Ze zákulisí redakce IV.
S příjemnou nostalgií usedám do jednoho z křesel redakce havraspárského Corvina Declaratio. Za okny právě svítá, ostatně jako to bylo před uzávěrkami v průběhu uplynulého roku téměř pravidelně. Dnes je to ale již naposledy v tomto školním roce. Většina redaktorů již odfrčela na zasloužené prázdniny, skřítci šmíráčci jsou v lázních a rehabilitačních cvičeních na nohy, skřítci bonzáčci zase v dietologických poradnách. Redakčními okny pronikají usměvavé sluneční paprsky a značí začátek něčeho nového. Tak ještě než se vydám za svými redaktory a na chvíli se budu kurýrovat z pestrého a náročného školního roku, chtěla bych vás pozvat na malou seanci vzpomínání a jasnozřivosti. Dnes se nebudu pokoušet o formální styl, dnes je vše na povrchu tak, jak to alespoň pod pokličkou bylo vždy - v rodinném duchu a od přátel přátelům.
Na začátku ledna letošního roku byl Corvinus vzkříšen z ospalých vod, kde předtím v poklidu dřímal. Období jeho hibernace bylo nezbytné pro to, aby se z něj vyloupl takový motýl, v jehož podobě známe havraspárský časopis dnes. S vervou sobě vlastní jsme uplácali novou kostru časopisu, přesunuli své sídlo do nových prostor a pozvolna se začali zabydlovat. Nyní bylo na vás, abyste Corvina obdařili svalstvem a potáhli jej kůží.
Pamatuji si, jako by to bylo včera, kdy jsme se s redaktory rvali o ten jeden šálek na kávu, který byl vybalený z četných krabic, a kdy jsme zápasili o to, kdo bude sedět v nedostatku pohodlných křesel a na koho zbude pouhá dřevěná trojnožka. Vydání 1/2010 bylo velkým očekáváním pro všechny, kteří se zapojili do jeho tvorby. Jak veřejnost přijme novou tvář, novou strukturu redakce a nový systém vydávání časopisu? Báli jsme se, to bez okolků můžeme říct. Ale shledali jsme se s pozitivními ohlasy a byli inspirováni k další práci a k dalšímu vylepšování časopisu.
Ve vydání 2/2010 jsme rapidně navýšili počet článků a trávili dlouhé únorové večery zavření v stále chladných a nezabydlených místnostech redakce, zkřehle třímali šálky a usrkávali vařící kávu. Společné zážitky a hodiny a hodiny spolupráce nás však stmelovaly dohromady a nové zkušenosti načerpané v útrobách redakce nám dovolovaly k ní začít splétat železné pouto. Přitáhli jsme si koberec, nový kávovar, křesla a brky, pouštěli si uklidňující hudbu a vyprávěli si úsměvné historky. A Corvinus vzkvétal.
Vaše přízeň s námi setrvala i po dobu výtisků 3/2010 a 4/2010, což byly jedny z nejkolejnějších vydání letošního ročníku. Paleta našich nabídek se rozšiřovala, stále bylo o čem psát, proč psát, pro koho psát a hlavně - s chutí psát. I když venku řádily plískanice takovým způsobem, že by škrknu nevyhnal, my jsme se v teple redakčního krbu vesele bavili.
A pak přišlo vydání 5/2010 a příchod jara. Jak k nám pronikly první paprsky, pookřáli jsme a připravili nejmacatější vydání tohoto školního roku, které čítalo 16 kvalitou velmi dobrých článků. Jaro nám polechtalo líce a také trochu otevřelo oči, a tak začala naše kontroverzní aféra, a to už ve vydání 6/2010, kdy jsme vám přinesli ostřejší náhled na hradní kvízy.
