velká zodpovědnost vůči Nebelvíru. Neberu to na lehkou váhu, když člověk reprezentuje kolej. To třetí místo... Tak vysoko jsem vůbec nepomýšlela, takže v mých očích... úspěch? *usměje se* Ráda na to vzpomínám. Občas ještě obleču svůj sedmibojařský dres...

*

Corvinus Declaratio: Od roku 2013 Vaše kariéra jen a jen stoupá - členka poroty Bradavické Čtyřky, funkce profesorky, založení nového předmětu a šéfredaktorka Denního Věštce. Prožíváte snad "pět životů", já se osobně zmohu sotva na jeden. Máte kvůli tomu pečlivě seřízený časový harmonogram? Nedokážu si jinak představit, jak tohle všechno zvládáte.

Niane z Libelusie: Pane Jamie! *rozesměje se* Zeptejte se kohokoliv z mého okolí a zjistíte, že i kdybych harmonogram měla, určitě ho někde ztratím a zapomenu. Nicméně, řeknu Vám to asi takto... *na chvíli se odmlčí, aby promyslela odpověď*

V začátku jsem určitě harmonogram měla a čas si plánovala. Protože všechny ty posty a povinnosti přicházely postupně. Avšak poslední možná dva mudlovské roky je to bláznivý kolotoč. U mudlů dvě práce, profesorský post, Denní věštec. Ničeho z toho nejsem schopná se vzdát a už kolik měsíců nestíhám. Nepamatuji, kdy jsem se naposledy vyspala několik dní v řadě za sebou. Jsem permanentně unavená, zapomínám, občas zapomenu na online hodinu, odpovídám na sovy se zpožděním několika dnů... Říkám si "cedník". Ale víte co? Mně to asi vyhovuje. Mám pocit, že jsem z těch dvou let nepromarnila ani minutu. Každopádně, mám dojem, že jsem se v tomto školním roce trochu zlepšila. A v Denním věštci mám své živé diáře, které mě kontrolují a vrací do reality, když je třeba. *pobaveně se uculí*

*

Corvinus Declaratio: Brzy to budou čtyři roky, co vyučujete svůj předmět Šéfredaktorské minimum. Za tu dobu, posunul se tento předmět do "schodů slávy" ?

Niane z Libelusie: To by možná byla otázka spíš na hradní znalce z řad studentů a profesorů. Já se spíš snažím dívat na výsledky a taky často analyzuji, jak se vyvíjí studenti, kteří přicházejí do mých hodin. Srovnávám první ročníky se současnými a podobně.

*

Corvinus Declaratio: Také jste vyučovala Bystrozorství, to je hodně daleko od žurnalistiky, na kterou se zaměřujete. Co Vás k tomu vedlo? Ráda jste vyučovala tento předmět? Nebo to byla pouze krátkodobá záležitost?

Niane z Libelusie: Byla to záležitost na jeden rok. Tehdy kolegyně Malrinová odešla k ledu a aby studenti nemuseli čekat, rok jsem suplovala. Bystrozorství jsem vystudovala komplet, mám z něj OVCE, takže v případě, že by se kolegyně nevrátila, určitě bych si Bystrozoroství nechala. Původně jsem se jako studentka profilovala tímto směrem, hradní žurnalistika přišla později.

*

Corvinus Declaratio: Zůstaneme ještě u výuky. Věnujete se i předmětům Kouzelné formule a Horolozecké minimum. Když se na to podíváme, opět zde nacházíme rozdíl. Proč jste se rozhodla pro vyučování Horolezeckého minima?Je zde spojení s Vaším mudlovským světem?

Niane z Libelusie: Já jsem vlastně jen k těm Formulím přišla tak nějak omylem. Kouzelné formule jsou základní předmět, který prostě musí být na naší škole vyučován. A dlouho ležely ladem. Takže jsem je dostala téměř befelem. *směje se* Ale! Učím je po svém a baví mě. Hormin je srdcovka. Hory jsou má láska. Takže Horolezecké minimum je takový pokus, hory lidem připomenout a třeba je i na nějaké dostat. Což se párkrát povedlo.

*

Corvinus Declaratio: Je skvělé, že takto motivujete i ostatní kolem sebe, díky Vám tak každý třeba může překonávat své hranice, poznávat nové. Mohla byste uvést superlativy na dnešní studenty Bradavic? Myslíte si, že jsou všichni dost aktivní a hlavně: cílevědomí?

Niane z Libelusie: To je těžká otázka. Dnešní studenti jsou jiní. Když já jsem začínala učit, bylo ještě málo učitelů, málo předmětů. Studenti se hodně snažili. Dneska je všude kolem hodně nových tváří, mají na výběr spoustu předmětů, chvíli je vyučuji a za měsíc jsou jinde... Víte, já to pořád srovnávám se svým prvním profesorským rokem. Tehdy jsem otevřela dvě třídy Šemíku a nahrnulo se mi do nich 98% geniálních studentů té doby. Většina budoucích šéfredaktorů, redaktorů. Každý jeden individualita, každý jeden talent na něco konkrétního... Tohle byl můj srdcový první ročník. Většina z nich se mnou došla až do pátého ročníku. Každý další ročník jsem s nimi srovnávala a už to nebylo stejné. Dlouho jsem z toho prožívala deziluzi, ale naučila jsem se jeden fígl - jakmile zmerčím studenta, který je talentovaný a má zájem, drapnu ho a nepustím. A tihle studenti mě nabíjí pro další roky. A jsem vděčná za každého jednoho takového.

