Zpětná vazba? Ale kdeže!

Osud nejednoho studenta: píše se s úkolem, složitě vymýšlí divoké kreace ve snaze se v dané disciplíně zdokonalit. Pak konečně své dílo zakončí, pyšný na píli, kterou vynaložil, a nadšeně čeká na hodnocení.

A zde občas nastává zklamání. Obzvlášť, když vám profesor napíše hodnocení, ze kterého máte dojem, že je snad předurčené šablonou, již magistr dosazuje do hodnocení každého ze svých svěřenců.

":-)", "Povedené, zasloužené bonusové body", "Tak to se vám skutečně vydařilo, mladíku!", "Krása!", "No, mohla jste si dát víc záležet". Kdo si vyzkoušel post studenta, s nejvyšší pravděpodobností se setkal s hodnocením tohoto typu a protáhl obličej. Ach jo. Takže žádná pořádná zpětná vazba? A proč mi dal zrovna tři bonusové body? Co mám udělat, abych jich příště dostal pět? Chci se zlepšit, schválně jsem mu v tom úkolu psal, že tady si nejsem jistý, že je to správné, proč mi to tedy u Merlinova vousu neobjasní?! Ano, správná otázka. Vskutku, proč... Je to lenost? Vytíženost? Senilita? Nevůle k tomu číst další a další archy blábolů, které studenti, ti nevděčníci zpropadení, sesmolí ve 23:00 v nedělní večer termínu? Aniž by si přečetli ty dokonalé výklady, nad kterými jsem já strávil hodiny času?! I to je možnost.

Pak zde také máme předměty, kde jsou úkoly formou testů nebo vyplňovaček, tam snad není moc co očekávat. Pokud se ale jedná o předměty vymýšlecí a kreativní, kde zdánlivě zpětná vazba není potřeba (vždyť nemůžeme korigovat fantazii žactva, to se nedělá), student by možná ocenil alespoň zhodnocení toho, nakolik zapadá jeho teorie nebo myšlenka do schématu, které nastínil profesor. Je to úplně mimo mísu, nebo to je trefa do černého? A pokud ano, ale mám tam malé nesrovnalosti, tak v čem konkrétně jsou? Případně tedy, když mám zadaný žánr nebo formu, tak jak jsem je dodržel?

A pak je tu ta velká kratochvíle s názvem "bonusové body". To, že každý profesor je dává podle jiného měřítka a studenti si mnohdy vybírají předměty podle toho, kolik dává daný magistr "bonusáků", by se ještě dalo přehlédnout; děláme to přeci dnes a denně a ještě mnoho let to dělat budeme. Podstatou je, že když už si profesor vybere nějaké měřítko, ať už jakékoliv, drží se ho rovnoměrně při známkování všech svých svěřenců. Máme tu tedy profesory, kteří nedají bonusový bod, jak je rok dlouhý, a student by spíše ocenil odůvodnění toho, proč náhodou ten jeden BB dostal. Čím byl úkol tak dokonalý? Druhým extrémem jsou profesoři, kterým stačí podpis pod úkolem a umně vykreslený obličejík na pozdrav, a radostně studentovi vecpou plných deset bonusových bodů. Voilà, nechte si chutnat!

Pro studenta, který je v předmětu opravdu za účelem vzdělávání, je však asi nejlepší takový vyučující, který jde zlatou střední cestou a je v udílení bonusových bodů soudný. K takovému je pak radost chodit a i když nedává valnou zpětnou vazbu ve slovním hodnocení, člověk si po čase na jeho známkování zvykne a dovede odtušit, kde má co zlepšit, aby získal vyšší obnos BB, a tím si zase odvodit, že to či ono udělal lépe a v látce se zdokonalil. I přesto by se však zrovna u těchto profesorů vhodné slovní hodnocení ohromně hodilo - vždyť právě od nich se může student naučit takřka nejvíc.

Na hradě máme směsici všech výše uvedených typů profesorů. A možná je to tak dobře, protože ne každý je zuřivý honák vědomostí a netouží po velkých studijních povinnostech i mimo realitu mudlovského života. Jiní si chtějí jen zarelaxovat a chvíli se honit za počtem bonusových bodů a nevnímat nic jiného. Další milují svoje bodové konto a sáhodlouhý výpis předmětů ve svém profilu, takže těm mnohdy chybějící zpětná vazba také nestojí v cestě.

A je samozřejmě nutné podotknout, že mimo jiné také nalezneme na hradě několik členů profesorkého sboru, kteří každé vypracování úkolu projdou opravdu důkladně a dají si mimořádnou péči s místným udělením slovního hodnocení. Těm tedy vzdejme hold, protože to si opravdu zaslouží veškeré klobouky a kouzelnické čapky dole. Ona to totiž není úplně legrace, číst ty naše splácaniny a snažit se o konstruktivní kritiku, která tak akorát přidělává práci. A protože jsme všichni lidé, většina z nás se takovému činu vyhne. Vřelý dík proto patří veškerým profesorům, kteří tento pud přemohou a na zpětné vazbě si dají záležet, a to i přesto, že, jak již bylo zmíněno výše, někteří studenti o ni nestojí. Díky vám!




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Larrie Larstonová
Vydáno: 9/2010

Komentáře
Jojo, v tomhle s tebou souhlasím, ale ani věk neudává, jak je člověk talentovaný třeba v kreslení, jsou umělci v jedenácti a jsou tací, kteří ve dvaceti namalují sotva hlavonožce ;]
Ale jak jsem řekla, je to KVÁ :]
Barb | 25. 05. 2010
Jj, jasan, nemínila jsem házet všechny bodohrotiče do jednoho pytle, to byla jen ilustrace, protože jsou i tací, kterým to nevadí a jedou hlavně na ty body. A naprostý souhlas, tohle mě taky občas zaráží :D! Proto se mi třeba líbí, že slečna Bete dává možnost prozradit jí svůj reálný věk, aby podle toho mohla uzpůsobit hodnocení nebo tak. :)
Larrie | 24. 05. 2010
Hezky napsané, jenom bych ráda řekla, že i přes dlouhý seznam předmětů mi chybějící zpětná vazba u úkolů vadí. I já bych se ráda zlepšovala, ač si třeba někteří myslí, že to nemám zapotřebí.
I když je pravda, že víc jak u úkolů mě tohle mrzí u některých soutěží, kde profesor nejspíše hodnotí některé věci podle toho, jak je vidí. Nedochází mu ale, že ne každý má básnické střevo, nebo dokonalou uměleckou školu - pak mi tedy chybí komentář, proč mám "jen" polovinu bodů, hodnotil skutečně objektivně, nebo jsem byla porovnávána právě s takovými studenty, kteří jsou holt o dva až tři stupínky jinde? Tady je komentář (alespoň pro mě) třeba :]
Barb | 24. 05. 2010
1732185957