Havraspárská domácí havěť

Jako vášnivá obdivovatelka všeho, co má čtyři ťapky, holý ocásek bez chlupů, nebo co za sebou zanechává slizkou cestičku, netrvalo dlouho a pořídila jsem si své první zvířátko. A pak další a ještě jedno. Žlutá žabka a dvě chlupaté krysí princezny mi teď každý den dělají společnost. Z Příčné ulice jsem si dokonce donesla rybičku v sáčku a spřádala plány, jak si do kolejky pořídit podobné akvárko jako má v domku slečna Evangeline. Docela mě zajímalo, jak jsou na tom ostatní havrani. Jsou taky tak praštění jako já, nebo si zvířátko ani nekoupili? Oslovila jsem proto několik mých spolužáků a položila jim nejednu záludnou otázku…

Sešlo se mi několik sov, ze kterých vznikl tento článek. Posaďte se do křesílka, zahřejte ruce o hrneček s horkou čokoládou a přečtěte si toto milé povídání o našich modrých miláčcích.

Corvinus Declaratio: Pamatuješ si ještě na první den, kdy sis zvířátko donesl(a) domů? Zachránil(a) jsi ho z útulku, nebo jsi ho dostal(a) od kamaráda? Co je podle tebe nejtěžší na výchově takového špunta? Udělal ti tvůj mazel něčím radost? Čím tě dokáže vytočit? Dáváš ho často do útulku? Kupuješ mu dobroty? Šetříš na nové doplňky?

Hetty Londsová a její Šmudlinka:

Mám krysu Šmudlinku. Koupila jsem ji jednoho dne od Ayušky a mám ji moc ráda (tu krysu, Ayušku samozřejmě taky). S krysou je to někdy těžké, musíš hlídat agresi a morálku. To je to nejdůležitější. Šmudla je radostí sama o sobě, pozorovat ji, jak dělá pokroky, jak mi pomáhá v  jámě a jak poctivě trénuje... To je pro mě největší radost. Je jasné, že čas od času něco zahryzne či rozkouše, ale začíná dělat pokroky a agresi snižujeme každý den. Pořád okukuji šatky a mašle, ale stále si myslím, že ještě chvíli budu šetřit.

*

Katherine de Pereliana a její Mlok:

Jednoho krásného červencového dne, když mi bylo smutno, jsem hledala nějakého mazlíčka. Nakonec jsem ho našla u jedné milé profesorky, která mi ho ráda půjčila, abych se naučila starat se o neposlušnou žabí slečnu. Byla to láska na první pohled. Ze začátku to bylo těžké pro obě, ale zvykly jsme si, proto jsem neváhala a adoptovala ji. Máme spolu neuvěřitelně dobrý vztah. Co se týče výchovy, nejtěžší je asi souznit s potřebami vašeho zvířátka. Vědět, kdy a jak na co reaguje, a podle toho si udělat  plán na výchovu. Mloka poslouchá na písknutí a zvládá i spoustu kousků (samozřejmě za řádný pamlsek). Určitě jako každý mazlík ví, jak paničku pořádně vytočit. Šetřím na nové oblečky, co to jde. Chci pro svou Mloku samozřejmě to nejlepší. Dělá mi radost každý den. I když třeba lenošíme při knížkách nebo mi podává psací potřeby, když se učím. Je to moje nejlepší kamarádka.

*

Evanlyn Cooper a její Jodie:

Moje kryska je se mnou skoro stejně dlouho, jako jsem já na hradě. Pojmenovala jsem ji Jodie, ale už si příliš nevzpomínám proč. Pravděpodobně se mi líbilo, jak to znělo. Na první den s ní si už příliš nevzpomínám, přece jenom už je to nějaká doba, ale vím, že mi ji darovala majitelka Jodiina dědečka. U malé krysky pro mě bylo nejtěžší zjistit časy, za jak dlouho by se měla koupat, aby se nenaštvala, krmit, aby neztloustla, a hladit, abych jí příliš nerozmazlila, ale jinak jsou to hodná zvířátka. Teď mi však, kromě své existence samozřejmě, dělá radost, když se spolu vydáváme do Ďáblovy jámy. Ráda nosí fazolky. Občas mě taky zlobí, třeba když se jí kvůli času dostatečně nevěnuji a rozkousá mi věci, ale za to si nejspíš můžu sama. Do útulku jsem ji během prázdnin dávala celkem často, nicméně se jí teď snažím více věnovat. Zlepšuji se!

*

Eleanor Blackfoot a její Suri:

Je to rapl. Jistě, je to hafoň, je logické, že bude všechno kousat, ale alespoň sovy by nemusel plašit. Nikdy nechápu, jak se k nim dostal. I přes to všechno je to můj věrný společník. Stále si pamatuju, jak malé roztomilé klubíčko to bylo, když jsem si ho přinesla domů a jak nenažrané to bylo. Udělá mi radost pokaždé, když napadne obludu dole ve sklepení nebo mého soupeře v soubojovém klubu. Jen je mi líto, že současně nemůže mít kámoše krysku, která byla mým prvním mazlíčkem vůbec. Myslím, že by si rozuměli a byla by větší zábava!