*

Corvinus Declaratio: Jak na Vás působí školní systém? Myslíte si, že jsou všichni nováčci dostatečně motivováni školou a nejen jí, ale i svými kolejemi? Tím narážím například na stipendia, která u nás nejsou, a přesto by je někteří studenti ocenili.

Niane z Libelusie: Já už jsem dlouho z koleje pryč, takže ohledně stipendií a motivace ze strany kolejí Vám neodpovím. Co se týká našeho systému - mně vždycky vyhovoval. Možná je to tím, že jsem v tomhle bezkonfliktní člověk. A hlavně, vždycky jsem prahla po studiu na této škole, výuka mě bavila. Proč bych tedy potřebovala motivaci ze strany koleje a školy? Já sama jsem si byla nejlepším motivátorem... *usměje se* A krom toho, už za mě byly kolejní motivační soutěže a podobně, troufám si tvrdit, že v nějaké míře snad jsou pořád.

*

Corvinus Declaratio: A teď. Hradní periodika. Dle mého názoru, jen díky Vám se kolejní časopis Nebelvíru - Lví Tlapou, dostal tam, kde je dnes. Co jste dělala pro to, aby se tento časopis posouval ke svému pozitivnímu cíli? Jako šéfredaktorka Denního Věštce, jak se na to díváte dnes?

Niane z Libelusie: Já zanechala Lví tlapou úplně jinde. Moje Lví tlapou měla jiný směr. Ale nová krev je od toho, aby posouvala dál. A po mém odchodu časopis dlouho stagnoval. Navíc už byl zastaralý. V té době jsem začala vyučovat Šemík a časopisy začala vnímat jinak. Hodně jsem se naučila. Když tedy Lví tlapou převzala kolegyně Windy, rozjela to po svém. Godriku dík za to! Víte, jaký je nejhorší šéfredaktor? Mimo jiné tedy... Ten, který převezme časopis a jede v zaběhnutých kolejích. Správný šéfredaktor zanechá to nejlepší a vdechne svému dítku něco nového, něco svoucího. Není nic horšího, než když si vybavíte šéfredaktora z minulosti a nevíte, co nového přinesl. Se mnou je tedy Lví tlapou spojeno, ale v jeho nové verzi už byste ze mě nenašli nic, to je v těch starších verzích. A to je vlastně i odpověď na tu poslední otázku - jako šéfredaktorka Denního věštce a vyučující Šemíku bych si přála, aby všechna naše hradní periodika měla takové šéfredaktory, kteří na nich zanechají kus práce a individuální stopu.

*

Corvinus Declaratio: To jste řekla velice hezky. Dále mne zajímá, věnujete se několika aktivitám na hradě, to bezesporu, musela jste kvůli tomu něco obětovat? V případě, že ano, mělo to plusové nebo mínusové odezvy? Tím, že se věnujete neustálé práci, co děláte pro svou relaxaci? Jak to děláte, že Vaše pleť neustále září?

Niane z Libelusie: No, těžko říct... *zamyslí se* Myslím si, že před mnoha lety trošku školu. Ale poslední roky hlavně spánek. Relaxace. Nejčastěji ruční práce a různé výtvarné techniky. U toho prostě musíte vypnout a zpomalit. Četba. Příroda a zvířata. Hory. Procházky. Několik málo lidí. To jsou všechno mé relaxační techniky. A co se pleti týká. Merlinu dík, že kouzelníci ovládají návod na geniální lektvar mládí!

*

Corvinus Declaratio: Řekněte nám, můžeme se ve spojitosti s Vámi těšit i na nějaké další nové projekty? Nebo si naopak dopřejete volný čas?

Niane z Libelusie: Aktuálně je mou a vlastně nejen mou - celoredakční - prioritou postavit Denní věštec na nohy. Pracujeme na tom celý školní rok, udělali jsme kus práce, ale pořád je co dělat. A co se týká profesorování - chtěla bych dopsat čtvrťák Kouzelných formulí a možná Hormin třetí ročník. V hlavě je pár nových nápadů, ale... *usměje se* Uvidíme.

*

Corvinus Declaratio: Děkuji Vám za rozhovor, byla to pro mne velká čest.

Niane z Libelusie: Pro mne také, velmi děkuji! *usměje se* A přeji, aby se nový projekt Hog legend zdařil!

***

A vy čtenáři se můžete těšit na další rozhovor HOG Legendy, tentokrát s Anseiolou Jasmis Rawenclav, který vyjde opět za měsíc.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář