Na jaře ubývá magie. Vám taky? Víme proč!
A už je to tu znova. Začalo jaro. A tak se vrací ona každoroční kletba, co vyřkl samotný Ďábel při stvoření magie. A bohužel to nebyl ten "hodný" dábel, co sídlí v naší Jámě. Že jste o této kletbě nikdy neslyšeli? To mě tedy dost překvapuje. Ale tak si nebudeme hrát a já vám ji tedy povím. Její slova zněla asi nějak takto:
"Až první jarní sluneční paprsky dopadnou na zem a květiny začnou kvést, tak s prvním zpěvem zpěvných ptáků se magie vytratí ze světa kouzelného vašeho."
Tak nyní už to víte. Pociťujete to každý rok a přesto jste nad tím hlouběji neuvažovali? No nebudu vám lhát, že já jsem nebyl podobný. Ale časem mi v hlavě začalo vrtat, proč je moje magie tak slabá ba i skoro neschopná něco dělat právě v tomto ročním období. Tak jsem začal pátrat na vlastní pěst.
*
Moje první kroky vedly do naší Jámy. Sice jak jsem již říkal, náš Ďábel za to nemůže. Ale dábel k ďáblu sedá, příšera příšeru si hledá. Takže on mohl vědět něco, co by mi pomohlo.
Stálo mě to spousty pádů a přemlouvání. Nevěřili byste, jak moc je ten náš ďábel paličatý. Nejprve si mlel to svoje, že přece nic neví, že on to nebyl. Potom se začal vymlouvat na to, že přece nepodrazí někoho, kdo je ďábel jako on samotný. Nakonec se ale přesvědčit nechal a zanechal mi toto vodítko. "Tam kam mizí, patříš a přesto se mezi ně neřadíš." To znělo docela zajímavě a dlouho jsem trávil čas dumáním nad tím, co to vlastně znamená. Kam patřím a přesto se mezi ně neřadím?
Sešla se se mnou velká řada moudrých hlav z naší koleje a dlouho do noci jsme přemýšleli, co to znamená. Načež nám to najednou došlo. Jsme přece kouzelníci a i ti patří do mudlovského světa. I když se mezi ně sami neřadíme. Takže tam naše magie mizí! Aspoň jsme si to tedy mysleli.
*
Vydali jsme se tedy v převleku mezi mudly, abychom zjistili, zda-li se něco magického v jejich světě neděje. Procházení ulicemi bylo poněkud nepříjemné. Množství pylu, co na nás sedalo, bylo až moc otravné. Odhodlali jsme se tedy ke komunikaci s mudly.
Naše otázky směřovaly k tomu, jestli se kolem nich neděje něco neobvyklého, něco zázračného, co mají problém pochopit a vysvětlit si. Zda-li kolem sebe necítí nějakou energii, co by je nabíjela a dodávala jim sílu. A co jsme se dozvěděli? Úplný opak! Že i jim mizí jejich síla, jsou unavení a nemají do ničeho náladu.
*
S tímto zjistěním jsme se vrátili zpět do kolejní místnosti a začalo nám pomalu svítat. Myšleno v hlavách, ne venku za okny. To, co se děje, ovlivňuje oba světy. Každý rok se to na jaře opakuje. Po dlouhé zimě se probouzí příroda. A jako člověk, co spí až moc, je z toho celá rozlámaná a bez síly. Proto si stahuje všechnu sílu, na kterou dosáhne, a to jak klasickou, tak tu magickou. Tak tam každý rok všechna naše magie mizí. Buďme rádi, že je to jen na okamžik než se příroda plně probudí a nabere svoji vlastní sílu.
*
Takže až budete zase bez síly a nepůjdou vám kouzla, jsou jen dvě možná řešení. Buď je právě jaro a všechna magie mizí k přírodě, aby se v pořádku probudila nebo jste naprosto neschopný kouzelník a měl(a) byste se nad sebou vážně zamyslet a začít se sebou něco dělat.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Wayna Wayra TlalocVydáno: 3/2018