15. dubna pak přišel den D, protože jsme vydávali speciál Nevermore. Bylo do něj vecpáno neskutečné množství času, úsilí a minut, které by jinak měly být věnovány spánku, ale veškerá ta snaha stála za to a doteď jsem pyšná na to, jak se speciál podařil a že vám čtenářům přišel zajímavý a poutavý. Přesně to byl jeho účel. Spolupráce, kterou hradní obyvatelstvo projevilo při tvorbě tohoto speciálu, byla ohromná, a když jsem přijímala desítky a desítky sov se stále novými názory, které by číslo obohatily, zažívala jsem úžasný pocit opravdového sjednocení a vzájemné vstřícnosti. Spojení sil, ke kterému by došlo, kdyby nedejmerline nastala situace popisovaná v úvodu speciálu.
Tím ovšem květnaté období Corvina neskončilo. Několik dní po uvedení Nevermoru vyšlo první číslo Sedmibojařského zpravodaje, který měl letos navíc vyhraněnou samostatnou sekci v útrobách časopisu, a začal se těšit velké oblibě. Vaše pozitivní ohlasy na oboje z posledních dvou vydání nás popohnaly kupředu natolik, že v čísle 7/2010 se nám znovu povedlo připravit a kvalitně podat rozsáhlou snůšku informací.
Jaro pokročilo, blížily se letní dny a naše únava se přeci jen po téměř pěti měsících začala projevovat. Následující dvě čísla byla tedy poněkud štíhlejší, protože energie musela být soustředěna jinam, i přesto si však rozhodně nemůžeme stěžovat, co se do obsahu čísel 8/2010 a 9/2010 týče. Ve vydání 10/2010 jsme se znovu vyhoupli na svého pegase a pobídli jej k nebeským výšinám. Vše se navrátilo do starých kolejí. Však se také blížila cílová rovinka!
A nyní stojíme na počátku konce. Poslední vydání letošního školního roku je jakýmsi shrnutím a uzavřením této první velkolepé kapitoly novodobého havraspárského časopisu. Nyní nás čeká poněkud volnější letní program, kdy se v našem časopise budou články vyskytovat postupně tak, jak je budou redaktoři psát, a vyhneme se tradičním vydáním, aby si naši žurnalisti nemuseli lámat hlavu se šibeničními termíny. Po prázdninách se ovšem vracíme do starých kolejí a můžete se těšit na pravidelná vydání. Letos vycházela jednou za 14 dní, jak to bude příští rok, to nechť ukáže čas.
Během léta nás rovněž čekají další dva ze speciálů Corvina Declaratio, každý v jednom měsíci. Jaké bude jejich téma, to se můžete nechat překvapit, napovíme však, že obě dvě se globálností blíží svému otci, Nevermoru. Takže budeme doufat, že vás potěší, poučí a přinesou zajímavé podněty k zamyšlení.
Chtěla bych touto cestou veřejně poděkovat všem, kteří se podíleli na chodu našeho časopisu. Ať už to byli technici, ilustrátoři, korektoři, redaktoři nebo samotní čtenáři, podíl každého z nás je v tvorbě Corvina nezbytný a naše periodikum by dnes nebylo tam, kde je, nebýt zásluhy vás všech. Vřelý dík rovněž patří panu řediteli, Nimrandiru Elénérovi, který ocenil náš Nevermore a udělil za něj Havraspáru 500 bodů do boje o školní pohár. Moc si takového ocenění vážíme a jsme rádi, že kolejní časopisy se mohou těšit takové důležitosti!
Když se tak zpětně ohlížím na ten půlrok, jsem ráda, že mohu říci, že mi navozuje onen nezaměnitelný dojem sjednocení a táhnutí za jeden provaz, se kterým jsem se setkala právě v Nevermoru.
Jsem neskutečně ráda, že jste pomohli postavit Corvina na nohy a dáváte mu stále nové možnosti a příležitosti. Patří vám můj bezmezný vděk. Budu doufat, že budoucnosti Corvina jsou hvězdy nakloněny a že si havraspárský časopis vždy najde cestu do vašich aktovek, lavic či myšlenek.
Díky vám všem za věrnost!
Krásné léto!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Larrie LarstonováVydáno: 11/2010