**

(zdroj: internet - Pavel Kantorek)

*

Olivie Henrieta Větroplachá a její Agátka a Ervín:

Mám mazlíčky dva. První krysou byla a je Agátka. Tu jsem koupila v útulku, protože tehdy nebylo toliko krys a já tuhle chudinku našla díky upozornění jedné slečny *mrkne na Miu* v útulku a zachránila ji. Když jsem si ji nesla na pokoj, byla jsem nadšená a zároveň strašně nervózní. Jestli mě bude mít ráda, jestli se staneme opravdovými kamarádkami. Ale podařilo se. Chtělo to hodně času, práce a trpělivosti, ale je to moje skvělá parťačka! Druhým mým mazlíčkem (prozatím) je Ervín. Je to chlapeček, co se narodil Agátce po jejím prvním rande. Je to moje zlatíčko. Je o dost hodnější než Agátka, není takové zlobidlo. Ale mám je ráda oba dva! Jsou to poklady, vážně. Výchova není snadná. Jak jsem již řekla, chce to dost času, trpělivosti, ale podle mě to stojí za to! Já mám zviřátka moc ráda, jak ty mudlovské, tak ty kouzelnické a nedělá mi problém jim ten čas věnovat. Jsem přesvědčená o tom, že tohle opravdu stojí za to! Dělají mi radost vším možným. Tím, že jsou spokojení, tím jak si hrajeme, tím jak mi pomáhají v jámě, zkrátka tím, že jsou. Do útulku je dávám, protože mám dva a musím to střídat. Ale snažím se jim věnovat stejné množství času a lásky. Snad se to daří. Vytočit mě jistě taky dovedou. Třeba když mi rozkousali úplně nové šaty z NiTi! Ale to jsou drobnosti. Jde to přeci opravit. Já úplně nejsem asi typ na zviřátkové oblečky. Nepřijde mi, že by jim zatím něco chybělo. Ale chci našetřit na polštářky a možná nějakou tu čepičku. Ty mi přijdou dost stylové. A pamlsky jim kupuju, ale jen občas, ať se mi moc nezmlsají. Chce to holt nějakou míru.

*

Edmung Heusinger a jeho Hubert a Rocket:

Vzpomínám, že Huberta, svého krysáka, jsem pořídil v útulku v Godrikově dole, krátce poté, co byl otevřen. Narazil jsem na něj vlastně náhodou, ale neváhal jsem a hned jsem si Huberta koupil. Šneka jsem měl vyhlédnutého déle, ale chybělo mi asi 30 štístek, nestihl jsem první šneky, takže Rocket už nepochází od Hagrida a madam Maxime, ale už je to potomek šneků žijících s námi na hradě. Takže v obou případech jsem se ujal mláďat v útulku. Výchova Huberta nebyla snadná, říkal jsem si, že to s jeho agresí, kterou má v genech, zvládnu, ale to jsem se přepočítal. Sice je zvládnutelný a dokonce získal magíka Svatoušek, ale na jeho mlsnost opravdu nestačím. Jednou mi sežral nerozbalenou čokoládovou žabku a myslím, že si pochutnal i na nějaké šťávě z plodu ďáblova osidla. Jinak je Hubert skvělý závodník. Jeden čas byl na první příčce v závodních disciplínách, taky mi vydatně pomáhá v Soubojovém klubu. Rocket je celkem krotká a to je příjemná změna. Doufám, že je tedy ještě tvárná a snad to není ten případ, kdy tichá voda břehy mele. Hubertovi jsem koupil drsňácký oblek, který se k němu skvěle hodí. Rocket je hezká, jak je. Navíc má domeček na zádech a tam ať si nosí, co chce. Dřív jsem kupoval pamlsky, ale už se držím toho, že krysa má být chudá jako kostelní myš. No a viděli jste někdy bohatého šneka?

*

Aimée Leavittová a její Kingitus (toho času ještě mrně):

Na den, kdy jsem ho dostala si rozhodně pamatuji, není tomu ani týden! Byla jsem moc šťastná, když se Lentilčino druhé rande vydařilo. Lentilku jsem poté poslala dál, aby se jí dostávalo plné péče, ne jako v útulku. A tak mám jenom mého Kingita, který mě dokáže pěkně naštvat. Třeba když se počůrá dvakrát denně a když ho umyju, je na mě ještě naštvaný! Ale jinak je to zlatíčko, stejně jako já se moc rád mazlí a ňuchňá. Na výchově je podle mě nejtěžší ho nerozmazlit anebo naopak ho moc nehubovat, aby mu moc nestoupla agrese. Zatím mu nic nekupuji, pamlsky dostane, až začne trénovat a jaké doplňky bude mít, to je zatím ve hvězdách. Momentálně nemá nic.

*

Ginevra Eleanor Zauberinová a její Roland a Lailanius:

Já jsem měla mazlíčky tři - krysáka, žabku a hafoně - a všechny jsem dostala jako dárek. Mohla bych o nich povídat dlouho, ale je na nich jedna věc, která mě stále udivuje. Totiž to, že ačkoliv jsou to “jen” virtuální obrázky, dokážou člověku neuvěřitelně přirůst k srdci. Asi je to tím, že se o ně každý den staráte. Stalo se to taky někomu z vás? Možná je to tak více pro ty, kteří nemají žádného reálného mazlíčka. Ale pak to najednou přijde, jako blesk z čistého nebe. Zasáhne vás to naprosto nepřipravené a vy zůstanete jen zírat a nevěříte svým očím. Nebo je ještě druhá možnost, plíživé nepříjemné podezření, strach a  nejistota, kterou musíte hned, jak můžete, zaplašit. Vidíte sovu v sovinci a srdce se vám na chvíli zastaví. Mazlíček utekl. Utekl a nikdy ho nemůžete získat zpět. Nikdy. Já jsem svou žabku doteď dostatečně neobrečela a vždycky, když si na ni vzpomenu, tak se mi sevře břicho. Nikdy na ni nezapomenu a udělala bych všechno pro to, abych ji získala zpátky, kdyby to bylo možné. Takhle se na ní aspoň chodím koukat přes její kamarády. Takže bych všem doporučovala, aby si svá zvířátka dobře hlídali, a vyhnuli se tak zbytečné lítosti.

**

(zdroj: internet - Pavel Kantorek)

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář